Herci a herečky v hudebních filmech: Co všechno se museli naučit? (1)

  1. 1
  2. 2
Herci a herečky jsou pro své role schopní udělat leccos, někteří přímo cokoli. Zhubnout, přibrat, proměnit se ve svalovce, zkrásnět či naopak zošklivět, změnit hlas či barvu vlasů a účes, nechat si vyholit hlavu, nasadit kontaktní čočky kvůli barvě očí, díky masce se proměnit ve starce/stařenu či naopak se nechat „omladit“, anebo se co nejvíce podobat nějaké skutečné osobnosti, kterou mají ztvárnit, a tak dále. A také se naučit spoustu věcí, jež do té doby neuměli nebo jen málo, například jezdit na koni nebo řídit závodní auto, střílet, sportovat, dělat odvážné akrobatické kousky, proniknout do tajů různých povolání nebo do mysli duševně či jinak nemocných lidí. Patří to k jejich povolání, přesto je to často obdivuhodné a diváci se nestačí divit. Jednou z poměrně častých dovedností, které se herci musí kvůli filmu naučit nebo se v tom zdokonalit (či to alespoň věrohodně předstírat), je umět hrát na hudební nástroj, zpívat či tančit. Podívejme se na některé z nich blíže (přičemž zůstaneme v oblasti hudby klasické).
Pianista – plakát k filmu

Hra na hudební nástroje a dirigování

Ve slavném filmu Miloše Formana Amadeus (1984), natočeném podle stejnojmenného dramatu Petera Shaffera, máme postavy hned dvou hudebních skladatelů: Antonia Salieriho, prototyp průměrného, ale zdatného a úspěšného řemeslníka, jehož ztvárnil F. Murray Abraham (a za svůj výkon byl oceněn Oscarem); a jeho soupeře, geniálního Wolfganga Amadea Mozarta, jehož hrál Tom Hulce (nominace na Oscara). Abraham se ve filmu objevuje i jako velmi starý muž – líčení trvalo pokaždé tři až čtyři hodiny a věrohodnost této proměny byla taktéž oceněna Oscarem za masky. Abraham ale také ve filmu v několika scénách diriguje, takže se to musel naučit, aby působil přesvědčivě, stejně jako Tom Hulce, i Mozart totiž ve filmu několikrát diriguje. Oba se naučili dirigovat orchestr kopírováním pohybů skutečného dirigenta sira Nevilla Marrinera, které měli k dispozici na videu (Marriner pro film nahrál soundtrack). Mozart ve filmu navíc hraje opakovaně i na klavír a na cembalo, a to dokonce v jedné scéně v poloze, kdy leží na zádech a hraje vlastně poslepu. Tom Hulce trénoval čtyři hodiny denně hru na piano, aby vypadala ve filmu věrohodně. Na klavír (poněkud těžkopádně, ale snaživě) hraje i představitel císaře Josefa II. Jeffrey Jones.

Poněkud jednodušší úlohu měl jistě Miroslav Sekera, dnes úspěšný klavírista, který v Amadeovi představuje na začátku malého Mozarta hrajícího na housle či na klavír i u císařského dvora nebo před papežem, doprovázen otcem Leopoldem Mozartem. V proslulé, vrcholné scéně na konci filmu, v níž Salieri pomáhá umírajícímu Mozartovi dokončit jeho Requiem, pouštěl režisér oběma hercům do miniaturních sluchátek příslušné pasáže z nahrávky, aby se lépe vcítili do toho, co mají komponovat: Mozart to diktuje či předzpívává Salierimu, který jeho tempu sotva stačí… Pro zajímavost: Několik hudebních profesorů prohlásilo nezávisle na sobě, že ve filmu není viditelná jediná chyba při hře na piano. Jinak řečeno v momentě, kdy kamera hru zabírá, hraje se skutečně to, co má. Ještě jednu specialitu se musel Tom Hulce jako Mozart naučit, a sice jeho nezaměnitelný smích; byl vytvořen na základě popisu v dopisech a odkazech o něm, kde byl popisován například jako „když kovem přejíždíte po skle“. V četných operních výstupech jsou použity hlasy profesionálních zpěváků z nahrávky a nám nezbývá než obdivovat, jak Forman úžasně pracuje se zvukem a střihem. Zapomínat bychom ovšem neměli na to, že film není faktograficky věrným životopisem ani Mozarta, ani Salieriho, ani jejich vztahu; autorům šlo o symbolické zpodobnění kontrastu mezi průměrností a genialitou.

Slavného klavíristu a skladatele Franze Liszta si v životopisném filmu Skladatel Glinka (1952) režiséra Grigorije Alexandrova zahrál velice přesvědčivě světově proslulý klavírista Svjatoslav Richter. Německý herec Klaus Kinski ztvárnil ve svém posledním filmu Paganini (1989), který byl současně i jeho režijním debutem, „ďábelského“ houslistu Niccolu Paganiniho a úspěšně zde předstírá hru na housle; z nahrávek však slyšíme italského houslistu Salvatora Accarda. Dodejme ještě, že ve filmu Wernera Herzoga Fitzcarraldo (1982) si Klaus Kinski zahrál irského dobrodruha, jenž si na začátku 20. století usmyslí, že v peruánském pralese postaví operní divadlo; jeho výpravu doprovázejí melodie a árie z mnoha oper, a to především v podání Enrica Carusa.

Film režiséra Jamese Lapina Impromptu (1991) vypráví o milostném vztahu spisovatelky George Sand (Judy Davis) a polsko-francouzského skladatele Fryderika Chopina, jehož si zahrál Hugh Grant. Postavu Franze Liszta vytvořil Julian Sands. Oba herci se učili hrát na klavír pod vedením několika instruktorů, ovšem jinak byly použity nahrávky Chopinovy a Lisztovy hudby.

Koncertní klavíristka a její dcera jsou hlavními postavami působivého psychologického dramatu Ingmara Bergmana Podzimní sonáta (1978). Matku, jež přijede na norský venkov navštívit svoji dceru a jejího manžela pastora, hraje legendární švédská herečka Ingrid Bergman (ta si klavíristku zahrála už kdysi, ve svém prvním americkém filmu Intermezzo z roku 1939), dceru Norka Liv Ullmann, bývalá Bergmanova životní partnerka a jeho dvorní herečka a múza. Ingrid Bergman se v průběhu natáčení velmi zdokonalila ve hře na klavír, přesto osoba, kterou opravdu slyšíme (a v několika záběrech i vidíme) hrát, je exmanželka Ingmara Bergmana Käbi Laretei, uznávaná koncertní pianistka. Známá je scéna, v níž dcera snaživě hraje Chopinovo Preludium č. 2 a moll a matka ho pak zahraje brilantně, ale poněkud chladně a podává k tomu výklad. Ingrid Bergman se zpočátku hodně hádala s režisérem, svým jmenovcem, o pojetí role matky a o scény, v nichž měla kvůli bolesti zad, na něž si jako pianistka neustále stěžuje a jimiž trpí, ležet na zádech; nakonec se však Bergmanovi přizpůsobila a její poslední filmová role jí vynesla nominaci na Oscara.

Liv Ullmann už předtím pod vedením Ingmara Bergmana jednu hudebnici hrála, a to v dramatu Hanba (1968). Manželská dvojice profesionálních hudebníků – houslistů – utekla před válkou v nejmenované zemi na vzdálený ostrov v naději, že je tam válka nedostihne, v čemž se ale samozřejmě mýlí. Manžela hraje Bergmanův slavný dvorní herec Max von Sydow. V několika záběrech vidíme oba herce hrát na housle.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na