Eben trio: trojpohled na věc

Terezie Fialová (klavír), Roman Patočka (housle) a Jiří Bárta (violoncello) – minirozhovor s Eben triem 

Hned zkraje ne právě lehká otázka: Proč by zrovna Eben trio mělo stát za pozornost?

Roman Patočka: Nejsem si vědom, že by na naší hudební scéně bylo tolik klavírních trií, abychom si mohli dovolit být nepozorní k Eben triu. (smích) Každý z nás je svým hudebním projevem  jedinečný a  vzájemnou kombinací vzniká zajímavý interpretační  koktejl.

 Jak těžké je se ve vašem formátu na hudebním trhu prosadit?

Roman Patočka: Mám pocit, že v dnešní době je těžké nejen se prosadit, ale také se na hudební scéně dlouhodobě udržet. V současnosti už ale nejde jen o kvality hráče, nýbrž také o usilovnou a poctivou práci hudebních agentů.

Jiří Bárta: Je to nelehké…

Terezie Fialová: Nemyslím si, že jde o to, do jakého formátu či útvaru patříte. Snažím se stále doufat, že důležitá je kvalita, a to na prvním místě. Vizuální složka může jít ruku v ruce, ale až jako podpora primární hudební prezentace. I když kolem sebe vidím často snahu o prosazení se postupem opačným.

V čem je podle vás osobitý přínos Eben tria pro současnou českou interpretační scénu?

Roman Patočka: Pro hudební posun našeho tria byla velkým přínosem zahraniční studia u profesora Niklase Schmidta v Hamburku a také několik mezinárodních mistrovských kurzů vedených světovými umělci. To vše se promítlo do naší interpretace, která pochopitelně stále prochází vývojem.

Jiří Bárta: Odpověď nechám na svých kolezích, ale pro mne tohle zhodnotí čas a ti druzí…

Terezie Fialová: Sestava Eben tria se formovala poměrně dlouho a každý z nás prošel a stále prochází svým individuálním hudebním zráním. To může dávat dohromady zajímavý „trojpohled“ na věc a tím pádem snad i přínos (třeba nejen) na české interpretační scéně…

Jaký typ repertoáru Eben triu nejvíc sluší? A kdo má při jeho výběru hlavní slovo?

Roman Patočka: Na výběru skladeb se podílíme rovnoměrně. Možná o trochu hlavnější slovo má klavíristka, protože nic naplat, má stále nejvíc not na hraní. Máme rádi romantické skladby, ale díky působení Jiřího Bárty, milovníka repertoáru dvacátého a jednadvacátého století, hledáme a objevujeme skladby i z tohoto období.

Terezie Fialová: Momentálně nás hodně baví třeba Schubert nebo Haydn, byly doby, kdy byl „v kurzu“ Šostakovič, Schnittke, Piazolla, Brahms… Máme naštěstí bohatý výběr a zatím jsme se při něm nikdy nepohádali…Je repertoár Eben tria hodně odlišný od vašich osobních preferencí?

Roman Patočka: Řekl bych, že snad tolik ne. Snažíme se ve volbě programu vycházet vstříc nejen sobě navzájem, ale i požadavkům pořadatelů našich koncertů.

Jiří Bárta: Velice se shoduje, je pro mne často obohacením mých hudebních obzorů.

Terezie Fialová: Momentálně je repertoár tria nejodlišnější od mých časových preferencí, myslím tím, že skladeb, co bych chtěla hrát a není na ně čas, je stále dost. Ale jedna zajímavost nás přece jen brzy čeká, 18. března v Dvořákově síni Episodi e Canto Perpetuo Peterise Vaskse. Zde se dá hovořit určitě o jednom z mých splněných přání…

Váš osobní vztah k Petru Ebenovi?

Roman Patočka: Vztah k Petru Ebenovi jsem si začal utvářet během mého prvního ročníku na AMU, kdy jsme v AKS orchestru (Akademičtí komorní sólisté) doprovázeli jeho varhanní koncert. Bohužel mi již nebylo dopřáno kromě jednoho osobního setkání lépe pana Petra Ebena poznat.

Jiří Bárta: Ten nejkladnější, odehrál jsem s ním jako vynikajícím klavíristou v začátcích své hudební kariéry mnoho koncertů, téměř vždy jeho Klavírní trio (s houslistou Jiřím Hurníkem). Hodně mi pomohl v začátcích mé kariéry. Byl a zůstane pro mne lidskou i hudební inspirací.

Terezie Fialová: Hudba Petra Ebena mě oslovila asi před deseti lety, bohužel tehdy již byl Petr Eben nemocný a osobní kontakt s ním už nebyl možný. O to více si vážím podpory jeho rodiny, syna Marka a manželky Šárky, která je pravidelnou návštěvnicí našich koncertů.

V kalendáři Eben tria pro tuto sezonu je mimo jiné pařížské Auditorium du Louvre, mnichovský Gasteig, ale i naše Rudolfinum. Jak těžké je vaše kalendáře skloubit dohromady?

Roman Patočka: Musím se přiznat, že občas to není jednoduché. Jak jistě víte, každý z nás hraje v různých hudebních uskupeních a s trochou smůly se všechny nabídky setkávají v jeden termín.

Jiří Bárta: Nebývá to jednoduché, ale vždy se najde řešení, naštěstí.

Terezie Fialová: Těžké místy ano, ale zatím ne nemožné. Navíc výše jmenované koncerty já chápu jako ty „za odměnu“…

Co vás osobně v Eben triu spojuje a co rozděluje? Jste hodně rozdílné individuality?

Roman Patočka: Myslím, že nás spojuje dobrá nálada při práci.

Terezie Fialová: Určitě nás spojuje snaha si to na pódiu muzikantsky užít, hrát takzvaně jako o život a snažit se kolegy něčím inspirovat. A z mého pohledu nás rozdělují debaty o autech a motorkách. Tam se totiž příliš nechytám… (smích)

Jak dlouho spolu chcete vydržet?

Roman Patočka: Dokud nás smrt nerozdělí! (smích)

Terezie Fialová: Až to bude o tom „vydržet”, tak právě tehdy bude čas skončit.

Čím svým kolegům v triu dokážete udělat největší radost?

Roman Patočka: Včasným příchodem na zkoušku a dobrou přípravou.

Terezie Fialová: Když nezkoušíme příliš brzo ráno… (smích)

Díky za vaše odpovědi.