Pletichová Jana Andělová

Jana Andělová Pletichová je česká operní režisérka, dramaturgyně a zástupkyně šéfa opery Slezského divadla v Opavě, kde působí od roku 1985. Patří k nejvýznamnějším současným operním režisérkám v České republice s rozsáhlou tvorbou zahrnující desítky inscenací v předních českých a slovenských divadlech.

Životopis

Narodila se 4. dubna 1960 v Olomouci do umělecké rodiny – otec byl sólistou opery olomouckého divadla a matka členkou tamního baletu. Studovala na gymnáziu v Olomouci-Hejčíně a následně operní režii na Janáčkově akademii múzických umění v Brně pod vedením Ilji Hylase. Již během studií získávala cenné zkušenosti – působila v operním sboru v Olomouci a od druhého ročníku JAMU jí byly svěřovány samostatné režie celovečerních inscenací. Do Slezského divadla v Opavě nastoupila v roce 1985 ještě před dokončením státnic na pozici kmenové režisérky, kde postupně postoupila na post zástupkyně šéfa opery a dramaturgyně.

Tvorba

Její režijní tvorba je mimořádně rozsáhlá a zahrnuje jak operní, tak operetní inscenace. Mezi nejvýznamnější operní tituly patří Janáčkova Její pastorkyňa, Smetanova Prodaná nevěsta, Mozartova Figarova svatba a Don Giovanni, Verdiho opery Trubadúr a Attila, Dvořákova Rusalka či Moniuszkova Halka. V operetě se proslavila inscenacemi Lehárovy Veselé vdovy, Kálmánova Cikánského barona nebo Straussova Netopýra. Kromě domovské opavské scény vytvořila inscenace také v Národním divadle moravskoslezském v Ostravě, Moravském divadle Olomouc, divadle v Liberci, Českých Budějovicích, Ústí nad Labem, Brně i v Banské Bystrici.

Význam

Andělová Pletichová je respektovanou osobností českého operního divadla, což dokazují úspěchy jejích inscenací na významných festivalech. Několik jejích děl bylo vybráno pro prestižní Pražský operní festival, kde inscenace Oldřich a Božena získala Cenu Libušky. Opera Norma byla dokonce vyvezena na zahraniční turné po Španělsku a sklízela úspěchy i v polských divadlech. Za titulní roli v této inscenaci obdržela Cenu Thálie Katarina Jorda Kramolišová. Několik dalších jejích inscenací získalo nominace na prestižní Cenu Thálie, včetně inscenací Carmen, Attila a Tosca.

Zajímavosti

Přestože pocházela z divadelní rodiny, její otec si původně nepřál, aby šla ve šlépějích rodičů do umělecké branže. Paradoxně právě po něm zdědila hlasové předpoklady, zatímco po matce-baletce nezískala ani postavu, ani pohybové nadání, jak sama s humorem poznamenává. Její režijní styl je charakteristický respektem k původním záměrům skladatelů a vyhýbáním se zbytečným aktualizacím – preferuje tradiční pojetí, které však nikdy neupadá do strnulých konvencí.