Dvořákova Praha: Trocha hororového vzrušení pro začátek

Zahajovací koncert Dvořákovy Prahy mohl vypadat různě – dovedu si představit program reflektující sté výročí republiky a plný národní symboliky, nebo program postavený na jménech importovaných hvězd ze zahraničí, aby se takříkajíc nastavila laťka… Ale festival nabídl 7. 9. v Rudolfinu něco jiného – Dvořákovu kantátu Svatební košile. Dramatický dialog dívky s umrlcem, jejím ženichem ze záhrobí, látka jak stvořená pro černé pohádky Tima Burtona.
Festival Dvořákova Praha, Svatební košile 7. 9. 2018, Kateřina Kněžíková, Richard Samek a Jakub Hrůša (foto Petra Hajská)

A bylo to dobré rozhodnutí. Kantáta zazněla ve špičkovém českém obsazení – před Českou filharmonii vedenou Jakubem Hrůšou a Brněnský filharmonický sbor (sbormistr Petr Fiala) nastoupilo trio pěvců: sopranistka Kateřina Kněžíková, tenorista Richard Samek a barytonista Svatopluk Sem.

Erbenova balada, kterou Dvořák geniálně zhudebnil, má všechny prvky klasického hororu. Popisuje cestu dívky s mrtvým ženichem do jejich nového domova, na obřad a hostinu, kde se ona má stát tím „čerstvým masem“, nakonec se skryje v márnici odkud není úniku a oživlé mrtvoly (dnes bychom řekli zombie) se na ni dobývají zvenčí i uvnitř. Zachrání ji až ranní kuropění, kdy mrtví ztrácejí moc. Dvořákova hudba dodává Erbenovu přehlednému a prostě formulovanému textu větší zlověstnost a napětí, dramatické oblouky a využívá i jeho zvukomalebných a rytmických kvalit.

Festival Dvořákova Praha, Svatební košile 7. 9. 2018, Kateřina Kněžíková, Richard Samek a Svatopluk Sem, dirigent Jakub Hrůša (foto Petra Hajská)

Jemný a poutavý úvod vyprávění vytvořil orchestr se sborem (proslulé „jedenáctá odbila a lampa ještě svítila“). Do toho vstoupí jímavý monolog Panny, které postupně vymřela celá rodina a její naděje se upínají již jen ke snoubenci v daleké cizině. Na Kateřině Kněžíkové se mi vždy líbil její přirozený, funkční a neafektovaný přednes, současně s poctivým a brilantním technickým provedením. Velmi citlivě ztvárnila part mladé naivní dívky, vydařené byly duety s Richardem Samkem, hezké souznění s hobojovým sólem, výborná pasáž vroucí modlitby k Marii v nouzi nejvyšší…

Richard Samek vládne příjemným světlým tenorem, má jistotu a sílu ve výškách, předvedl intonačně bezchybné skoky ad. Jeho hlas zní sladce a vroucně, ale dokázal mu v partu Umrlce vtisknout zlověstný podtón (citlivý byl duet s Kateřinou Kněžíkovou „Nic se má milá nebojíš?“) a postupně byl jeho výraz  stále tísnivější.  Všem pěvcům i sboru bylo výtečně rozumět, což umocňovalo vyznění díla. Nejtěžší pozici měl barytonista Svatopluk Sem (Vypravěč), jehož part je nejčastěji exponován současně se sborem a orchestrem. Myslím, že jej nezastínili, ale nevím, jaké to bylo v dalších řadách, seděla jsem poměrně blízko u pódia. Semův baryton má hodně světlou barvu, dobře zní ve vyšších polohách. Pěvec vdechl svému partu vysokou dramatičnost a charisma, je to inspirativní umělec.

Festival Dvořákova Praha, Svatební košile 7. 9. 2018, Kateřina Kněžíková, Richard Samek a dirigent Jakub Hrůša (foto Petra Hajská)

Jakub Hrůša vedl sbor i orchestr energicky, s mistrně nasazenými tempy (tak, aby průběh celovečerního díla bez pauzy byl živý a nestagnoval), nicméně s dynamikou velmi vyváženou –  v používání síly a fortissima se spíše krotili. Vytvořili tak zvláštní napětí a dojem uzavřeného až komorně intimního příběhu dvou milenců na útěku, který končí stejně tiše, jako začínal.  Mimořádně homogenní zvuk sboru připomínal hlas dalšího vypravěče, plastický, tvárný, ale jednotný. Pasáže s kontrapunkty byly brilantní. Ostatně brněnský sbor je svou kvalitou pověstný. Také orchestr podal bezchybný výkon, v sólech, ladění, souhře, v zaujetí. Po doznění posledních tónů si publikum dalo pár vteřin na vstřebání toho zážitku a pak následoval hodně dlouhý aplaus. Bylo vidět, že si diváci ten lehce mrazivý příběh užili, že jej vnímali ve všech rovinách a bavilo je to. Večer, který byl na počátku vnímán hlavně jako společenská událost (účastnila se řada známých osobností kulturního i politického světa), skončil jako autentický umělecký úspěch.

Hodnocení autora recenze: 90%

 

Zahajovací koncert festivalu Dvořákova Praha
Pátek 7. září, 20.00
Rudolfinum, Dvořákova síň

Kateřina Kněžíková (soprán)
Richard Samek (tenor)
Svatopluk Sem (baryton)
Český filharmonický sbor Brno
Petr Fiala (sbormistr)
Česká filharmonie
Jakub Hrůša (dirigent)

Program
Antonín Dvořák: Svatební košile, op. 69, B. 135

3
Komentujte

Please Login to comment
2 Comment threads
1 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
3 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
pospisil

Děkuji za hodnocení tohoto koncertu- Jsem bývalým členem jednoho sboru, který Svatební košile zpíval, a je to nádherné dílo, které jsme všichni prožívali.Dofal jsem že tato mimiřádná prezentace s Jakubem Hrůšou a brněnským FilHARMONICKÝM SBOREM a sólisty bude přenášená také TV nebo Vltavou. Bohužel, byl jsem na dotazy upozorněn, že Svatební košile- jejich přenos nemají v programu!!!! A zřejmě raději vysílají něco o paní Ledecké. Kam ta kulturní úroveň spěje ?!

S úctou
MUDr Jiří Pospíšil CSc

bombai

Kulturní úroveň jednotlivce se pozná především v tom, že se nevyvyšuje na zájmy a vkus druhých. Pořad o paní Ledecké si zajisté rádo vyslechlo několik stovek posluchačů. Svá náležitá místa v dramaturgii ČRo by měla mít ideálně obě dvě témata – jak Dvořákova Praha, tak úspěšná česká sportovkyně. V úctě Lucie Bartoňová, Praha. P.S. Koncert byl opravdu nevšedním zážitkem, jsem ráda, že jsem se na poslední chvíli rozhodla jej navštívit. Jen doplnění pro paní recenzentku, ohledně akustiky – do sedmé řady na balkon byla paní Kněžíková hlavně v první části ke konci frází velmi špatně slyšet, když se orchestrem zvukově… Číst vice »

hana.polednova

Dobrý den,děkuji za krásnou recenzí, na koncertě jsem také byla a musím souhlasit s paní recenzentkou, že to byl úžasný večer. Jen drobná poznámka – myslím si, že v odborných recenzích by se měli všichni umělci a tělesa nazývat oficiálním jménem – Brněnský filharmonický sbor neexistuje, oficiální název je Český filharmonický sbor Brno. Hezký den, Polednová