Kamil Bednář byl český básník, překladatel a významný textař klasické hudby, jehož verše zhudebňovali přední čeští skladatelé 20. století. Nejvýznamněji spolupracoval s Janem Hanušem na duchovních skladbách, které patří k vrcholům české vokální tvorby. Ačkoliv nebyl skladatelem, jeho literární dílo se stalo neodmyslitelnou součástí českého hudebního dědictví.
Životopis
Kamil Prokop Bednář se narodil 4. července 1912 v Praze do úřednické rodiny Emiliana Bednáře a Vlasty rozené Koubové. Studoval práva a později filozofii na Karlově univerzitě, ale studia nedokončil kvůli uzavření vysokých škol okupační správou. Pracoval jako redaktor v prestižních nakladatelstvích Melantrich a V. Petr, od roku 1949 v nakladatelství Československý spisovatel. Od roku 1959 se věnoval výhradně literární činnosti. Používal pseudonym Prokop Kouba a zemřel 23. května 1972 v Mělníku.
Tvorba
Bednář debutoval básnickou sbírkou „Kámen v dlažbě“ (1937), následovaly „Milenka modř“ a „Kamenný pláč“ (1939). Nejvýznamnější byla jeho spolupráce s Janem Hanušem na orátoriu „Zpěv naděje“ (1948) a písňovém cyklu „Dřevěný Kristus“ (1957). Jeho verše zhudebňovali také Otakar Jeremiáš (kantáta Sokolovo), Petr Eben, Josef Plavec a další skladatelé. Napsal texty populárních písní včetně „Pražské polky“ a překládal operety, například „Moskva – Paříž – Moskva“. Pro Československý rozhlas vytvořil řadu rozhlasových her s hudební tematikou.
Význam
Bednář patřil mezi nejvlivnější textaře české klasické hudby 20. století. Jeho spolupráce s Janem Hanušem vytvořila jedinečnou syntézu duchovní poezie a hudby, která ovlivnila vývoj české vokální tvorby. Cyklus „Dřevěný Kristus“ je považován za jedno z vrcholných děl české písňové literatury, srovnatelné s Dvořákovými Biblickými písněmi. Jeho texty poskytly skladatelům autentický poetický základ pro vyjádření hlubokých duchovních a existenciálních témat.
Zajímavosti
Básně „Písně na kříž nalezený v horách“, které Hanuš zhudebnil jako „Dřevěný Kristus“, vznikly podle Bednářova příběhu o nálezu poničeného dřevěného kříže na opuštěném pohraničním hřbitově. Oratorium „Zpěv naděje“ získalo v roce 1948 druhou cenu rozhlasové soutěže, ale bylo později zakázáno kvůli náboženské tematice a nahrávka byla smazána. Bednář překládal z mnoha jazyků včetně arabštiny („Arabské pohádky ze 1001 noci“) a významně se podílel na zpřístupňování světové literatury českému publiku.
Související články
A o čem ta opera vlastně je aneb O českých operních průvodcích
Manželka se ptá manžela před odchodem do divadla: Prosím tě a o čem je ten Evžen Oněgin? Manžel pohotově odpoví: No, nejdříve ji na…