Adolphe Appia byl švýcarský scénický designér a teoretik divadelního osvětlení, který zásadně ovlivnil vývoj moderního divadelního umění. Proslul zejména svými revolučními přístupy k inscenování Wagnerových oper a teoretickými spisy o divadelní scénografii.
Životopis
Narodil se 1. září 1862 v Ženevě do přísně kalvinistické rodiny. V jedenácti letech nastoupil na internátní školu Collège de Vevey, kde setrval do roku 1879. Ve svých šestnácti letech navštívil první profesionální divadelní představení, operu Faust od Charlese Gounoda, což pravděpodobně probudilo jeho zájem o divadlo. Studoval hudbu na konzervatorích v Lipsku a Drážďanech v letech 1882-1890. Zpočátku se věnoval hudbě, ale postupně se jeho pozornost přesunula k divadelní scénografii a osvětlení. Zemřel 29. února 1928 v Nyonu ve věku 65 let.
Tvorba
Appia vytvořil řadu revolučních scénických návrhů pro Wagnerovy opery, včetně Tristana a Isoldy a cyklu Prsten Nibelungův. Publikoval klíčové teoretické práce La mise en scène du drame Wagnérien (1895) a Die Musik und die Inszenierung (1899), v nichž formuloval své revoluční teorie o divadelní produkci. Vytvořil také série návrhů zvaných „rytmické prostory“, které představovaly abstraktní scénické prostředí určené k propojení hudby, pohybu a prostoru. Spolupracoval s Émilem Jaques-Dalcrozem na experimentálních divadelních a tanečních produkcích v institutu v Hellerau.
Význam
Appia je považován za průkopníka moderní scénografie a divadelního osvětlení. Prosazoval použití trojrozměrných kulis místo tradičních malovaných pozadí a revolučním způsobem využíval světlo jako dramatický a expresivní prvek. Svými teoriemi ovlivnil celou generaci divadelních tvůrců, včetně Edwarda Gordona Craiga a Jacquese Copeaua. Jeho práce položily základy pro moderní chápání vztahu mezi hercem, scénickým prostorem a osvětlením, což se stalo standardem současného divadelnictví.
Zajímavosti
Byl synem Louise Appii, jednoho ze spoluzakladatelů Červeného kříže. Přestože vytvořil jen relativně málo realizovaných inscenací, jeho vliv na divadlo spočíval především v teoretických spisech a návrzích. Spolupráce s Jaques-Dalcrozem v Hellerau představovala jeden z prvních pokusů o vytvoření nového uměleckého jazyka, který by spojoval hudbu, pohyb a vizuální umění do jednotného celku.
Související články
Dimitris Papaioannou a William Forsythe na Tanci Praha (1)
Uplynulý ročník festivalu Tanec Praha přinesl dvě pomyslné události sezóny. Na samém začátku léta to byl řecký světově uznávaný choreograf Dimitris Papaioannou s nejnovějším…