Eduard Douša: Proč píšu instruktivní hudbu pro děti?

  1. 1
  2. 2
Na Ústavu hudební vědy, kde přednáší hudebně teoretické disciplíny, je Eduard Douša brán jako laskavý a trpělivý pedagog (oblíbený výrok: „pane kolego, myslíte to dobře, ale ten citlivý tón bych přece jenom neztrojoval“), na Pražské konzervatoři je u svých studentů skladby ceněn za svou schopnost motivovat. Jako hudební skladatel má široký kompoziční záběr, avšak zabývá se také jednou specifičtější tvůrčí oblastí, která u skladatelů není tak častá, a to tvorbou pro děti. Téma našeho rozhovoru tedy bylo jasné.

Eduard Douša (archiv umělce)

Kdy přišel váš zájem zabývat se tvorbou pro děti?
Instruktivní tvorbě se v dost širokém spektru (ostatně sám jsem kantor) věnuji od mládí a podněcuji i své posluchače skladby, aby si zkusili napsat dětské klavírní skladbičky, písničku pro děti, hudbu k pohádce apod.

„V dost širokém spektru“ myslíte co do kvantity, nebo z hlediska různých druhů instruktivní literatury?
Někdy vás skladatelský a pedagogický život postaví před různé úkoly a z toho plyne ta má formulace „široké spektrum“. Kromě instruktivních skladeb pro různé nástroje to může být např. i tvorba komorních či souborových skladeb. Z poslední doby uvedu např. skladbu Georgiana pro pražský Flétnový soubor TIKARI Flutes, který s touto mojí poctou Händelovi dokonce vyhrál loni ve své kategorii Concerto Bohemia. Jiný příklad: Variace na barokní téma pro smyčce z 80. let minulého století (no, už jsem pamětník…) mnohokrát provedl orchestr tehdejší ZUŠ Voršilská vedený skladatelem Jiřím Smutným. Po něm je hrála řada dalších školních orchestrů i neprofesionálních těles dospělých). Tento opus se stal asi jednou z mých nejhranějších skladeb. Z moc pěkných a snad trochu atypických spoluprací s jinými pedagogy uvedu např. Houslovou školu prof. B. Jíchy. Ten oslovil více komponistů, mezi nimiž jsem byl i já, zaslal nám své požadavky, které konkrétní postupy chce ve své škole procvičit (různé stupnicové běhy, určité sledy dvojhmatů či akordů apod.) a na tyto předepsané postupy měl autor zkomponovat přednesovou houslovou skladbu s doprovodem klavíru. Tyto skladby pak tvořily samostatnou přílohu jeho školy.

Jaká jsou specifika tohoto druhu tvorby?
Zejména u tvorby pro nejmenší hudebníky je důležité, aby hudební řeč byla jasná, srozumitelná, hudebně průzračná. Je to takové hledání pramene čisté vody… Forma nemůže být příliš rozlehlá, zpočátku spíše drobné věty, malé formy, technické nároky musí odpovídat tomu, co dítě při studiu hry na nástroj zatím ovládlo. Proto někdy není vůbec na škodu, když autor konzultuje se zkušeným nástrojovým pedagogem.

Pokud jde o hudbu pro děti, jež má být určena k poslechu dětmi (nikoli k interpretaci), pak si myslím, že autorova „obezřetnost“ pokud jde např. o stylovou orientaci nebo o náročnost hudební řeči, může být menší; tam myslím je možno (ba dokonce spíše třeba) nijak se příliš neomezovat. Zároveň ale upozorňuji na důležitost odborného, ale dětem obsahově uchopitelného slovního komentáře k hudbě, jež bude poslouchána.

Čím může skladatel zaujmout dětského interpreta?
Řadou věcí. Například starší žáci mají zejména dnes v oblibě skladby inspirované jazzem či rockem. Obecně z hudebního hlediska pak může určitě zaujmout zajímavá, výrazná melodika, nějaký hudební (rytmický, stylizační, harmonický) vtípek…

Eduard Douša s manželkou prezentují svůj notový materiál – Klavírní kurzy Mikulov 2019 (foto Milan Bátor)

Co si pod takovým hudebním vtípkem můžeme představit?
Z podnětu své choti jsem před několika lety například napsal cyklus pro šestiruční klavír. Jmenuje se Šest paží se snaží a protože občasné legrácky by v hudbě neměly chybět, je tam třeba trochu bizarní koláž „Perpetuum mobile má výpadky nemilé“ nebo quasi western „Ti, co jedou prérií, se tak často nemyjí…“. Další hudební žert, který myslím docela mladé pianisty baví, mám v klavírní skladbě „Nějak se to spletlo“ z cyklu 9 jazzových minietud. Na pozadí rockového riffu dávám vlastně formou koláže do určitého celku známá témata z Mozartovy Malé noční hudby, z Beethovenovy Symfonie c moll („Osudová“) a slavný hit The Beatles Yesterday.

To by jistě bavilo i leckterého dospělého… Ale vy máte těch prostředků, jak namotivovat dětského interpreta hrát vaši hudbu dokonce více, že?
Ano, docela se osvědčilo také připojení dětských veršů k notovému zápisu skladby (od autora hudby nebo verši převzatými). U vydaných not pak jsou důležité ilustrace, výtvarné řešení obalu not apod. Tady už pak působíme na děti různými uměleckými oblastmi – hudební, výtvarnou, literární. Z mé tvorby propojené s verši mohu konkrétně uvést např. klavírní cyklus Miniatury – broučí, inspirovaný světem brouků. Ke každé skladbičce jsem napsal krátké básně a lze je možno provozovat jak samostatně s přednesem básně před hraním, nebo i jako verše doprovázené hudbou, tedy jako malé melodrámky.

Už se tento cyklus někde hrál? Umím si představit, že interpretace takovýchto skladeb dětskými interprety (zvlášť v souvislosti s recitací básní) musí v posluchačích vyvolat dojem čiré roztomilosti a zvláště ženská část se jistě rozplývá…
Hrál, vícekrát, mj. i na přehlídce malých klavíristů „Česká klavírní moderna dětem“. Zatím ale bez recitace. Třeba někdy klavírní oddělení ZUŠ přizvou ke spolupráci žáky dramatického oboru. Ve spojení s verši by výběr z tohoto cyklu měl být obsažen na připravovaném CD z mých klavírních skladeb Tóny klavíru; zde ovšem bude recitovat mladý herecký profesionál Michal Pazderka.

A k těm případně slzícím babičkám či maminkám… Nečekejte nějakou hlubokou, meditativní nebo lyrickou či dramatickou poezii. Jsou to spíše drobné říkanky opět pro radost všech zúčastněných – tedy hrajících, recitujících a také i poslouchajících.

Česká klavírní moderna dětem (foto Zdeněk Chrapek)

0 0 vote
Ohodnoťte článek
  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments