Ingmar Bergman

Ernst Ingmar Bergman byl švédský filmový a divadelní režisér, který se proslavil nejen svými psychologickými filmy, ale také hlubokým vztahem k hudbě a opernímu umění. Považoval hudbu za uměleckou formu nejbližší kinematografii a aktivně se věnoval režii oper a hudebních…

3 minut čtení

Ernst Ingmar Bergman byl švédský filmový a divadelní režisér, který se proslavil nejen svými psychologickými filmy, ale také hlubokým vztahem k hudbě a opernímu umění. Považoval hudbu za uměleckou formu nejbližší kinematografii a aktivně se věnoval režii oper a hudebních filmů.

Životopis

Ingmar Bergman se narodil 14. července 1918 v Uppsale do přísně religiózní rodiny luteránského pastora Erika Bergmana. Vyrůstal ve Stockholmu, kde studoval na univerzitě literární historii, ale jeho zájem postupně směřoval k divadlu a filmu. Ve dvaceti šesti letech se stal nejmladším ředitelem divadla v Evropě, když převzal vedení Hälsingborgského městského divadla. Postupně řídil několik prestižních švédských divadel včetně Královského dramatického divadla ve Stockholmu. Zemřel 30. července 2007 na ostrově Fårö, kde trávil pozdější roky svého života.

Tvorba

Bergmanův vztah k hudbě se projevil především v jeho operních režiích a hudebních filmech. V roce 1961 režíroval operu The Rake’s Progress Igora Stravinského na Královské švédské opeře, která se setkala s velkým úspěchem. Jeho nejznámějším hudebním dílem se stal filmový záznam Mozartovy opery Kouzelná flétna z roku 1975, natočený v barokním divadle zámku Drottningholm. V roce 1991 režíroval operu Bakchantky Daniela Börtze podle Euripidovy tragédie. Ve svých filmech systematicky využíval klasickou hudbu, zejména díla Bacha, Beethovena a Mozarta, přičemž hudbu považoval za klíčový dramaturgický prvek. Spolupracoval s hudebním skladatelem Erikem Nordgrenem, který složil hudbu k sedmnácti jeho filmům.

Význam

Bergman výrazně ovlivnil pojetí hudby ve filmu a dokázal, že opera může být úspěšně převedena na filmové plátno. Jeho Kouzelná flétna je považována za jeden z nejlepších operních filmů v historii kinematografie. Jako divadelní režisér přispěl k modernímu pojetí operní režie, kde důraz kladl na psychologickou hloubku postav a minimalistickou inscenaci. Jeho přístup k hudbě jako k dramaturgickému nástroji ovlivnil generace filmařů a operních režisérů. Prokázal, že hudba může být rovnocenným vypravěčským prostředkem vedle obrazu a textu.

Zajímavosti

Bergman jednou prohlásil, že pokud by si musel vybrat mezi ztrátou sluchu nebo zraku, zachoval by si sluch, protože si nedokáže představit život bez hudby. Poprvé viděl Kouzelnou flétnu v dvanácti letech na Královské švédské opeře a tento zážitek ho provázel celý život. Při natáčení svých filmů často pracoval s klasickou hudbou již ve fázi příprav scénáře. Některé jeho filmy, jako Zimní světlo nebo Ticho, vznikly přímo pod vlivem konkrétních hudebních kompozic Stravinského a Bartóka.

Související články

Sdílet článek
Předchozí článek Bruno Berger-Gorski
Další článek Carlo Bergonzi