Hrát v Praze Martinů a Dvořáka je velmi těžké. Nelehké zadání kurátora komorní řady festivalu klavíristy Ivo Kahánka je vystavěné ve velkém stylu. Výzvu hrát českou hudbu přijal Emerson String Quartet, stejně tak jako před lety na Pražském jaru provedl houslista Salvatore Accardo Duo Z domoviny Bedřicha Smetany. I tentokrát interpretace české hudby, ze které prýští lidová melodika, vzdechy a nádechy, slovanské emoce a rytmy nenašla ideální provedení.
Martinů Tři madrigaly pro housle a violu jsou dílem plným fascinující poezie, rytmu i polyfonie. Posluchač má mnohdy dojem, že naslouchá smyčcovému kvartetu. Byly hrány houslistou Philipem Setzerem a úžasným violistou Lawrencem Duttonem se zvukovou i technickou bravurou, méně dokonale však v souhře, v intonaci houslisty a v jednotě frázování. Druhá věta Poco andante přesto zaujala barevností hry v chromaticky postupujících trylcích a dvojhmatech. Zajímavostí je, že violista studoval u první interpretky tohoto díla Lillian Fuchs na Juilliard School, která provedla dílo v intencích skladatele společně se svým bratrem poprvé v roce 1947.
Ravelův Smyčcový kvartet F dur v podání souboru byl jediným vrcholem večera. Interpretace první věty byla hrána s mimořádným šarmem, a nedá se zapomenout na úchvatné unisono druhého tématu, i na nádherné tvoření tónu violoncellisty Paula Watkinse. V souboru dominuje zvuk a osobnost violisty, ale všechny nástroje jsou mimořádně zvukově vyrovnané. Není to jen nástroji samotnými, ale mimořádným smyslem každého hráče o zvukovou příbuznost. Takovou dokonalostí nedisponuje snad žádný jiný soubor. Chvílemi se zdá, že navzájem housle, viola nebo violoncello přejímají zvuk i barvu nástroje svého kolegy. Viola ve vysokých polohách zní jako housle, jindy zas na C a G struně jako violoncello. Rytmická preciznost se projevila zejména ve druhé větě Assez vit, très rythmé, kde zaznívají vlivy Javánského gamelanu, typického svojí polyrytmičností. Totéž platilo o poslední větě modifikující ironicky formy a témata první věty v neortodoxním 5/8 rytmu.
Zřejmě povinný Smyčcový kvartet F dur, op. 96 „Americký“ Antonína Dvořáka zazněl ve Dvořákově síni Rudolfina již s primáriem Eugene Druckerem. Emerson String Quartet je jedním z mála souborů, kde se na postu primária střídají oba houslisté a hráči při hře stojí. Jistě posluchači i v sále přítomný prapravnuk Antonína Dvořáka nebo klavírista Jevgenij Kissin posoudili podle svého, zda mnohokrát diskutovaný vliv černošské hudby převažuje v díle nad ryze českou inspirací, nebo intonační nepřesnosti primária a nedostatek delikates byly vadou na kráse.
Hodnocení autora glosy: 75%
Dvořákova Praha 2015
Zahajovací koncert komorní řady
Emerson String Quartet
– Eugene Drucker (housle)
– Philip Setzer (housle)
– Lawrence Dutton (viola)
– Paul Watkins (violoncello)
8. září 2015 Dvořákova síň Rudolfina Praha
program:
– Bohuslav Martinů: Tři madrigaly pro housle a violu, H. 313
– Maurice Ravel: Smyčcový kvartet F dur
– Antonín Dvořák: Smyčcový kvartet F dur, op. 96, B. 179 „Americký“
Foto Dvořákova Praha / Martin Divíšek
