Mozart otec a Mozart syn: Mýtus a realita

  1. 1
  2. 2
Ve středu 20. listopadu 2019 uvede Czech Ensemble Baroque v brněnské katedrále sv. Petra a Pavla program sestavený z děl Wolfganga Amadea Mozarta a jeho otce Leopolda. Od proslulého syna zazní Requiem d moll a od slavného otce jedna z jeho četných orchestrálních symfonií. Vztah otce a syna Mozartových i okolnosti vzniku legendárního Requiem vidí mnozí lidé pouze perspektivou filmu Amadeus režiséra Miloše Formana. Co nám ale o životě obou hudebníků říká dobová korespondence?
Louis Carrogis zv. Carmontelle: Rodina Mozartova (kresba a akvarel, 18. století / wikimedia.commons.com)

Leopold Mozart (1719–1787), vicekapelník salcburského hraběte Johanna von Thurn-Valsassina & Taxis, je dnes spojován především se svým geniálním synem, u hudebních znalců pak se školou hry na housle. Jeho osobnost je ovšem podstatně složitější. Po absolvování jezuitského gymnázia v Augsburgu, kde studoval hru na housle a na varhany, se vzdělával na benediktinské univerzitě v Salzburku ve filozofii, patrně též v právech. V tomto městě vstoupil do dvorní kapely nejprve jako houslista (1743), poté coby dvorní skladatel (1757). Od roku 1763 zastával post vicekapelníka. Je autorem především instrumentální hudby: symfonie, koncerty, divertimenta, tria, sonáty pro klavír s doprovodem.

Jeho nejslavnějším odkazem – vedle syna – je Důkladný návod k houslové hře (Versuch einer Gründlichen Violinschule, 1756). Vzorem mu byly klavírní škola Carla Philippa Emanuela Bacha (Versuch über die wahre Art das Clavier zu Spielen, 1753, 1762) a škola hry na flétnu Johanna Joachima Quantze (Versuch, einer Anweisung die Flöte traversière zu spielen, 1752); východiskem pak starší houslové techniky, např. Giuseppa Tartiniho nebo Pietra Antonia Locatelliho. Jako absolvent filozofie se L. Mozart inspiroval proudem osvícenské výchovy kladoucí důraz na přirozenost (Jean-Jacques Rousseau) nebo spojení teorie s praxí (Gotthold Ephreim Lessing, Friedrich Schiller aj.).

Ze sedmi dětí Leopolda Mozarta se dospělosti dožily jen dvě: Marie Anna (1751–1829), zvaná v rodině Nannerl, mj. dobrá klavíristka, a Wolfgang Theophil (1756–1791). Otec je cílevědomě vychovával, předváděl na cestách světu, což lze spojovat s dobovým kultem géniů. Pro Wolfganga byly významné zejména tři umělecké cesty do Itálie mezi lety 1769 a 1773. V Itálii se seznámil s významnými osobnostmi, jako byl Padre Martini nebo Josef Mysliveček. Pro nás byla zajímavá cesta do Olomouce a Brna v roce 1767. Jejím důvodem bylo ovšem vypuknutí epidemie neštovic ve Vídni, takže cesta měla spíš záchranný efekt. V Olomouci si L. Mozart vyprosil přijetí u hraběte Schrattenbacha – zajímavostí je, že o hudbě v olomoucké katedrále se vyjádřil, že je velmi slabá: „Die Musik in Dom ist schwach, ja sehr schwach.“ V Brně se pak uskutečnil památný koncert sourozenců v Redutě.

Jedním z nejpozoruhodnějších výsledků přátelství Wolfganga s otcem je jejich korespondence. Vyjadřuje nejen vzájemný respekt dvou umělců, ale též láskyplný vztah syna k otci. Wolfgang oslovuje otce francouzsky: „Mon très cher père“ (Nejdražší tatínku) a dopisy končí např. vřelým „Líbám Vám tisíckrát ruce a jsem věčně Váš nejposlušnější syn“. Podepisuje se celým jménem, přičemž jméno Theophil latinizuje na francouzské Amadé. Dopisy jsou psány vybroušeným stylem, Mozart do nich rád vkládá dialogy třeba při vlastních rozhovorech s jinými osobami. Projevuje se v nich jak jeho výjimečný smysl pro humor, ba přímo hravost na jedné straně, tak hluboký smutek na straně druhé.

Dozvídáme se z nich o osobním životě, např. o nemoci a smrti matky, o úmyslu oženit se, kdy prosí otce o souhlas; hlubokými úvahami o smrti, ale též odevzdáním se do rukou Božích je proniknuta reakce na zprávu o otcově onemocnění. Objevují se úvahy o umění, např. o opeře. Rovněž informace o uvedení vlastních děl. Dojemný tón má setkání s nemocným Myslivečkem v Mnichově.

Wolfgang Amadeus Mozart – portrét J.-B. Greuze (zdroj commons.wikimedia.org)

Často peprně se Mozart vyjadřuje o hudebnících, libretistech, orchestrech, ale též o nenáviděném salzburském arcibiskupovi, což mj. svědčí o soukromém charakteru korespondence. Tak například ke koncertu pro dvě flétny Friedricha Hartmanna Grafa poznamenal: „Ten ubožák se jistě hodně nadřel.“ Ohledně augsburského orchestru poznamenal, že by z něj „člověk dostal psotník“. K úmrtí Voltaira se vyjádřil takto: „A nyní Vám oznamuji, co snad již víte, že totiž bezbožník a arcitaškář Voltaire pošel, abych tak řekl, jako pes – jako dobytek. To je odplata!“ O francouzských zpěvácích mluví následovně: „A což teprve zpěváci a zpěvačky – neměli by se tak ani nazývat – neboť nezpívají, ale řvou – vyjí – a sice naplno, nosem a krkem.“ O mnichovském zpěvákovi v Idomeneovi promlouvá takto: „Zpívá, jako když krájí nudle.“ O dceři vídeňské bytné, která se do něj zamilovala, hovoří následovně: „Kdyby chtěl malíř namalovat čerta co nejvěrněji, musel by si vzít za vzor její obličej.“ O německých libretistech se vyjadřuje takto: „Když už nerozumějí divadlu a zvláště opeře – nemají aspoň chtít, aby lidé mluvili, jako by před nimi stála prasata.“ A konečně přichází charakteristika sama sebe a lidí mu blízkých: „Naše bohatství umírá s námi, neboť je máme v hlavě.“

Requiem d moll, KV 626 Wolfganga Amadea Mozarta začalo po svém vzniku žít nejenom životem hudebním, ale též legendárním. Tajuplnost díla, různé fámy o jeho vzniku na skladatelově smrtelném loži nepopírala ani vdova Constanze, neboť dodávaly skladbě na popularitě a tím i naději na finanční zisk, který nutně potřebovala. Alexandr Sergejevič Puškin roku 1830 zahájil linii uměleckých děl o géniovi a průměrném tvůrci – tím se proti své vůli stal nebohý Antonio Salieri, který měl podle nejfantastičtějších scénářů Mozarta otrávit. Puškinův námět pak převedl do operní podoby Nikolaj Andrejevič Rimskij-Korsakov, ve 20. století Peter Shaffer a Miloš Forman.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
Upozornit na