Dvě dirigentská jubilea: Jan Hus Tichý a Jan Štych

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

O letošních Vánocích věnujme pozornost dvěma významným dirigentským osobnostem. 25. prosince to je pět let, co zemřel dlouholetý dirigent Opery pražského Národního divadla Jan Hus Tichý, a o dva dny později oslaví své osmdesátiny dirigent, jehož umění znají stejně dobře operní diváci jak v Praze, tak i v Brně, Jan Štych.

Jan Hus Tichý (foto archiv ND Praha)
Jan Hus Tichý (foto archiv ND Praha)

Jan Hus Tichý se narodil 8. září 1921 ve východočeském Žamberku. Po maturitě na pardubickém gymnáziu vystudoval na pražské konzervatoři hru na klavír u profesora Otta Háši a sborový zpěv u profesora Vojtěcha Bořivoje Aima. Mistrovskou školu absolvoval u profesora Vladimíra Štěpána.

Stal se členem nově založené Velké opery 5. května, ve které se v budově bývalého Nového německého divadla soustředili mladí operní umělci všech profesí, nabití elánem a chutí zbavit operu omšelých klišé. Jan Hus Tichý ve funkci korepetitora byl u všech významných počinů této scény, která měla ambice být průkopníkem moderních tendencí opery v širším než domácím měřítku. I když byla nakonec nařízením shůry rozpuštěna v roce 1948 v kolosu Národního divadla, mnohé z toho, oč se usilovalo, se posléze i prosadilo.

Mezi tyto umělce rozhodně patřil i Jan Hus Tichý. Poprvé stanul za dirigentským pultem ještě v době samostatnosti Velké opery při inscenaci Offenbachových Hoffmannových povídek. V Národním divadle se poprvé představil jako dirigent inscenací převzatých z Velké opery. Tak například 10. září 1948 odpoledne dirigoval Verdiho La traviatu a večer Leoncavallovy Komedianty. Z dalších inscenací, jež se automaticky staly součástí repertoáru Národního divadla, dirigoval Jan Hus Tichý některá představení Bizetovy Carmen, Verdiho Trubadúra a Českých jesliček Jaroslava Křičky.

Vedle toho vstupoval postupně jako dirigent do řady inscenací, které v té době byly v Národním divadle na repertoáru. Jednou z prvních byl Rossiniho Lazebník sevillský, který ho poté podobně jako Verdiho La traviata provázel po celou dobu jeho téměř čtyřicetiletého působení v Národním divadle. Jan Hus Tichý byl jedním z nejzaměstnanějších dirigentů v operním souboru Národního divadla. Není divu, měl vynikající cit a smysl pro operní dirigování, navíc si prošel výtečnou školou spolupráce s výbornými dirigenty starší generace a uměl výtečně pracovat se zpěváky.

Jeho první vlastní premiérou byla v lednu 1952 Mejtusova Mladá garda, jejímž režisérem byl Ota Haas. Po ní následovaly ještě v téže sezoně Smetanovi Braniboři v Čechách, ke kterým se v šedesátých letech znovu vrátil. Další premiérou, kterou nastudoval, byl Lortzingův Car a tesař, k němuž též pořídil nový český překlad. Představení se těšilo po léta značné divácké popularitě a hudební nastudování Jana Husa Tichého mělo na úspěchu inscenace značný podíl. Tyto tři premiéry, následující Evžen Oněgin a baletní premiéra Asafjevovy Bachčisarajské fontány (v režii a choreografii hostujícího sovětského choreografa Tomského) jsou do značné míry svým typem pro dirigentský profil Jana Husa Tichého charakteristické.

P.I.Čajkovskij: Eugen Oněgin - V. Vodeničarov, M. Čadikovičová, J. Vymazalová, Š. Štěpánová - ND Praha 1953 (foto Jaromír Svoboda)
P. I. Čajkovskij: Eugen Oněgin – V. Vodeničarov, M. Čadikovičová, J. Vymazalová, Š. Štěpánová – ND Praha 1953 (foto Jaromír Svoboda)

Velmi blízká Tichému byla romantická opera, ale pečlivě a koncepčně se věnoval i tvorbě soudobé a samozřejmě velkou důležitost měla operní tvorba česká. A na svém dirigentském kontě má také řadu výborných baletních představení. Zde je třeba si uvědomit, že specifika baletu si vyžaduje namnoze od dirigentů jiný přístup než opera, a ne každý dirigent si dokáže s požadavky choreografů porozumět. Mnohé z inscenací Jana Husa Tichého (k některým titulům se vracel víckrát) dosahovaly značného, až trojciferného počtu repríz a z nich Jan Hus Tichý často sám většinu dirigoval.

Vedle Braniborů v Čechách měli návštěvníci scén Národního divadla velmi často možnost se s ním setkat za pultem při představeních Prodané nevěsty, Dalibora či Hubičky. Hned na počátku svého působení v Národním divadle v desítkách repríz se setkal s prvním dílem Fibichova melodramatu Hippodamie – Námluvy Pelopovy, v němž Pelopa hrál Eduard Kohout a v postavě Hippodamie se střídaly Marie Glázrová a Marie Vášová.

Z.Fibich: Námluvy Pelopovy - Eduard Kohout (Pelops), Marie Glázrová (Hippodamie) a sbor - ND Praha 1950 (foto Karel Drbohlav)
Z. Fibich: Námluvy Pelopovy – Eduard Kohout (Pelops), Marie Glázrová (Hippodamie) a sbor – ND Praha 1950 (foto Karel Drbohlav)

V roce 1956 nastudoval u příležitosti výročí Dvořákova narození jeho operu Král a uhlíř a jedním z jeho nejčastějších představení byla Rusalka, s níž se setkal více než třistakrát.

A.Dvořák: Král a uhlíř - ND Praha 1956 (foto Jaromír Svoboda)
A. Dvořák: Král a uhlíř – ND Praha 1956 (foto Jaromír Svoboda)

Z jeho inscenací české operní tvorby si připomeňme ještě Fibichovu Bouři, Novákovu Lucernu a v jednom večeru uváděné Ostrčilovo Poupě a Zichovy Preciézky. Často dirigoval také Fibichovu Šárku a v činoherním souboru Zeyerovu a Sukovu pohádku Radúz a Mahulena.

Z jeho velmi úspěšných inscenací romantické operní tvorby jmenujme především Weberova Čarostřelce, jehož libreto přeložil do češtiny a kterého dirigoval v desítkách představení ve dvou inscenacích. Z italských oper dirigoval často Verdiho Dona Carlose a Pucciniho Bohému a nastudoval jeho Manon Lescaut. Dvakrát se setkal s dílem Gaetana Donizettiho, v Donu Pasqualovi a především ve znamenitém prvním českém uvedení komické opery Gaetana Donizettiho Poprask v opeře, které připravil se svým častým režisérským spolupracovníkem Ladislavem Štrosem.

G.Donizetti: Poprask v opeře - ND Praha 1977 (foto Jaromír Svoboda)
G. Donizetti: Poprask v opeře – ND Praha 1977 (foto Jaromír Svoboda)

Z Mozartových oper nastudoval a dirigoval Únos ze serailu a byl častým dirigentem Dona Giovanniho a Così fan tutte. S režisérem Přemyslem Kočím nastudoval úspěšnou inscenaci Beethovenova Fidelia.

  1. 1
  2. 2
  3. 3
  4. 4

Související články


Napsat komentář