Dvořákova Svatá Ludmila s Kateřinou Kněžíkovou v Ostravě

Po téměř celém měsíci, nabitém skvělými hudebními zážitky, skončil Svatováclavský hudební festival, a to ve velkém stylu: provedením monumentálního oratoria Antonína Dvořáka Svatá Ludmila v podání Filharmonie Brno, Pražského filharmonického sboru (se sbormistrem Lukášem Vasilkem) a pod patronátem dirigenta a hornisty Ondřeje Vrabce. V nedávno zrekonstruované a zcela zaplněné katedrále Božského Spasitele v centru Ostravy jsme téměř nenašli místo, leč podařilo se a nakonec jsme mohli spolu se stovkami ostatních posluchačů vyslechnout dílo, které, také vzhledem k rozměrům hracího aparátu čítajícího více než sto padesát hráčů a zpěváků, nebývá uváděno příliš často.

Poté, co se dirigentovi a sólistům (ve složení Kateřina Kněžíková – soprán, Veronika Hajnová – alt, Martin Gyimesi – tenor a Martin Gurbaľ– bas) podařilo proklestit si cestu až ke svým pultům, umístěným před orchestrem, se slova ujal primátor statutárního města Ostrava Tomáš Macura a svým krátkým proslovem upozornil nejen na mimořádnost samotného koncertu, ale také na symbolickou spojitost se svátkem Dne české státnosti a významné osobnosti českých dějin, svatého Václava. Vzhledem k těmto výjimečným okolnostem se výběr skladby, která Vrchlického slovy zpracovává příběh nejstarší české světice, jeví jako velmi trefný. Takto poučeni již tedy mohli posluchači veškerou svou pozornost soustředit na záhy nastalou hudební produkci.

Už samotný úvod kompozice dával tušit, že autor mimo jiné skvěle ovládal řemeslo instrumentace, což ve spojení s akustikou chrámu ihned navodilo atmosféru vzdušnosti a odlehčení. Když se posléze postupně připojily také jednotlivé hlasy sboru, dostavil se i pocit jakéhosi nadpozemského vytržení. Orchestr i sbor velice dobře reagovaly na agogické i dynamické nuance a přes obtíže, které mohly nastat díky dlouhému dozvuku, poslušně následovaly dirigentova jasná a zřetelná gesta. V následujících okamžicích pak pozorní hráči orchestru a především skvěle hlasově disponovaný a vyvážený pěvecký sbor dali posluchačům jasně pocítit, co se stane, když se takové množství interpretů rozhodne k hudební synergii. Zmíněný dozvuk však mimo jiné způsoboval menší potíže s doladěním orchestru, především v dechové sekci, což se hlavně v dalším průběhu skladby projevovalo stále patrněji.

To už se ale u svého notového pultu postavila sopranistka Kateřina Kněžíková (v roli Ludmily) a zaskvěla se svým libým a velice příjemným hlasem, bezchybnou intonací, procítěnou interpretací a také výborným propojením s rukou dirigenta. Poté se představil také basista Martin Gurbaľ, který měl za úkol předvést part duchovního jménem Ivan. Gurbaľ svým výkonem rozhodně nezůstával pozadu a barevným a sytým hlasem výrazně přispěl k hloubce posluchačského prožitku. Až do konce první ze tří částí oratoria měl tedy posluchač možnost užívat si interpretačního umění všech zúčastněných, nesoucího se na vlně Dvořákovy geniální melodiky.

Výstavbou díla však již zde začaly otřásat téměř neznatelné záchvěvy, které postupně narušovaly zbylý průběh celého večera. Přes velice dobrou komunikaci mezi dirigentem a interprety a skvělé výkony sólistů se stále více projevovala přílišná snaha o precizní spolupráci, ovšem na úkor vnitřního průběhu díla. Díky tomu se prokomponované kontrasty mezi částmi skladby nebo jednotlivými interpretačními složkami začaly poněkud stírat. To bylo patrné například v závěru první části, která přes svou mohutnost působila poněkud utahaným dojmem. V pauze však v pravou chvíli vstoupily do pozornosti posluchačů z dáli znějící zvony, které nechaly pozapomenout na rodící se pocity zdlouhavosti, a produkce mohla směle pokračovat.

V ní se představili také zbylí dva sólisté večera, altistka Veronika Hajnová v roli Svatavy a tenorista Martin Gyimesi v roli Bořivoje. Zde je však nutno podotknout, že svými výkony bohužel již nedosahovali výšin svých pěveckých kolegů. To se projevilo především nevyrovnaností v následujících duetech a dalších společných úsecích skladby. Posluchačovu pozornost však často strhla sama Dvořákova nápaditá hudba, a tak se přes tato drobná úskalí mohl proposlouchat až ke strhujícímu závěru druhé části.

Po krátké pauze, během které se kostelem rozlehl šum poposedávajících zúčastněných, zazněla také závěrečná část kompozice, přímo nabitá skvělými melodickými nápady a prodchnutá neuvěřitelnou hudební náplní. Skladatel zde využil mimo jiné textu hymnu Hospodine, pomiluj ny!, který skladbu také symbolicky uzavřel.

Hlučné ovace po doznění posledních tónů potvrdily, že publikum bylo s výkonem hudebníků nadmíru spokojeno, čemuž se vskutku nelze příliš podivovat. Přes drobné intonační nedostatky, které dílčím způsobem souvisely s téměř dvě vteřiny trvajícím dozvukem v chrámu, a ne zcela přesvědčivou výstavbu, se jednalo o velice zdařilé provedení, které snese srovnání s těmi nejlepšími v minulosti.

A tak se uzavřel také příběh letošního ročníku Svatováclavského hudebního festivalu, v jehož průběhu zaznělo neuvěřitelných třicet pět mimořádných koncertů. Nelze tedy než pořadatelům popřát mnoho sil a tvůrčí energie k přípravě dalších, věřme, že neméně zdařilých ročníků. A všem posluchačům další inspirativní zážitky nejen s duchovní hudbou.

Hodnocení autora recenze: 80 % 

Svatováclavský hudební festival 2016
Závěrečný koncert
Dirigent: Ondřej Vrabec
Kateřina Kněžíková (soprán)
Veronika Hajnová (alt)
Martin Gyimesi (tenor)
Martin Gurbaľ (bas)
Sbormistr: Lukáš Vasilek
Filharmonie Brno
Pražský filharmonický sbor
28. září 2016 Katedrála Božského Spasitele Ostrava

program:
Antonín Dvořák: Svatá Ludmila op. 71

www.shf.cz