Dvořákova Praha: Trocha hororového vzrušení pro začátek

A bylo to dobré rozhodnutí. Kantáta zazněla ve špičkovém českém obsazení – před Českou filharmonii vedenou Jakubem Hrůšou a Brněnský filharmonický sbor (sbormistr Petr Fiala) nastoupilo trio pěvců: sopranistka Kateřina Kněžíková, tenorista Richard Samek a barytonista Svatopluk Sem.

Erbenova balada, kterou Dvořák geniálně zhudebnil, má všechny prvky klasického hororu. Popisuje cestu dívky s mrtvým ženichem do jejich nového domova, na obřad a hostinu, kde se ona má stát tím „čerstvým masem“, nakonec se skryje v márnici odkud není úniku a oživlé mrtvoly (dnes bychom řekli zombie) se na ni dobývají zvenčí i uvnitř. Zachrání ji až ranní kuropění, kdy mrtví ztrácejí moc. Dvořákova hudba dodává Erbenovu přehlednému a prostě formulovanému textu větší zlověstnost a napětí, dramatické oblouky a využívá i jeho zvukomalebných a rytmických kvalit.

Jemný a poutavý úvod vyprávění vytvořil orchestr se sborem (proslulé „jedenáctá odbila a lampa ještě svítila“). Do toho vstoupí jímavý monolog Panny, které postupně vymřela celá rodina a její naděje se upínají již jen ke snoubenci v daleké cizině. Na Kateřině Kněžíkové se mi vždy líbil její přirozený, funkční a neafektovaný přednes, současně s poctivým a brilantním technickým provedením. Velmi citlivě ztvárnila part mladé naivní dívky, vydařené byly duety s Richardem Samkem, hezké souznění s hobojovým sólem, výborná pasáž vroucí modlitby k Marii v nouzi nejvyšší…

Richard Samek vládne příjemným světlým tenorem, má jistotu a sílu ve výškách, předvedl intonačně bezchybné skoky ad. Jeho hlas zní sladce a vroucně, ale dokázal mu v partu Umrlce vtisknout zlověstný podtón (citlivý byl duet s Kateřinou Kněžíkovou „Nic se má milá nebojíš?“) a postupně byl jeho výraz  stále tísnivější.  Všem pěvcům i sboru bylo výtečně rozumět, což umocňovalo vyznění díla. Nejtěžší pozici měl barytonista Svatopluk Sem (Vypravěč), jehož part je nejčastěji exponován současně se sborem a orchestrem. Myslím, že jej nezastínili, ale nevím, jaké to bylo v dalších řadách, seděla jsem poměrně blízko u pódia. Semův baryton má hodně světlou barvu, dobře zní ve vyšších polohách. Pěvec vdechl svému partu vysokou dramatičnost a charisma, je to inspirativní umělec.

Jakub Hrůša vedl sbor i orchestr energicky, s mistrně nasazenými tempy (tak, aby průběh celovečerního díla bez pauzy byl živý a nestagnoval), nicméně s dynamikou velmi vyváženou –  v používání síly a fortissima se spíše krotili. Vytvořili tak zvláštní napětí a dojem uzavřeného až komorně intimního příběhu dvou milenců na útěku, který končí stejně tiše, jako začínal.  Mimořádně homogenní zvuk sboru připomínal hlas dalšího vypravěče, plastický, tvárný, ale jednotný. Pasáže s kontrapunkty byly brilantní. Ostatně brněnský sbor je svou kvalitou pověstný. Také orchestr podal bezchybný výkon, v sólech, ladění, souhře, v zaujetí. Po doznění posledních tónů si publikum dalo pár vteřin na vstřebání toho zážitku a pak následoval hodně dlouhý aplaus. Bylo vidět, že si diváci ten lehce mrazivý příběh užili, že jej vnímali ve všech rovinách a bavilo je to. Večer, který byl na počátku vnímán hlavně jako společenská událost (účastnila se řada známých osobností kulturního i politického světa), skončil jako autentický umělecký úspěch.

Hodnocení autora recenze: 90%

Zahajovací koncert festivalu Dvořákova Praha
Pátek 7. září, 20.00
Rudolfinum, Dvořákova síň

Kateřina Kněžíková (soprán)
Richard Samek (tenor)
Svatopluk Sem (baryton)
Český filharmonický sbor Brno
Petr Fiala (sbormistr)
Česká filharmonie
Jakub Hrůša (dirigent)

Program
Antonín Dvořák: Svatební košile, op. 69, B. 135