Čtyři hudební dramata Richarda Wagnera jsou dějově založena na středověkém germánském hrdinském eposu. Wagner na díle pracoval v letech 1848–1874. Zlato Rýna, Valkýra, Siegfried a Soumrak bohů mohou být hrány samostatně, ale děj spojuje všechny čtyři části. Tetralogie byla poprvé uvedena během prvního ročníku Bayreuthského festivalu ve čtyřech po sobě jdoucích večerech.
„V roce 1987 podnikl známý dirigent Lorin Maazel pozoruhodný čin: rozhodl se hudbu patnáctihodinové tetralogie Prsten Nibelungův vyselektovat a vměstnat do časového rozsahu Brucknerovy symfonie, aniž by podstatně zasáhl do původní wagnerovské instrumentace. Absence vokální linky v tomto případě nijak neoslabila hudební podstatu díla, protože Wagner často umisťoval těžiště scénického dění do orchestru a vokální party zdvojoval instrumentálně: ve vzácných případech, kdy to nefungovalo zcela, nahradil Maazel vokálního protagonistu hudebním nástrojem. Vznikla tak působivá symfonická suita, která přesně kopíruje dějovou posloupnost tetralogie od úvodních taktů Zlata Rýna až po závěrečnou zkázu Soumraku bohů. Premiéra Nibelungova prstenu beze slov se konala 11. května 1990 v Pittsburghu pod taktovkou zpaměti dirigujícího Lorina Maazela,“ píše v textu koncertu muzikolog Ivan Marton.
