Emocemi nabité Corazón español v Trojském zámku

Kateřina Pincová, 24.07.2019 14:46

Festival Letní slavnosti staré hudby zařadil i tento rok do programu koncert věnovaný španělské hudbě a jako každým rokem hostil tuto událost pražský zámek Troja. Milovníci španělského temperamentu, tzv. corazón español, si přišli na své 22. července 2019, kdy v tomto nádherném prostředí vystoupila mezzosopranistka Anna Reinhold spolu s kytaristou Quitem Gatem a kvartetem Exclamatio.

Koncert Corazón español – Anna Reinhold (zdroj LSSH, foto Petra Hajská)

Uvedení koncertu, v němž má hlavní slovo španělská hudba, je v Česku neobvyklé, a proto pro publikum velice lákavé. I když se ve Španělsku také rozvíjela svébytná hudební kultura (přestože v určitých směrech navazovala na hudbu výraznějších kulturních center doby, např. v době baroka zde pozorujeme výrazné italské vlivy, jak píše Marc Niubò v programové brožuře koncertu), moc toho zde o ní nevíme a na její zvukovost nejsme zvyklí. O její přitažlivosti pro české ucho však svědčí už jen vyprodaný sál trojského zámku.

Program sliboval průřez španělskou hudbou od baroka až po 20. století, ovšem s hlavním zaměřením na hudbu 17. a 18. století. Dramaturgie byla vystavěna tak, že (většinou) po dvou krátkých písních následovalo instrumentální intermezzo (zpravidla celý kvartet a kytara, jindy bez kytary), takže se program neustále proměňoval, posluchač slyšel stále něco nového. Takovýmto způsobem zamýšlená pestrost, zvlášť pokud je program sestaven z „toho nejlepšího“, ale často působí nedostatečně profesionálním dojmem, chybí nám širší kontext uváděných děl a nakonec máme pocit, že jsme slyšeli všechno, ale vlastně nic.

To však nebyl případ tohoto koncertu. Jednak jsme zde měli hlavní pojící téma, tj. španělskou, nebo Španělskem inspirovanou hudbu, ale i vnitřní dramaturgie byla řádně promyšlena a uvedené skladby měly v programu své jasně dané místo. Dělení večera na hudbu 17. a 18. století (první polovina koncertu) a dále pak 19. a 20. století (druhá polovina koncertu) pomohlo v základní orientaci. Potom také již zmíněné dvě písně, vždy střídající instrumentální mezihry, byly ve všech případech charakterově kontrastní, a tak programu nechyběla ona pestrost v pozitivním slova smyslu; a jako bonus pro dramaturgické „fajnšmekry“ jsme často mezi těmito písněmi našli i určité pojítko (např. metafora loďky jak ve Vuelve barquilla neznámého autora, tak v hned po ní následující El baxel Gabriela Batailleho). K určitému stmelení celé první části pak pomohlo i to, že zpěvačka zůstala po celou dobu instrumentálních vložek na pódiu, a tak se koncert nekouskoval příchody a odchody. A některé skladby byly dokonce přímo attacca.

Koncert Corazón español -Exclamatio kvartet a Quito Gato (zdroj LSSH, foto Petra Hajská)

Předpokladem k vysokému uměleckému zážitku je pak kromě již zmíněné dramaturgie – v případě koncertu tohoto typu – úprava původních děl do podoby vhodné pro dnešní obsazení, jež musela konkrétnímu nastudování předcházet. Toho se s citem zhostil Quito Gato, rovněž autor hudebního nastudování. Kromě sebe jakožto vysoce profesionálního hudebníka (dnes barokní a raně romantická kytara) měl k dispozici barevný mezzosoprán rodilé Pařížanky Anny Reinhold a Exclamatio, kvartet vždy hledající interpretační originalitu.

Anna Reinhold publikum strhla již u první písně, když nám tato něžně působící bytost lišácky vyprávěla o úkladném Kupidovi (El pícaro de Cupido od Sebastiána Duróna) a hned posléze přiléhavě vyjádřila hlubokou trýzeň v Ojos, pues me desdeñais (José Marín). Tato mezzosopranistka totiž nejen, že je vysoce proškolena v pěvecké technice (Pařížská konzervatoř, Vídeňská univerzita, poté též akademie Les Arts Florissants), ale je také schopná naplno prožít zpívaný text. Emoce se pak odrážejí ve výrazu její tváře a v gestech, ale hlavně ji dokáže zpodobnit i v právě použitém zabarvení hlasu, v otevřenosti či uzavřenosti vokálů, popř. v míře použitého vibrata. Velice sympatické je však to, že s vibratem šetří a je schopná dosáhnout zvučného, plného a šťavnatého tónu i bez jeho použití. Díky tomu, že text evidentně žije, je schopná zobrazit velké množství charakterových poloh, což se kromě již zmíněných ukázalo v jedné z katalánských lidových písní, která je založena na vtipném dialogu v prudce deklamační formě, Margarideta. Velice přirozeně a osobitě působila i jako Carmen (přestože bychom si Carmen představili možná o něco „živelnější“), jejíž nejznámější árie byla jako příklad španělského vlivu zařazena do programu také.

Nutno však podotknout, že za sebou měla v podobě kvarteta Exclamatio a Quita Gato tu nejlepší podporu pro rozvinutí svého hudebního cítění. Všichni hudebníci na pódiu na sebe byli skvěle napojeni: celkový charakter, ale i dílčí hudební finesy cítili podobně a byli výborně sehraní, takže místy i velká rytmická komplexnost aranží jim nedělala výraznější potíže. Vzhledem k charismatičnosti zpěvačky, jež na sebe při svých číslech chtě nechtě strhávala všechnu diváckou pozornost, je ale dobře, že jsme tento kvartet i kytaristu mohli slyšet i samostatně, protože jedině tak jsme mohli naplno ocenit i jejich hudební kvality. Nejsympatičtější však nebyla jejich schopnost virtuózní hry a perfektní souhry, jako spíš hluboký prožitek interpretované hudby a hlavně obrovská chuť hrát. To, že na sebe při hře jednotliví členové souboru pomrkávají, usmívají se, až smějí, opravdu nevidíme často.

I díky tomu se celý koncert nesl v tak příjemné atmosféře. Ale samozřejmě se o to přičinilo i krásné prostředí, osvětlený zámecký park o přestávce a také perfektní organizace koncertu, příjemní pořadatelé a jako bonus ještě objednaný autobus, který mohli posluchači v pozdních hodinách po skončení koncertu využít jako spojení na metro. Zkrátka, skvělá práce se vším všudy.