,
,
,
- , , ). Styl má být neutrální, věcný, bez PR frází.
Ze zdrojů se dozvídám následující klíčové informace o Eun-Me Ahn:
Pracuje s netradičními tanečníky, včetně seniorů, teenagerů a lidí s postižením. Její repertoár čítá přes 150 děl, silně ovlivněných šamanistickou tradicí. Umělkyně je přezdívaná „techno-shaman“ pro svůj jedinečný umělecký přístup.
Mezinárodně uznávaná choreografka, která vystupuje na prestižních světových jevištích. Spolupracuje s Théâtre de la Ville v Paříži a je pozvána na Venice Biennale 2024. Charakteristická svým výstředním stylem a experimentálními performancemi.
Eun-Me Ahn (narozena 1963) je jihokorejská choreografka a tanečnice, která se proslavila jedinečným spojováním tradičních korejských prvků s experimentálním současným tancem. Zakladatelka společnosti Ahn Eun-Me Company a průkopnice antropologického přístupu k choreografii je považována za jednu z předních osobností současné korejské taneční scény.
Životopis
Ahn se narodila roku 1963 v Yeongju v provincii Gyeongsangbuk-do. Ve dvanácti letech začala studovat tradiční korejský tanec a byla ovlivněna šamanistickými praktikami. Na Ewha Womans University v Soulu vystudovala současný tanec (1989) a následně se přestěhovala do New Yorku, kde absolvovala prestižní Tisch School of the Arts (1994). V letech 2001-2004 působila jako umělecká ředitelka Daegu City Dance Company, kde vedla 45 tanečníků a vytvořila významná díla jako „The Little Match Girl“ nebo „Skypepper“. Významně ji ovlivnilo přátelství s německou choreografkou Pinou Bausch, na jejíž festival byla opakovaně zvána.
Tvorba
Ahn vytvořila více než 150 choreografických děl charakteristických živými barvami, experimentálním přístupem a propojením tradice s modernitou. Mezi její nejznámější práce patří „Symphoca Princess Bari“ (2007), adaptace korejské legendy, séria „Tomb“ z roku 1998 či „Dancing Grandmothers“ (2011), která zahájila trilogii věnovanou různým generacím. Průlomový je její antropologický přístup – pravidelně pracuje s neprofesionálními tanečníky včetně starých dam, teenagerů a lidí s postižením. Choreografovala také otevírací ceremoniál FIFA World Cup 2002 v Daegu. Její nejnovější dílo „Dragons“ (2021) kombinuje živé vystoupení s hologramovými projekcemi mladých tanečníků z celé Asie.
Význam
Ahn je mezinárodně uznávanou osobností, která získala ocenění v USA (Manhattan Foundation for the Arts, New York Foundation for the Arts) i v Koreji (Nam June Paik Art Center International Art Award). Je často nazývána „techno-šamankou“ pro svou schopnost transformovat šamanistické prvky do současného taneční jazyka. Jako associate artist spolupracuje s pařížským Théâtre de la Ville a její díla jsou uváděna na prestižních festivalech po celém světě. V roce 2024 představila instalaci „Pinky Pinky Good“ na Benátském bienále, čímž rozšířila svou tvorbu i do oblasti vizuálního umění.
Zajímavosti
Ahn je známá svým výstřední vzhledem včetně holé hlavy a extravagantních kostýmů, které si často navrhuje sama. Proslavila se také performancemi, při nichž skákala z jeřábu nebo útočila sekerou na klavír. V roce 2019 uspořádala netradiční retrospektivní výstavu „Known Future“ v Seoul Museum of Art, kde tři měsíce denně nacvičovala před návštěvníky. Kritici ji srovnávají s japonským divadlem butó a někdy ji označují jako „asijskou Pinu Bausch“.
Související články
Ze zdrojů se dozvídám následující klíčové informace o Eun-Me Ahn:
Pracuje s netradičními tanečníky, včetně seniorů, teenagerů a lidí s postižením. Její repertoár čítá přes 150 děl, silně ovlivněných šamanistickou tradicí. Umělkyně je přezdívaná „techno-shaman“ pro svůj jedinečný umělecký přístup.
Mezinárodně uznávaná choreografka, která vystupuje na prestižních světových jevištích. Spolupracuje s Théâtre de la Ville v Paříži a je pozvána na Venice Biennale 2024. Charakteristická svým výstředním stylem a experimentálními performancemi.
Eun-Me Ahn (narozena 1963) je jihokorejská choreografka a tanečnice, která se proslavila jedinečným spojováním tradičních korejských prvků s experimentálním současným tancem. Zakladatelka společnosti Ahn Eun-Me Company a průkopnice antropologického přístupu k choreografii je považována za jednu z předních osobností současné korejské taneční scény.
Životopis
Ahn se narodila roku 1963 v Yeongju v provincii Gyeongsangbuk-do. Ve dvanácti letech začala studovat tradiční korejský tanec a byla ovlivněna šamanistickými praktikami. Na Ewha Womans University v Soulu vystudovala současný tanec (1989) a následně se přestěhovala do New Yorku, kde absolvovala prestižní Tisch School of the Arts (1994). V letech 2001-2004 působila jako umělecká ředitelka Daegu City Dance Company, kde vedla 45 tanečníků a vytvořila významná díla jako „The Little Match Girl“ nebo „Skypepper“. Významně ji ovlivnilo přátelství s německou choreografkou Pinou Bausch, na jejíž festival byla opakovaně zvána.
Tvorba
Ahn vytvořila více než 150 choreografických děl charakteristických živými barvami, experimentálním přístupem a propojením tradice s modernitou. Mezi její nejznámější práce patří „Symphoca Princess Bari“ (2007), adaptace korejské legendy, séria „Tomb“ z roku 1998 či „Dancing Grandmothers“ (2011), která zahájila trilogii věnovanou různým generacím. Průlomový je její antropologický přístup – pravidelně pracuje s neprofesionálními tanečníky včetně starých dam, teenagerů a lidí s postižením. Choreografovala také otevírací ceremoniál FIFA World Cup 2002 v Daegu. Její nejnovější dílo „Dragons“ (2021) kombinuje živé vystoupení s hologramovými projekcemi mladých tanečníků z celé Asie.
Význam
Ahn je mezinárodně uznávanou osobností, která získala ocenění v USA (Manhattan Foundation for the Arts, New York Foundation for the Arts) i v Koreji (Nam June Paik Art Center International Art Award). Je často nazývána „techno-šamankou“ pro svou schopnost transformovat šamanistické prvky do současného taneční jazyka. Jako associate artist spolupracuje s pařížským Théâtre de la Ville a její díla jsou uváděna na prestižních festivalech po celém světě. V roce 2024 představila instalaci „Pinky Pinky Good“ na Benátském bienále, čímž rozšířila svou tvorbu i do oblasti vizuálního umění.
Zajímavosti
Ahn je známá svým výstřední vzhledem včetně holé hlavy a extravagantních kostýmů, které si často navrhuje sama. Proslavila se také performancemi, při nichž skákala z jeřábu nebo útočila sekerou na klavír. V roce 2019 uspořádala netradiční retrospektivní výstavu „Known Future“ v Seoul Museum of Art, kde tři měsíce denně nacvičovala před návštěvníky. Kritici ji srovnávají s japonským divadlem butó a někdy ji označují jako „asijskou Pinu Bausch“.