Dvořákova první symfonie v romantické původnosti

Velmi zajímavý koncert přinesl soubor Musica Florea v čele s dirigentem Markem Štrynclem ve čtvrtek 26. listopadu v kostele sv. Šimona a Judy. I když je již dnes běžné navštěvovat koncerty barokní a klasicistní hudby v historicky poučené interpretaci, romantickou hudbu devatenáctého století jsou posluchači stále zvyklí vnímat spíše v současném pojetí, které se ale od toho autentického značně liší. Zcela nový pohled na dvě díla Antonína Dvořáka, konkrétně na Nokturno H dur, op. 40 (1883), a Dvořákovo první orchestrální dílo nevšední krásy, Symfonii č. 1 c moll „Zlonické zvony“ (1865), přinesl soubor Musica Florea, který má na svém kontě již nahrávky Dvořákových symfonií číslo sedm a osm a Symfonických variací. V případě první symfonie opakoval soubor svůj interpretační debut tohoto díla z loňského ročníku festivalu Dvořákova Praha.

Orchestr hrál na dobové nástroje nebo jejich kopie a v interpretaci užíval odlišných výrazových prostředků, než je tomu dnes. Jak uvedl na začátku koncertu dirigent Marek Štryncl, romantická interpretace je založena spíše než na rytmické přesnosti na prožitku, emocionalitě a spontánní muzikálnosti. Smyky smyčcových nástrojů nejsou sjednocené, což vytváří dojem nepřetržitého toku melodie. V devatenáctém století bylo také více využíváno nepředepsané tremolo, glissando a portato, naopak vibrato bylo užíváno minimálně.

Nokturno i První symfonie pochází ze zcela jiných Dvořákových kompozičních období, přesto se jedná v obou případech o skladby zcela nevšední a ve Dvořákově díle zaujímající zcela výlučné postavení. Nokturno bylo původně pomalou větou z Dvořákova Smyčcového kvartetu e moll (1870), kterou Dvořák posléze použil ve Smyčcovém kvintetu G dur. Nakonec však skladatel tuto část z kvintetu opět vyjmul a užil samostatně pod názvem Nokturno (1883). Při poslechu bychom v tomto díle Dvořáka poznávali jen stěží. Skladba trvající bezmála osm minut vyniká pro Dvořáka atypickým způsobem práce s melodií, působícím dojmem nekončící melodie. Celý charakter skladby je vážný až meditativní.

Spojení Nokturna s Dvořákovou První symfonií, navíc na koncertě dobové interpretace, je o to více zajímavé. Osud Dvořákovy první Symfonie, jeho vůbec první práce pro orchestr, je dá se říci přinejmenším dobrodružný. Dvořák svou První symfonii komponoval coby violista v orchestru Prozatímního divadla, jako ještě zcela neznámý skladatel, kterému nebylo provedeno žádné větší dílo. Symfonie však byla dlouho považována za ztracenou. Našla se až v roce 1923 v pozůstalosti Rudolfa Dvořáka, který ovšem s Dvořákem nijak příbuzensky spřízněn nebyl. Pan Dvořák partituru zakoupil v lipském antikvariátu v roce 1882. Do Německa se dostala patrně v době, kdy ji tam Antonín Dvořák poslal do skladatelské soutěže – partitura mu však vrácena nebyla. Ačkoliv v autografu díla to není nikde zaznamenáno, symfonie podle Dvořákova vyjádření z roku 1887 měla nést podtitul „Zlonické zvony“. Nemůžeme zde však hovořit o programu symfonie, jedná se spíše pouze o vzpomínku na Dvořákův pobyt ve Zlonicích, kde se skladatel učil hudbě mezi svým dvanáctým a patnáctým rokem u Antona Liehmanna.

Ačkoliv ještě Otakar Šourek uvádí, že symfonie „není ovšem bez znaků začátečnických nejistot a rozpaků“, nacházíme v ní prvky neobyčejné originality, vzácného talentu a silného tvůrčího zápalu. Dvořákův charakteristický styl v ní sice nenajdeme, přesto je to dílo velmi osobité – i když komponované pod vlivy Ludwiga van Beethovena a Franze Schuberta. Symfonie je plná výrazných melodických motivů, vyznačuje se imitační dovedností a především zvukovou fantazií. Dílo má také velmi výrazný náladový rys a působí dojmem silné emocionality.

V interpretaci souboru Musica Florea se Dvořákova První symfonie ukazuje ve zcela novém světle. Vyniká vysoká emocionalita díla, jeho prudkost i výrazná lyrika. Orchestr pod vedením Marka Štryncla předvedl velmi precizní výkon naplněný osobním zápalem jednotlivých hráčů (především rychlá tempa byla strhující). Dobová interpretace vdechla dílu zcela nový charakter, a to i přesto, že nezkušený posluchač si musel nejprve na dobovou interpretaci přivyknout, zejména hra smyčcových nástrojů bez vibrata, hojné využití glissand a s rozdílnými smyky působí zcela odlišně. Tato neučesanost pak o to více odpovídá romantické rozervanosti a emocionálnímu charakteru symfonie. Provedení souboru Musica Florea tak obstojí i ve srovnání s novou nahrávkou Dvořákovy První symfonie v podání České filharmonie (v rámci souborné nahrávky skladatelových symfonií) pod vedením dirigenta Jiřího Bělohlávka.

Hodnocení autorky recenze: 85 %

Musica Florea
Dirigent: Marek Štryncl
26. listopadu 2015 kostel sv. Šimona a Judy Praha

program:
Antonín Dvořák: Nocturno (op. 40)
Antonín Dvořák: Symfonie č. 1 c moll „Zlonické zvony“

www.musicaflorea.cz