Elīna Garanča o svém dalším těhotenství i nových rolích

Důvěřuji osudu 
(Kurier – 17. 8. 2013) 

Během čtvrtečního večerního koncertu Vídeňské filharmonie, kterou dirigoval Riccardo Muti, naslouchalo těhotné Elīně Garanče (36) nejen 2 500 fanoušků, ale i Anna Netrebko, která seděla v publiku. Koncem roku se stane Lotyška Garanča podruhé matkou – a bude to opět holčička. V interview pro Kurier vypráví světově proslulá mezzosopranistka poprvé o svém těhotenství, operních rolích po porodu a také životních cílech.

Paní Garančo, bude to vaše druhé dítě během dvou let. Nemáte strach, že druhý porod může vašemu hlasu uškodit?

Koluje spousta mýtů. Znám pouze jednu jedinou operní pěvkyni, která kvůli narození dítěte ztratila hlas. Anna Netrebko má dítě a zpívá. Diana Damrau má dvě děti, Anna Sofie von Otter má také dvě děti. Jsem si jistá, že se nic nestane, důvěřuji osudu. Jsem fatalistka. Kromě toho mám opět zcela nekomplikované těhotenství.

Nemáte strach z přerušení kariéry?

Odděluji život na jevišti a soukromý skutečný život. V srdci vím, že mým největším štěstím je, když se moje malá dcera směje a když můžu jít s Catherine na procházku. Na jevišti nikdy nezažijete takovou bezmeznou lásku, jakou dostáváte od dítěte. V opeře vás přitom stále budou posuzovat: Jestli jste zpíval emocionálně nebo neemocionálně, přesvědčivě nebo nepřesvědčivě, muzikálně nebo nemuzikálně. Kouzlo opery je sice tak krásné, ale s reálným životem to nelze srovnávat.

Jak dlouho bude trvat vaše mateřská dovolená?

V říjnu budu ještě nahrávat CD, pak bude televizní koncert pro Südwestdeutschen Rundfunk. Od konce října budu na mateřské dovolené. Krátce ji přeruším pouze kvůli prezentaci své knihy. Jak dlouho, to neumím říct. To bude záležet na mém druhém dítěti. U Catherine jsem kojila a pět měsíců jsem vůbec nezpívala. Tento čas si chci jednoduše dopřát.

Jak funguje vaše logistika? Berete si vaši dceru s sebou na všechna vystoupení?

Tak často, jak jen to jde – ale příliš mnoho cestování je pro Catherine také náročné. Máme dvě chůvy. Jednu, která se o Catherine stará ve Španělsku, když tam nejsme, mimoto nás ale ještě podporuji i dvě babičky. Pro cestování pak máme zvláštní chůvu, která dává na Catherine pozor během představení… Je pro mě velmi důležité, aby se o ni starala vždy stejná osoba a aby se u ní na cestách nestřídaly různé chůvy. Ale v principu se u nás nezdrží žádná chůva déle než rok (smích).

Jak dlouho jste zatím byla od dcery nejdéle odloučená?

Máme na to mustr. Jednak se společně s mým mužem snažíme, aby naše rozdělení netrvalo v jednom kuse déle než tři týdny. A u Catherine se pokouším, abych od ní nebyla odloučená déle než týden.

Máte už plány na dobu po porodu?

Kalhotkových rolí se už chci vzdát. Je mi šestatřicet, tyto role se k mému věku už nehodí. Důležité je, aby si operní zpěvák byl realisticky vědom toho, pro co je jeho hlas stvořen. Po porodu chci více zamířit směrem k sopránu. Až mi bude čtyřicet, chtěla bych více zpívat Verdiho a zkusit něco víc než dramatický repertoár. Sním o Amneris v Aidě, to by byl vrchol. Nyní mám doma Parsifala, pokukují také po Branganě v Tristanovi a Isoldě. Santuzza v Sedláku kavalírovi je už pevně daná a v roce 2016 mám v kalendáři Dona Carla.
Překlad Stanislava Janoušková
Foto archiv