Při provedení bylo ticho jako v kostele
Český filharmonický sbor Brno je chloubou našeho reprodukčního umění už celé čtvrtstoletí. Každoročně uskuteční kolem devadesáti vystoupení přinášejících špičkovou reprodukci především skladeb vokálně orchestrálních a v poslední době stále více i operních. V dramaturgickém ohledu jsou tato vystoupení příznačná velkou šíří záběru, což dokládá už jen pouhý pohled do koncertního kalendáře tělesa: zatímco před necelým týdnem zpíval sbor v katedrále sv. Víta v rámci oslav sedmistého výročí narození Karla IV. kantátová díla českých skladatelů, včera interpretoval v prostorách chrámu svatých Janů na Minoritské ulici v Brně Dvořákovo Stabat Mater, od čtvrtka bude účinkovat ve Stuttgartu při koncertním uvedení Pucciniho Turandot, o tři dny později vystoupí na Pražském jaru se skladbami Poulenca a Vaskse, ihned poté v Ostravě v Berliozově dramatické symfonii Romeo a Julie – a tak bychom mohli pokračovat.
Včerejší vystoupení zakončilo jubilejní desátý cyklus abonentních koncertů Českého filharmonického sboru vedeného Petrem Fialou, který probíhal od září minulého roku v Brně, a v rámci osmi večerů přinesl pozoruhodně širokou programovou nabídku jdoucí od kantátové a oratorní tvorby klasiků a romantiků ke vždy žádané Rybově vánoční mši a pokračující slavnými sbory z oper a operet a sborovým koncertem a cappella věnovaným české tvorbě až k čistě instrumentálnímu koncertu hostů – violistky Kristiny Fialové a pianisty Igora Ardaševa. Vrcholem takto mnohostranně pojatého cyklu bylo pak včerejší provedení Dvořákova oratoria Stabat Mater.
Působivý text středověké sekvence, za jejíhož autora je označován Jacopone da Todi, inspiroval velkou řadu skladatelů od Josquina des Près až po Krzysztofa Pendereckého k vytvoření emocionálně hlubokých děl, která mnohdy patří k vrcholům tvorby daného skladatele. U Antonína Dvořáka je tomu tak zcela určitě, jeho Stabat Mater tedy představuje velkou interpretační výzvu.
Můžeme s uspokojením konstatovat, že nedělní brněnské provedení patřilo mezi ty hudební události, které publikum vnímá se zatajeným dechem. Podíleli se na tom rovnoměrně vynikající sbor, sólisté, orchestr i dirigent. O sboru jsme se už zmiňovali, ale spíše v dramaturgickém ohledu. Dodejme tedy, že výkon, který odvedl, byl v nejlepším slova smyslu profesionální, s perfektní výslovností, zvukově kultivovaný (přímo andělsky znějící pianissima v ženských hlasech až omračovala křehkostí a průzračností) a technicky absolutně jistý.
O kvartetu sólistů, jež tvořili Pavla Vykopalová, Jana Sýkorová, Tomáš Černý a David Szendiuch, je možno hovořit rovněž v superlativech: výslovně připomeňme strhující crescendo obou zpěvaček ve druhé větě, ušlechtilý projev Davida Szendiucha ve větě čtvrté a překrásné belcantové legato Tomáše Černého v části Fac me vere (jen škoda změny barvy v závěru). Hostující Plzeňská filharmonie podala rovněž skvělý výkon. Dirigent Jakub Klecker podtrhl volbou temp monumentalitu a vznešenost díla a také zohlednil chrámovou akustiku, která tentokráte nevadila. Naopak, při provedení bylo ticho jako v kostele…
Hodnocení autorky recenze: 85%
10. ročník abonentního cyklu 2015/2016
Slavnostní závěrečný koncert
Český filharmonický sbor Brno
Dirigent: Jakub Klecker
Sbormistr: Petr Fiala
Pavla Vykopalová (soprán)
Jana Sýkorová (alt)
Tomáš Černý (tenor)
David Szendiuch (bas)
Plzeňská filharmonie
22. května 2016 kostel sv. Janů „U Minoritů“ Brno
program:
Antonín Dvořák: Stabat Mater
