Jednou z podmínek zdařilé interpretace je volba vhodného repertoáru. V projevu výkonného umělce hrají roli citové i fyzické dispozice – jiné jsou třeba pro výraz křehké krásy, jiné pro rozevláté bouřliváctví či intelektuální konstruktivismus. Tím spíše si musí „sednout“ členové komorního ansámblu, kde je podmínkou souhra nejen technická, nýbrž i povahové souznění, jemuž se i ve světě mimo hudbu říká „stejné naladění“.
Smetanovo trio po odchodu Jany Vonáškové-Novákové získalo plnohodnotnou náhradu v prvotřídním houslistovi Jiřím Vodičkovi a nejnovější nahrávka Supraphonu (SU 4145-2 131) s oběma Klavírními trii Dmitrije Šostakoviče (c moll op. 8 a e moll op. 67) a Klavírním triem a moll Maurice Ravela jsou dokladem výše řečeného.
Šostakovičova tria – první raná práce a druhé vzniklé v období druhé světové války a pod dojmem osobní ztráty – jsou díla velmi rozdílná i v lecčem související. Trio op. 67 navíc svými zřetelnými ohlasy lidové (klezmerské) hudby koresponduje s Ravelovou skladbou, s u něj tak častými prvky španělské, respektive baskické inspirace. Klavírní trio jako druh komorní hudby dává prostor třem sólistům, kteří ale – v duchu výše řečeného – nejsou v interpretaci sami za sebe, nýbrž musí respektovat princip celku. Jitka Čechová (klavír), Jiří Vodička (housle) a Jan Páleníček (violoncello) obě podmínky splňují v rozmáchlém Šostakovičově jednovětém prvním triu, v barevně bohatém Ravelovi, i ve výrazu bolestného vzdoru Šostakovičova druhého tria.
Sólistické ambice pak všichni tři členové Smetanova tria osvědčili na druhé nahrávce, vydané agenturou Triart Recording (Jan Páleníček působí v jejím vedení). Obsahuje Dvojkoncert pro housle a violoncello a moll op. 102 Johannesa Brahmse a jeho Klavírní koncert č. 1 d moll op. 15. Doprovodným tělesem je Filharmonie Hradec Králové, v jejíž spolupráci a v jejímž sále nahrávka vznikla. Brahmsův Dvojkoncert se hraje poměrně zřídka, důvodem je snad určitá nedůvěra ke skladbě, která je spíše symfonií s dvěma obligátními sólovými hlasy než sólovým koncertem, přitom jsou oba sólové smyčcové party velmi náročné. Jak ukazuje nahrávka, je předsudek nevděčnosti díla zcela zbytečný. Je v něm moudrost zralého Brahmse, jeho domnělá citová zdrženlivost se zde uvolňuje, jen je třeba ji dokázat vyjádřit. A to se podařilo nejen oběma sólistům, ale také hradeckému orchestru pod vedením Ondřeje Kukala.
Brahmsův Klavírní koncert č. 1 je jedno z těch děl, pro která se zdá být Jitka Čechová ideální interpretkou. Její školení ji kdysi vybavilo natolik, že nemusí bojovat s žádnými technickými problémy, a repertoár romantismu a novoromantismu je její doménou. Nezdráhá se volit uměřená rubata, o nichž se někteří domnívají, že k Brahmsovi nepatří, naopak: tempovým a dynamickým nuancováním výrazu dokáže (pochopitelně ve spolupráci s orchestrem a dirigentem) vybudovat logickou stavbu rozlehlé první věty tak, aby významově nepřevážila další dvě, a respektovat i fakt, že také v této skladbě hraje velkou roli orchestrální složka. Proto skromně ustoupí do pozadí v úsecích, kde se stává klavír součástí orchestrálního zvuku. Na jeho vyváženosti mají u obou nahrávek nezanedbatelný podíl i hudební režisér Milan Puklický a zvukový inženýr Jan Lžičař.
Hodnocení autorky recenze:
Ravel, Šostakovič: Klavírní tria: 90 %
J. Brahms: Dvojkoncert pro housle a violoncello/Klavírní koncert č. 1: 95 %
Dmitrij Šostakovič: Klavírní trio č. 1 c moll, op. 8
Maurice Ravel: Klavírní trio a moll
Dmitrij Šostakovič: Klavírní trio č. 2 e moll, op. 67
Smetanovo trio
1 CD
Rok vydání 2014
***
Johannes Brahms:
– Dvojkoncert pro housle a violoncello a moll, op. 102
– Klavírní koncert d moll č. 1, op. 15
Jiří Vodička – housle
Jan Páleníček – violoncello
Jitka Čechová – klavír
Filharmonie Hradec Králové
Dirigent: Ondřej Kukal
2 CD
Rok vydání 2014
Foto archiv
