Vincenzo Bellini byl italský operní skladatel, jedna z nejvýznamnějších postav bel canta první poloviny 19. století. Proslul svými dlouhými, elegantními melodickými liniemi a schopností vytvářet působivé hudební charakteristiky postav.
Životopis
Narodil se 3. listopadu 1801 v Catanii na Sicílii do hudební rodiny. Jeho děd i otec byli hudebníci, což mladému Vincenzovi umožnilo časný kontakt s hudbou. Ve věku osmnácti let získal stipendium ke studiu na prestižní Real Collegio di Musica v Neapoli, kde strávil šest let a kde se seznámil s díly Rossiniho a Donizettiho. Po dokončení studií se přestěhoval do Milána, kde spolupracoval s divadlem La Scala. Bellini nikdy nezastával oficiální pozici v žádné operní společnosti a živil se výhradně příjmy ze svých skladeb, za které si účtoval neobvykle vysoké honoráře. Roku 1833 pobývál v Londýně, kde revidoval některá svá díla, poté se usadil v Paříži. Zemřel nečekaně 23. září 1835 v Puteaux u Paříže ve věku pouhých 33 let na akutní zánět tlustého střeva komplikovaný abscesem jater.
Tvorba
Bellini složil celkem devět oper, přičemž důrazně prosazoval kvalitu nad kvantitou a na každou operu potřeboval celý rok. Mezi jeho nejslavnější díla patří Il pirata (1827), která mu zajistila mezinárodní slávu, I Capuleti e i Montecchi (1830) na námět Shakespearovy hry, La sonnambula (1831) a především Norma (1831), považovaná za jeho mistrovské dílo s proslulou árií „Casta diva“. Jeho poslední operou byly I puritani (1835), premiérované v Paříži. Většinu svých operních libret získával od Felice Romaniho, s nímž měl výjimečně úzkou tvůrčí spolupráci.
Význam
Bellini výrazně ovlivnil vývoj romantické opery a bel canta. Jeho melodická invence a schopnost spojit hudbu s dramatickým výrazem inspirovaly mnoho dalších skladatelů včetně Chopina, Liszta, Verdiho a dokonce i Wagnera, který oceňoval Belliniho „ušlechtilou jednoduchost“ a melodickou čistotu. Belliniho opery jsou dodnes pravidelně uváděny na předních světových operních scénách a představují nezbytnou součást sopránového repertoáru.
Zajímavosti
Bellini nikdy neuzavřel manželství a neměl děti, ačkoli měl několik milostných vztahů. Byl velmi pověrčivý a společensky aktivní – v Paříži navštěvoval salony a seznámil se s významnými osobnostmi jako Heinrich Heine. Své nejslavnější role komponoval na míru konkrétním zpěvákům, zejména sopranistce Giudittě Pastě a tenorovi Giovannimu Battistě Rubinimu. Jeho ostatky byly původně pohřbeny na pařížském hřbitově Père Lachaise, ale v roce 1876 byly převezeny do katedrály v rodné Catanii.
Související články
Norma jako jedinečné drama duší
Před premiérou nového nastudování Belliniho opery na scéně pražské Státní opery Alfred Einstein prohlásil, že „kdokoli odchází z představení Normy, aniž by byl až…
Za kořeny belcanta
V úterý 18. února 2014 vystoupí italská sopranistka Raffaella Milanesi ve Dvořákově síni Rudolfina za doprovodu orchestru Collegium 1704 v rámci cyklu Hvězdy barokní opery. Na programu…