Za kořeny belcanta

  1. 1
  2. 2

V úterý 18. února 2014 vystoupí italská sopranistka Raffaella Milanesi ve Dvořákově síni Rudolfina za doprovodu orchestru Collegium 1704 v rámci cyklu Hvězdy barokní opery. Na programu tentokrát bude hudba daleko mladší, než je u tohoto souboru zvykem: italská opera vrcholného belcanta v konfrontaci s díly pozdního klasicismu Josepha Haydna a Ludwiga van Beethovena. Z italského repertoáru zazní árie z děl mistrů, jako jsou Gaetano Donizetti (Lucia di Lammermoor), Vincenzo Bellini (La sonnambula) nebo Gioacchino Rossini (Otello).

„Stylů je mnoho, ale technika je jen jedna. (…) Tak dlouho byl barokní a belcantový repertoár oddělený nepřekonatelnou zdí; je čas skončit s tímto předsudkem a přistupovat k nim shodně s hudební otevřeností a upřímností,“ říká k tomu Raffaella Milanesi.

Co vedlo Collegium 1704 zařadit takový program do svého cyklu a jaké vazby vedou k Hvězdám barokní opery, poodkrývá následující text.Se jmény Gaetana Donizettiho (1797–1848), Gioacchina Rossiniho (1792–1868) a Vincenza Belliniho (1801–1835) se milovník opery setkává pravidelně a toto trojhvězdí bývá považováno za symbol vrcholného belcanta. Všichni tři skladatelé se narodili v rozmezí deseti let v různých koutech Itálie (Donizetti v severoitalském Bergamu, Rossini v Pesaru na břehu Jaderského moře a Bellini v sicilské Catanii) a jejich osudy se protínaly ve městě opeře zaslíbené – v Neapoli. Kde se však vzala charakteristická hudební řeč italského belcanta devatenáctého století, kterou svým dílem tito skladatelé vytvořili? Kdo byli jejich učitelé, z jaké tradice vycházeli a jaké byly jejich inspirační zdroje? Často bývá operní tvorba těchto velikánů nahlížena izolovaně a bez vědomí souvislostí, stejně jako je tomu se samotným pojmem „belcanto“.

Chceme-li se vrátit ke kořenům belcanta, je třeba dohlédnout ještě o dvě stě let zpátky do doby vzniku opery kolem roku 1600, kdy se společně s tímto žánrem a vznikem doprovázené monodie začal rozvíjet nový způsob zpěvu s novými požadavky na pěveckou techniku. Sólový hlas vystoupil z přediva polyfonie a stal se tlumočníkem lidských emocí. Už v druhé polovině sedmnáctého století se tak setkáváme s termínem belcanto („bell’arte del canto“), který označuje nový delikátní a rafinovaný vokální styl, jehož typickými znaky byla pěvecká virtuozita založená na technicky dokonalém ovládnutí hlasu, čisté dikci a lehkosti frázování, využívající rafinovaného zdobení a diminuování pěveckých linií a vokálních ozdob jako messa di voce nebo appoggiature. Tyto charakteristické znaky zůstaly belcantu vlastní až do první poloviny devatenáctého století, kdy se především díky Verdimu a Wagnerovi prosadila nová koncepce opery s většími požadavky na dramatičnost a zvukovou opulentnost. V roce 1858 si Rossini v Paříži posteskl Ahinoi, abbiamo perso il nostro bel canto (Běda nám, ztratili jsme naše belcanto). S mírnou nadsázkou se dá tedy říci, že vokálním stylem je Donizetti blíže o dvě stě třicet let staršímu Monteverdimu než o pouhých šestnáct let mladšímu Verdimu.

Vraťme se však do osmnáctého století do města, které lze označit za hlavní město opery a belcanta – Neapole.Neapolská divadla byla dějištěm stovek premiér operních děl skladatelů jako Alessandro Scarlatti, Francesco Mancini, Leonardo Leo, Domenico Sarro, Tommaso Traetta, Giovanni Battista Pergolesi, Niccolò Jommelli, Giovanni Paisiello a také našeho Josefa Myslivečka, který se narodil ve stejném roce (1737), ve kterém bylo v Neapoli otevřeno slavné divadlo a skvost divadelní architektury – proslulé Real Teatro di San Carlo. Abychom si udělali představu, jaký význam měla hudba pro obyvatele Neapole a jak intenzivní byl tamní hudební život, neuškodí si připomenout několik čísel. V letech 1737–1799 se jen v divadle San Carlo uskutečnilo dvě stě padesát devět operních premiér, z toho sto sedmdesát dva oper vzniklo přímo pro San Carlo. Nesmíme však zapomenout na bohatou tradici pěstování hudby v neapolských chrámech, na komickou operu (opera buffa), jejíž žánr se právě v Neapoli zrodil, a především na čtyři konzervatoře, z nichž největší proslulosti získalo Conservatorio della Pietà dei Turchini.

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat