Předehru k Rossiniho opeře Vilém Tell vystřídal recitativ a cavatina Lindy z prvního jednání Donizettiho opery Linda di Chamounix. Už v ní Edita Gruberová předvedla všechny přednosti svého pěveckého umění – nezpochybnitelnou a stále trénovanou techniku zpěvu založeného na dokonalé a spolehlivé dechové opoře. Víc překážek kladou pěvkyni recitativy a jejich vyrovnanost po dynamické stránce než nesrovnatelně obtížnější árie, v nichž se může spolehnout na svou pěveckou techniku s virtuózně vypracovanými melodickými ozdobami všeho druhu a s intonačně naprosto přesnými bodovými koloraturami, které ukázala zejména v dialogu s flétnou v árii Lucie di Lammermoor ze třetího jednání Donizettiho opery.
Paní Gruberová umí kterýkoli tón zázračně ztlumit do pianissima a také naopak, málokdy se do jejího projevu vloudí drobná intonační nepřesnost, výšky dotahuje až na vzácné výjimky tak dlouho, dokud tón není čistý. Naťuknuté výšky bez jejich dalšího rozvinutí jsou u ní vzácností. Jejímu projevu vládne hlasová ekvilibristika a občas se posluchači do mysli vloudí i pocit, že je tato akrobacie základní složkou jejího vystoupení.
Zajímavě zapůsobily dva přídavky ke koncertu – obdivuhodně civilně zazpívaná lidová píseň Dolina, dolina, kamenný chodníček v hodně zdobné orchestrální verzi, jediná výjimka, kdy orchestr pěvkyni ve střední hlasové poloze chvílemi přehlušoval (chyba dirigentova), a mile rozehraná árie Adély ze Straussova Netopýra. Jako by si v ní Gruberová dělala legraci i sama ze sebe a ze svého způsobu zpívání.
Se sedmatřicetiletým dirigentem Peterem Valentovičem, který se zúčastnil nedávného zájezdu pražské Státní opery do Japonska s Belliniho Normou, spolupracuje pěvkyně už delší dobu, intenzivně v posledních třech letech a nutno říct, že by těžko hledala jiného tak oddaného doprovazeče, který se podle všeho podvolí všem jejím tempovým i výrazovým požadavkům. Valentovičovo pojetí předehry k Vilému Tellovi zaznělo ryze koncertně, malinko zatěžkaně, s dosti rozvláčnými pomalými částmi, Meditace z Massenetovy Thaïs měla charakter odpočinkového intermezza a předehra k Belliniho Normě působila spíše jako nepříliš závažný úvod druhé poloviny koncertu. Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK se dirigentovi pochopitelně podřídil a paní Gruberovou průběžně odměňoval ryze muzikantským tleskáním.
Koncert měl nadšené obecenstvo, v němž byli kromě běžných pražských posluchačů přítomni členové pražského diplomatického sboru, slovenští krajané a také cizinci, které pan velvyslanec ve svém úvodním projevu zvláště přivítal. Paní Gruberová zapůsobila vskutku reprezentativně a ke koncertu připojila autogramiádu.
Hodnocení autorky recenze: 85%
Edita Gruberová Gala
Dirigent: Peter Valentovič
Edita Gruberová (soprán)
Symfonický orchestr hl. m. Prahy FOK
30. listopadu 2016 Smetanova síň Obecního domu Praha
program:
Gioacchino Rossini: Vilém Tell – předehra
Gaetano Donizetti: Linda di Chamounix
– Ah! tardai troppo… o luce di quest’anima (Recitativ a cavatina Lindy z 1. dějství)
Alexander Moyzes: Tance z Pohronia op. 43
– Nad vatrou s valaškami (Zbojnický tanec)
Gaetano Donizetti: Lucia di Lammermoor
– Il dolce suono, spargi d’amaro pianto… (Scéna a árie Lucie ze 3. dějství)
Jules Massenet: Thaïs
– Meditace
Gaetano Donizetti: Roberto Devereux
– Duchessa alle fervide preci… l’amor suo… Ah, ritorna…(Recitativ, árie a cabaletta Alžběty z 1. dějství)
=přestávka=
Vincenzo Bellini: Norma (předehra)
Vincenzo Bellini: I Puritani
– O rendetemi la speme… Qui la voce sua soave… Vien, diletto e in ciel la luna (Recitativ, cavatina a cabaletta Elvíry z 2. dějství)
Alexander Moyzes: Tance z Pohronia op. 43
– Po robote pri muzike (Ľudová veselica)
Vincenzo Bellini: La straniera
– Sono all’ara… ciel pietoso… Ahimé, comincia il rito… orsei pago… (Scéna a árie Alaide ze 2. dějství)
