Juraj Beneš (2. března 1940 Trnava – 11. září 2004 Bratislava) byl významný slovenský hudební skladatel, pedagog a dirigent. Patřil k nejvýznamnějším představitelům slovenské hudby druhé poloviny 20. století a byl považován za prvního postmodernistického skladatele na Slovensku.
Životopis
Beneš studoval klavír u Romana Rychla na Konzervatóriu v Bratislavě a kompozici u Jána Cikkera na Vysoké škole múzických umění v Bratislavě, kterou absolvoval v roce 1966. V letech 1964–1974 působil jako korepetitor v Opeře Slovenského národního divadla, poté přednášel hudebně-teoretické disciplíny na Pedagogické fakultě Univerzity Komenského v Trnavě. Od roku 1984 vyučoval teorii hudby na VŠMU v Bratislavě, kde se v roce 1989 stal docentem a v letech 2000–2004 zastával funkci proděkana Fakulty hudby a tance. V letech 1988–1991 byl dramaturgem Opery SND a v období 1994–1998 předsedal Slovenské sekci ISCM. V roce 1997 získal titul profesora na Janáčkově akademii múzických umění v Brně.
Tvorba
Benešova tvorba zahrnovala čtyři opery: Cisárove nové šaty (1966), Skamenený (1974), Hostina (1980) a The Players (1994). Komponoval také orchestrální díla, komorní hudbu, vokální skladby včetně Requiem (1986) a tvorbu pro děti. Mezi jeho významná instrumentální díla patřila Suite for Piano No. 2, Old Boys Anthology (1983), považovaná za jedno z nejtechnicky náročnějších klavírních děl vůbec. Jeho hudební jazyk charakterizovala linearita myšlení, práce s melodickými fragmenty obsahujícími 1–4 tóny a specifické zacházení s lidským hlasem. V operách aplikoval koncepci depersonalizace a antipsychologického ztvárnění postav.
Význam
Beneš se stal průkopníkem postmodernismu v slovenské hudbě již v 70. letech 20. století. Jeho díla byla uváděna na předních světových pódiích v Řecku, Velké Británii a Polsku. Za svou tvorbu získal dvojnásobně Cenu Jána Levoslava Bellu za díla Tri monódie a Quartetto d’archi No. 2 a Cenu ministra kultúry SR za operu Hostina. Jeho přínos k rozvoji slovenské hudby byl oceněn zápisem do Zlaté knihy SOZA.
Zajímavosti
Beneš vykazoval specifický vztah k renesanční a barokní hudbě, což se projevilo například v díle Hudba pre J. S. věnovaném Bachovi. V pěsním cyklu Il sogno di Poppea vstoupil do přímého dialogu s Monteverdiho operou. Přednášel na prestižních univerzitách v Londýně, New Yorku a Krakově. Jeho Old Boys Anthology je poctou deseti slovenským skladatelům předchozí generace, přičemž každá věta je věnována jinému umělci označenému pouze iniciálami.
Související články
Jubilanti slovenské opery (3)
Spomeňme si na jubilantov (3) Mesiac marec bol bohatý na okrúhle jubileá osobností spojených so slovenskou operou. Prv než k prejdem k slovenským jubilantom –…