Acario Cotapos Baeza

Acario Cotapos Baeza (30. dubna 1889 Valdivia – 22. listopadu 1969 Santiago) byl chilský kompozitor a jeden ze zakladatelů chilské hudební avantgardy. Patřil mezi nejvýznamnější představitele modernistické hudby v Latinské Americe první poloviny 20. století a v roce 1960 obdržel chilské Národní umělecké ocenění za hudbu.

Životopis

Narodil se ve Valdivii, po občanské válce v Chile byla jeho rodina nuceně vystěhována do Argentiny, kde strávil dětství. V roce 1902 se přestěhoval se svou rodinou do Santiaga a začal se zapojovat do národního uměleckého života. Byl členem kulturní skupiny Los Diez, první skupiny chilské kulturní avantgardy. Ačkoliv byl převážně samouk, bral soukromé hodiny hry na klavír a fagot. V roce 1916 odcestoval do New Yorku, kde po dobu deseti let studoval a navázal kontakty s předními osobnostmi hudební avantgardy, včetně Edgarda Varèse, Aarona Coplanda a Henryho Cowella. V roce 1927 spoluzaložil s Varèsem International Composers Guild, jednu z prvních organizací zaměřených na propagaci nové hudby. Následně žil v Paříži (1925-1934) a Madridu (1934-1938), kde komponoval řadu významných děl. Do Chile se vrátil v roce 1940 a působil jako tajemník Národní konzervatoře (1940-1946) a supervisor Institutu hudebního rozšíření na Univerzitě v Chile (1949-1969).

Tvorba

Cotaposovo dílo zahrnuje více než 40 kompozic pro hlas, klavír, orchestr a komorní soubory. Mezi jeho nejdůležitější díla patří Smyčcový kvartet Dionisyos (kolem 1925), orchestrální předehra Soledad del hombre (1930) a hudebně-dramatické dílo Balmaceda pro vypravěče a orchestr (1958). Komponoval také opery včetně nedokončené Voces de gesta (1927) podle Ramóna del Valle-Incláne. Jeho hudba se vyznačovala svobodným a nezávislým duchem, tendencí k dramatičnosti a monumentálnosti. Odmítal příslušnost ke jakékoliv stylistické škole a vytvořil si vlastní kompoziční jazyk založený na subjektivním výrazu spíše než na etablovaných stylech.

Význam

Cotapos je považován za jednoho ze zakladatelů chilské hudební avantgardy a významného představitele modernistické hudby v Latinské Americe. Jeho přístup k hudbě, který popíral všechny stylistické školy a uznával pouze individuální tvorbu, položil základy pro rozvoj nezávislé chilské kompoziční školy. Mezinárodně byl oceňován kritiky, například Olivier Messiaen ho označil za „skutečného revolucionáře v hudbě“. V roce 1960 získal chilské Národní umělecké ocenění za hudbu.

Zajímavosti

Během svého pobytu v zahraničí se přátelil s významnými osobnostmi uměleckého světa, včetně Federica García Lorcy, Pabla Nerudy, Pabla Picassa a Tristana Tzary. Pablo Neruda o něm řekl: „Dlužím mu miliony hodin štěstí“ a po jeho smrti prohlásil: „V té černé rakvi jsme pohřbili radost.“ Většina jeho rukopisů je dnes uložena v Národní knihovně Chile, převážně ve formě skic a nedokončených děl, což odráží jeho experimentální přístup k tvorbě.

Acario Cotapos Baeza