Francisco Araiza je mexický operní tenorista a koncertní zpěvák, narozený 4. října 1950 v Mexico City, který se řadí mezi nejvýznamnější mozartovské interprety své generace. Během své dlouholeté kariéry vystupoval jako sólista v předních koncertních síních a operních domech Evropy a Severní Ameriky.
Životopis
Francisco Araiza se narodil jako druhé ze sedmi dětí José Araizy a Guadalupe Andrade. Jeho otec byl rovněž tenorista, varhaník a sbormistr mexické národní operní společnosti. Zpočátku studoval obchodní administraci na Národní autonomní univerzitě Mexika, kde hrál americký fotbal a zpíval v univerzitním sboru. Ve věku 18 let absolvoval první profesionální recitál se Schumannovým cyklem Dichterliebe, po kterém ho sopranistka Irma González přesvědčila k přechodu na konzervatoř. Pod jejím vedením studoval zpěv čtyři roky. Operní debut absolvoval roku 1970 v Mexico City jako První vězeň v Beethovenově Fidelio. V roce 1974 získal třetí místo v prestižní ARD soutěži v Mnichově, což mu otevřelo cestu k angažmá v karlsruheské opeře pro kompletní Mozart cyklus.
Tvorba
Araiza se zpočátku specializoval na mozartovský a rossiniho repertoár, kde vynikal jako tenore di grazia. K jeho nejslavnějším rolím patří Tamino, Don Ramiro, Nemorino, Alfredo a Rodolfo. V osmdesátých letech rozšířil repertoár o italské a francouzské lyrické role a později i o wagnerovské hrdiny jako Lohengrin a Walther von Stolzing. Nahrál přes padesát alb pro prestižní značky včetně Philips, DGG a EMI. Byl také vynikajícím interpretem liederů, zvláště Schubertových cyklů. Jeho nahrávka Mozartova Così fan tutte pod taktovkou Neville Marriera je dodnes považována za referenční.
Význam
Araiza je považován za nejlepšího mozartovského tenistu své éry a právoplatného dědice Fritze Wunderlicha. Byl stálým členem Curyšské opery od roku 1977 a v roce 1988 obdržel čestný titul Kammersänger Vídeňské státní opery. Vystupoval v nejprestižnějších operních domech světa včetně Metropolitan Opera, La Scala, Covent Garden a na festivalech v Bayreuthu a Salzburgu. Spolupracoval s největšími dirigenty své doby jako Herbert von Karajan, Karl Böhm, Claudio Abbado a Riccardo Muti. Jeho umělecké dílo bylo oceněno mnoha cenami včetně Orphée d’Or a německé Schallplattenpreis.
Zajímavosti
Po ukončení operní kariéry se Araiza věnuje pedagogické činnosti. Od roku 2003 učil na Státní vysoké škole hudby v Stuttgartu a působí jako porotce mezinárodních pěveckých soutěží. V roce 2011 obdržel od mexické vlády Zlatou medaili umění při příležitosti 40. výročí své kariéry. V roce 2017 mu byla udělena čestná doktorská hodnost Univerzity Michoacana San Nicolás de Hidalgo. Od akademického roku 2020-2021 vede katedru Alfreda Krause na madridské Escuela Superior de Música Reina Sofía.
Související články
Lawrence Brownlee a jeho (nejen) američtí rossiniovští předchůdci
Laikovi, zasvätenejšiemu fanúšikovi, ba možno aj znalcovi nezameranému na novodobú renesanciu belcanovej vážnej opery môže znieť nasledovné konštatovanie prekvapujúco. V tenorovom odbore vonkoncom nevedú Taliani.…
Mistrovské nahrávky: Peter Schreier diriguje Mozartovo Requiem
Od vzniku prvních zvukových záznamů uplynulo již více než sto let, během nichž bylo pořízeno nepřeberné množství nahrávek slavných i méně slavných hudebních děl…