Emilie Bellingrath-Wagner byla německá operní sopranistka 19. století, která se zapsala do hudební historie především svým vystoupením při historické premiéře úplné verze Brahmsova Německého rekviem. Její jméno je neodmyslitelně spojeno s jedním z nejdůležitějších okamžiků romantické hudby.
Životopis
Přesné údaje o narození a mládí Emilie Bellingrath-Wagner nejsou dochovány v dostupných historických pramenech. Její příjmení naznačuje možnou příbuznost s hudební dynastií Wagnerových, avšak tato souvislost není jednoznačně doložena. V druhé polovině 60. let 19. století se etablovala jako významná sopranistka na německé hudební scéně a získala respekt mezi předními dirigenty a hudebními institucemi své doby.
Tvorba
Bellingrath-Wagner se specializovala na interpretaci náročných sopránových partů v oratoriální literatuře. Nejznámějším dokumentovaným vystoupením byla její účast na premiéře kompletní sedmivětové verze Německého rekviem Johannesa Brahmse, která se konala 18. února 1869 v prestižní koncertní síni Gewandhaus v Lipsku. V tomto díle interpretovala demanding sopránové sólo v páté větě „Ihr habt nun Traurigkeit“ (Nyní máte smutek), která byla do skladby začleněna jako poslední a vyžadovala značné technické i interpretační dovednosti.
Význam
Historický význam Emilie Bellingrath-Wagner spočívá v její účasti na jedné z nejdůležitějších premiér 19. století. Brahmsovo Německé rekviem představovalo průlomové dílo, které definovalo nový přístup k duchovní hudbě a etablovalo Brahmse jako jednoho z nejvýznamnějších skladatelů své generace. Společně s barytonistou Franzem Krücklem a pod taktovkou Carla Reineckeho přispěla k úspěšné realizaci tohoto monumentálního díla, které se následně rozšířilo po celé Evropě a stalo se jedním z nejhranějších děl sborové literatury.
Zajímavosti
Pátá věta Německého rekviem, ve které Bellingrath-Wagner vystupovala, byla posledním dokončeným pohybem celého díla a Brahms ji zkomponoval až v květnu 1868, několik měsíců po úspěšné premiéře šestivětové verze v Brémách. Tato věta je jedinou částí rekviem obsahující sopránové sólo a její text „Ihr habt nun Traurigkeit“ (z Evangelia podle Jana) byl podle některých hudebních historiků inspirován Brahmsovými vzpomínkami na vlastní matku, která zemřela v roce 1865.
Související články
Brahmsovo Německé requiem v taneční podobě v Plzni – temné stíny na jevišti
Baletní soubor Divadla J. K. Tyla v Plzni sáhl ve své druhé premiéře této sezóny po Špalíčku Bohuslava Martinů do ne často navštěvovaných vod…