Elīna Garanča – blonďatá Carmen s grácií

  1. 1
  2. 2

Obecní dům v úterý 25. září uvítal světově známou mezzosopranistku Elīnu Garanču s Pražskou komorní filharmonií a dirigentem Karlem Markem Chichonem.Na programu byly slavné árie s důrazem na Bizetovu Carmen, jíž Elīna Garanča věnovala celou druhou půli svého vystoupení. Večer začal jiskřivou a velmi svižně v tempu zahranou orchestrální předehrou ke Glinkově opeře Ruslan a Ludmila. V ruském duchu pokračovala i původem lotyšská pěvkyně: zařadila árii Anny (Nastal čas) z 1. dějství Čajkovského opery Panna orleánská. Garanča ji zazpívala velmi kultivovaně a přirozeně, její temně znějící sametový mezzosoprán byl velmi přesvědčivý a znělý. Poté program přešel na francouzskou notu. Orchestr uvedl slavnou Meditaci – intermezzo z Massenetovy opery Thaïs, koncertní mistr Jan Fišer hrál skvostné houslové sólo vestoje.

Následovala Dalila Camilla Saint- Saënse, árie „Mon coeur s´ouvrez á ta voix“ z  2. dějství. Od prvních tónů bylo zřejmé, že Garanča má velmi vyvinutý smysl i pro francouzskou hudbu, poklidnou árii zpívala ve velkém stylu, sytě a barevně jí vyzněly i tóny v nejnižších polohách a textu bylo dobře rozumět. Garanča musí mít talent na jazyky – krásnou výslovnost měla ve všech čtyřech řečech, které za ten večer vystřídala. Vedle zpívané ruštiny, francouzštiny a španělštiny oslovila publikum i aristokraticky čistou angličtinou. Všechna tato nadání korunovaná navíc ještě půvabným vzhledem pěvkyně a mimořádným vkusem v odívání (její nadýchaná toaleta v jemné šedi působila jako šaty pro vílu z jinovatky) dělají z Elīny Garanči skutečnou hvězdu první velikosti.

Orchestr se u opery Samson a Dalila ještě pozdržel – doplnil ohnivé Bacchanale z 3. dějství. Pražská komorní filharmonie rozšířená o četné orchestrální posily vystupňovala tanec plný orientálních motivů a exotických rytmů do divoké extáze. Ani v největší dynamice a obrovském zvuku tělesa se ale neztrácel smysl pro přesnost a barevnost partitury. Mladý sympatický dirigent Karel Mark Chichon dirigoval orchestr velkým, pružným a rozevlátým gestem, svoji energii dával neskrývaně před diváky najevo. Bylo vidět, že si s mladým tělesem (Pražská komorní filharmonie má stále ještě dost mladých hráčů) výborně rozuměli. Každý jejich vstup byl plnohodnotným obohacením programu, nadšeně kvitovaným posluchači, ne jen vsuvkou určenou pro odpočinek sólistky. Mimochodem Chichon je manželem Garanči, tento pohledný a zdravě opálený mládenec, anglický gentleman původem z Gibraltaru, ověnčený mnoha uměleckými úspěchy a rytířským řádem, tvoří s operní kráskou dokonalý pár.První polovinu večera Elīna Garanča zakončila árií Královny Balkis „Plus grand, dans son obscurité“ ze 3. dějství Gounodovy opery Královna ze Sáby. Její triumfální výšky v závěru árie i jistá vznešenost a velkolepost přednesu z ní učinily postavu vskutku královskou.

Druhá polovina večera byla ve znamení Bizetovy Carmen. Ještě předtím ale orchestr blokem španělských tanců navodil tu správnou atmosféru (píseň Espaňa caňí od Pascuala Marquina Narra, Gerona od Santiaga Lope Gonzala a konečně Pasodoble z opery El gato montés (Divoká kočka od Manuela Penelly, které se dodnes hrává v arénách při býčích zápasech). Mezi mistrovskými operními kusy vyzněly sice trochu lacině až varietně, ale publikum efektní pasodoble ocenilo. A pro Chichona to byla další příležitost popustit uzdu svému temperamentu a předvést se v efektních dirigentských kreacích.

Pak již přišla Carmen – a Garanča (nyní v jednoduchých černošedých šatech) se rázem proměnila, celá ožila. Najednou jsme na její tváři mohli vidět úsměv, koketní gesta, občas i šibalské mrknutí očkem do prvních řad. Je znát, že je s touto rolí výsostně sžitá. V jejím podání to ale není tak primitivní, živočišná a drakonicky temná Carmen, jak se občas tato postava stylizuje, žádná fúrie, spíše hravá, rafinovaná žena s jistou grácií. Slavnou Habaneru „L´amour est oiseau rebelle“provedla s jemností až mazlivou – a nejen v gestech, ta mazlivost je slyšet i v jejím hlase. V árii „En vain, pour éviter“ z 3. dějství, kdy jí stále vychází v kartách znamení smrti, byla Garanča velmi sugestivní, vystihla skvěle tíseň, strach a pokoru před osudem.  Dále zazněly „L´amour est un enfant de bohéme“(1. verze), „Prés des rampats de Séville“ (opět ten dokonalý sytě znělý spodní rejstřík!), předehra k 1. dějství a orchestrální Intermezza ze 2. , 3. a 4. dějství a konečně „Les tringles des sistres tintaient“ (Chanson bohemiane). Posledně jmenovaná píseň se po značně tichém a pozvolném počátku rozjela do vysokých obrátek, tempo se zrychlilo v druhé sloce dvojnásobně a orchestr spěl k divokému závěru. Garanča bravurně vyzpívala všechny rychlé figury a potvrdila, že její Carmen je ukázkou mistrovské interpretace.

Nadšené publikum si vyžádalo ještě dva přídavky – ohnivé Al pensar en el dueño de mis amores a slavnou Granadu.

Hodnocení autorky recenze: 95 %

Elīna Garanča (mezzosoprán)
Dirigent: Karl Mark Chicon
Pražská komorní filharmonie
25. září 2012 Smetanova síň Obecního domu Praha

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - E.Garanča (Praha 2012)

[Celkem: 2    Průměr: 3/5]

Související články


Komentáře “Elīna Garanča – blonďatá Carmen s grácií

  1. Byl to skutečně nádherný koncert. Garanču jsem slyšela naživo poprvé, očekávání bylo velké po metropolitní Carmen, Garanča ani v nejmenším nezklamala. I když bývám trochu hnidopich, tady nebylo co vytknout. Dokonalý zpěv, výraz i zjev. Snad jedině mě mrzelo, že byla skoupá na přídavky.Irena

Napsat komentář