Karel Ančerl

Karel Ančerl (11. dubna 1908 Tučapy – 3. července 1973 Toronto) byl český dirigent světové pověsti, houslista a hudební pedagog. Od roku 1950 do 1968 působil jako umělecký ředitel České filharmonie, kterou přivedl ke světové proslulosti.

Životopis

Narodil se v jihočeských Tučapech do židovské rodiny výrobce lihovin. Na pražské konzervatoři studoval skladbu u Jaroslava Křičky, dirigování u Pavla Dědečka a hru na bicí nástroje. Významné bylo pro něj studium mikrointervalové hudby u Aloise Háby a pravidelná účast na zkouškách České filharmonie pod vedením Václava Talicha. V roce 1931 začal působit jako dirigent v Osvobozeném divadle. Po okupaci byl v roce 1939 propuštěn z Radiojournalu kvůli protižidovským opatřením. V roce 1942 byl s rodinou deportován do Terezína a později do Auschwitz, kde přežil jako jediný ze své rodiny. Po válce řídil operu 5. května a Symfonický orchestr Československého rozhlasu. V roce 1950 se stal uměleckým ředitelem České filharmonie. Po invazi vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968 emigroval do Kanady, kde až do smrti vedl Toronto Symphony Orchestra.

Tvorba

Ančerl byl znám precizním dirigentským stylem s důrazem na rytmickou přesnost a elegantní gesto. Rozšířil repertoár České filharmonie o díla soudobých skladatelů jako Schönberg, Bartók, Stravinskij, Prokofjev či Martinů. Aktivně propagoval českou hudbu na světových pódiích. Kromě dirigování komponoval – nejznámější je jeho Sinfonietta z roku 1930, dále složil Suitu pro čtvrttónový klavír (1928) a Skladbu pro smyčcový orchestr ve čtvrttónech (1929). S Českou filharmonií vytvořil rozsáhlou diskografii, kterou společnost Supraphon později vydala jako prestižní Karel Ančerl Gold Edition oceněnou Grand Prix du Disque.

Význam

Ančerl byl prvním českým dirigentem světové pověsti, který Českou filharmonii zařadil mezi přední světové orchestry. Během svého působení s ní absolvoval 766 koncertů a podnikl významné zahraniční turné do Austrálie, Asie, Ameriky i Evropy. Jeho nahrávky děl Dvořáka, Janáčka, Martinů, ale i Mahiéra, Stravinského či Prokofjeva patří ke zlatému fondu světové diskografie. Získal řadu ocenění včetně titulu národního umělce (1966). Jeho interpretační styl výrazně ovlivnil českou dirigentskou školu.

Zajímavosti

V Terezíně vedl smyčcový orchestr složený ze spoluvězňů a účinkoval v nacistickém propagandistickém filmu. Přežil Auschwitz jako jeden z mála. Před válkou dirigoval první nahrávky hitů Jaroslava Ježka jako Ezop a brabenec. Jeho čtvrttónové skladby byly dlouho zapomenuté – světovou premiéru Skladby pro smyčcový orchestr ve čtvrttónech uvedl až v roce 2021 polský orchestr AUKSO. Po invazi v roce 1968 opustil Československo během jediného dne a už se nikdy nevrátil.