Quido Arnoldi (1896–1958) byl italský dirigent a skladatel, který významnou část své kariéry strávil v Československu, především v Brně. Patřil mezi uznávané operní dirigenty své doby a vynikl zejména interpretací italského repertoáru i české hudby.
Životopis
Quido Arnoldi se narodil 19. prosince 1896 v Innsbrucku. Studoval kompozici a dirigování, později působil v Chorvatsku, kde získával dirigentské zkušenosti. V roce 1936 byl angažován do Národního divadla v Brně, aby nahradil Zdeňka Chalabu. V Brně rychle prokázal své kvality jako operní dirigent a také vyučoval na brněnské konzervatoři. Jeho kariéru v Československu násilně ukončili nacisté, kteří 11. listopadu 1941 zavřeli Zemské divadlo a ukončili činnost českého divadla v Brně. Arnoldi se následně vrátil do Itálie, kde pokračoval ve své dirigentské dráhe. Zemřel 13. června 1958 v Tridentu.
Tvorba
Arnoldi byl známý především jako dirigent, ale věnoval se i kompozici. V roce 1954 na Mezinárodním hudebním festivalu Pražské jaro dirigoval koncert, na němž zazněla jeho vlastní IV. symfonie. Jako dirigent se specializoval na italský operní repertoár, ale stejně přesvědčivě interpretoval i českou hudbu. V Brně nastudoval řadu významných operních děl, včetně československé premiéry Zandonaiovy opery Francesca da Rimini, Mozartova Idomene a Verdiho Falstaffa. Připravoval také kompletní provedení Pucciniho Triptychu, k němuž však kvůli uzavření divadla nedošlo.
Význam
Arnoldi představoval důležité propojení mezi italskou a českou hudební kulturou. V Brně pokračoval v tradici nastoupené Františkem Neumannem a jeho spolupracovníky, přičemž do české operní interpretace vnesl autentické italské pojetí. Jeho absolutní prioritou byla důsledná profesionalita a precizní vystižení autorského záměru. Po návratu do Itálie dirigoval prestižní orchestry včetně milánské La Scaly, čímž reprezentoval českou dirigentskou školu v mezinárodním kontextu.
Zajímavosti
Syn Quida Arnoldiho později vzpomínal, že jeho otec vždy s láskou hovořil o české hudbě a o Brně, kde našel svůj druhý domov. V roce 1938 působil jako člen odborné poroty při hudebních soutěžích po boku Jana Kunce a Ladislava Vycpálka. Jeho dirigentský talent byl uznáván již v mládí – s Českou filharmonií debutoval před dvacítými narozeninami.