Karel Bidlo (13. ledna 1904 Hluboká nad Vltavou – 13. července 1992 Praha) byl český fagotista a hudební pedagog, který patřil k nejvýznamnějším představitelům české dechové školy 20. století. Jako první fagotista České filharmonie a člen prestižních komorních ansámblů se podílel na formování mezinárodní proslulosti českého fagotového umění.
Životopis
Pocházel z rodiny lakýrníka a písmomalíře, který se věnoval i hudbě. V mládí se učil na housle, klarinet a fagot. Po absolvování vojenské služby působil v letech 1924–1929 jako fagotista orchestru jihočeského Národního divadla v Českých Budějovicích, kde také krátce hostoval v operním orchestru Národního divadla v Zahřebu (1928). Na pražské konzervatoři začal studovat až jako čtyřiadvacetiletý u Josefa Fügera a v roce 1932 absolvoval interpretací Mozartova Koncertu B dur K. 191. V roce 1930 jej Václav Talich angažoval jako prvního fagotistu České filharmonie, kde v roce 1939 získal post vedoucího skupiny fagotů a sólofagotisty. V roce 1949 obdržel čestný titul „Profesor České filharmonie“ a v roce 1964 titul Zasloužilý umělec.
Tvorba
Bidlova interpretační činnost zahrnovala sólový, komorní i orchestrální repertoár. Byl členem Pražského dechového kvinteta (1929–1956), Komorního sdružení profesorů konzervatoře a souboru Ars rediviva v 50. a 60. letech. Od roku 1947 pravidelně vystupoval na festivalu Pražské jaro, kde provedl koncerty Mozarta, Webera, Jiřího Pauera a dalších skladatelů. V roce 1952 premiéroval s Českou filharmonií pod taktovkou Karla Ančerla Koncert pro fagot a orchestr od Jiřího Pauera. Realizoval četné nahrávky pro Supraphon a rozhlas, přičemž mimořádný ohlas vzbudily jeho interpretace Vivaldiho koncertů s ansámblem Ars rediviva, které byly mezi prvními takového typu v Československu i Evropě.
Význam
Bidlo patřil k legendám velké éry České filharmonie za dirigentů Václava Talicha, Rafaela Kubelíka a Karla Ančerla. Pro svou virtuosní techniku, dokonalé tvoření tónu a bohatství slohotvorných prostředků se stal mezinárodně obdivovaným interpretem a spolutvůrcem světové proslulosti české dechové školy. Jako pedagog působil v letech 1952–61 na pražské konzervatoři, kde vychoval řadu významných fagotistů. Jeho pedagogická i interpretační činnost významně přispěla k rozvoji českého fagotového umění.
Zajímavosti
Jeho gramofonová nahrávka Mozartova Koncertu B dur K. 191, kterým také absolvoval konzervatoř, patří dodnes k nejlepším interpretacím tohoto díla. Bidlo měl výjimečnou schopnost využívat širokou výrazovou škálu fagotu a jeho nahrávky Vivaldiho koncertů s Ars rediviva se staly průkopnickými v oblasti historicky poučené interpretace barokní hudby v Československu.
Související články
Nehnul s tím, kdyby se byl u pultu rozkrájel!
O koncertech a věcech kolem s Karlem Ančerlem Texty Ivana Medka (138) Posledně vzpomínal dirigent Karel Ančerl na to, jak s Berlínskými filharmoniky studoval Brahmsovu První…