Liz Allbee je americká trumpetistka, skladatelka a performerka narozená v roce 1976 ve Vermontu, která se specializuje na improvizovanou a elektroakustickou hudbu. Od roku 2009 žije a pracuje v Berlíně, kde se stala významnou postavou tamní experimentální hudební scény. Její práce zahrnuje široké spektrum žánrů od noise music přes free jazz až po elektronickou kompozici.
Životopis
Allbee studovala intermedia arts na Mills College v Oaklandu v Kalifornii, kde v roce 2004 získala bakalářský titul. Před přestěhováním do Berlína žila čtrnáct let v oblasti San Francisco Bay (1995-2009), kde spolupracovala s předními osobnostmi improvizované hudby jako Anthony Braxton, Rova Saxophone Quartet, Fred Frith či Gino Robair. V roce 2009 se přestěhovala do Berlína, kde pokračuje v aktivní koncertní činnosti a nahrávání. V Německu navázala spolupráci s místními improvizátory včetně Axela Dörnera, Michaela Renkela nebo Burkhard Beinse.
Tvorba
Allbee vytváří hudbu primárně pro trubku, elektroniku, hlas a různé experimentální nástroje vlastní výroby. Její nejnovější sólové album „Rille“ vydané v roce 2021 na labelu Relative Pitch Records získalo uznání kritiky a bylo zařazeno mezi nejlepší alba roku časopisem The Wire. Komponuje také hudbu pro film a divadlo a pravidelně vystupuje na významných festivalech jako Märzmusik, Donaueschingen, CTM, Huddersfield nebo Darmstadt. Spolupracuje s různými soubory včetně Splitter Orchester, duo Pareidolia nebo projektu Mensch Mensch Mensch s perkusistou Burkhard Beinsem.
Význam
Allbee je považována za průkopnici v oblasti rozšířených technik pro trubku a elektroniku. Její přístup k „imaginarchickému“ potenciálu zvukového materiálu ovlivnil současnou scénu elektroakustické improvizace. Pravidelně vystupuje na prestižních venues jako Berghain v Berlíně nebo Yerba Buena Center for the Arts v San Franciscu. Její inovativní práce s prostorovým zvukem a custom-made nástroji ji řadí mezi přední osobnosti současné experimentální hudby.
Zajímavosti
Allbee si navrhla vlastní kvadrofonickou trubku, která umožňuje přehrávání čtyř nezávislých zvukových kanálů současně. Vyrábí si experimenty nástroje z recyklovaných materiálů – plátky z plastových obalů nebo náústky sestavené ze starých akordeonů. Jejím tématem jsou „ztělesnění a rozšíření“ – vztahy mezi hráčem, nástrojem a technologiemi. Fascinují ji „hrtanové, před-jazykové kvality hudebních hlasů“, což se odráží v jejím experimentálním přístupu k vokálním technikám.