Věra Avratová

Věra Avratová (rozená Nermutová, 1927–2007) byla česká tanečnice, choreografka a pedagožka, která patřila k nejvýznamnějším osobnostem československého baletu 20. století. Reprezentovala lyrický typ tanečnice s ladným, harmonickým projevem a vynikala především v rolích klasického repertoáru. Většinu své kariéry prožila v…

3 minut čtení

Věra Avratová (rozená Nermutová, 1927–2007) byla česká tanečnice, choreografka a pedagožka, která patřila k nejvýznamnějším osobnostem československého baletu 20. století. Reprezentovala lyrický typ tanečnice s ladným, harmonickým projevem a vynikala především v rolích klasického repertoáru. Většinu své kariéry prožila v brněnském divadle, později působila jako choreografka ve Vídni.

Životopis

Věra Avratová se narodila 4. února 1927 v Přerově. Od deseti let studovala na baletní škole Ivo Váni Psoty v Brně, po jeho odchodu do zahraničí v roce 1941 pokračovala ve studiu u Marie Anny Tymichové a rakouské choreografky Dia Lucy. První profesionální angažmá získala v roce 1942 v Městském divadle v Brně, následně působila dva roky v Ostravě u Emericha Gabzdyla (1943–1945). V roce 1945 se vrátila do Brna, kde tančila až do roku 1971. Byla manželkou tanečníka a choreografa Jiřího Nermuta. Od roku 1969 působila jako tanečnice, pedagožka a choreografka ve vídeňském Raimund Theater až do roku 1986, později pracovala jako choreografka operetního souboru Johann-Strauss-Operette-Wien. Zemřela 14. ledna 2007 ve Vídni.

Tvorba

Avratová se proslavila interpretací hlavních rolí klasického baletního repertoáru. Vynikla jako Odetta v Labutím jezeře, Aurora ve Spící krasavici, titulní role v Giselle či vášnivá Zarema v Bachčisarajské fontáně, za kterou získala Státní cenu. Jako choreografka spolupracovala s brněnskými skladateli a nastudovala díla Pavla Blatného (Ráno sester, Suita 12), Karla Horkého (Partyzánka, Lidice) či Aloise Piňose (Konflikty). V roce 1967 inscenovala na prknech brněnského Národního divadla balet Milá sedmi loupežníků od Miloše Vacka. Podílela se také pohybově na mnoha operách, operetách a činohrách.

Význam

Avratová byla jednou z hlavních opor brněnského baletu v poválečném období a reprezentovala vysokou úroveň československého tanečního umění. Jako pedagožka vyučovala na brněnské konzervatoři (1958–1969) a Janáčkově akademii múzických umění (1969–1972), čímž výrazně ovlivnila další generaci tanečníků. Získala prestižní ocenění – Státní cenu (1954) za roli Zaremy a titul zasloužilé umělkyně (1965). Na mezinárodních soutěžích reprezentovala Československo s velkým úspěchem, například první místo v Mariánských Lázních (1950) nebo druhou cenu na Festivalu demokratické mládeže v Berlíně (1951).

Zajímavosti

Spolu se svým manželem Jiřím Nermutem alternovala v posledním Psotově představení Spící krasavice, které jeho žáci dokončili po Mistrově nečekané smrti. V letech 1966–1968 absolvovala stáž v německém Kolíně nad Rýnem. Je pohřbena na Ústředním hřbitově v Brně, ačkoliv většinu posledních let života prožila ve Vídni, kde se věnovala choreografii operetních představení.

Související články

Sdílet článek