Přírodní divadlo v Šárce

Přírodní divadlo v Šárce vzniklo jako přirozený amfiteátr roku 1913. Mělo kapacitu až 10.000 diváků a produkce pod otevřeným nebem se pravidelně konaly do roku 1925. Každoroční tradice operních představení byla obnovena roku 2005.

Historie

Na počátku myšlenky o přírodním divadle stojí údajně dramatik a režisér Jaroslav Kvapil, divadelní podnikatel Antonín Fencl a sólista opery Národního divadla Antonín Pollert. Úmyslem byl rozsáhlý projekt divadla v přírodě, restaurace, zoologická zahrada, filmové město s ateliérem a sportovními podniky. Úřady povolily pouze divadlo.

Začalo se stavět brzy z jara 1913. V průběhu dubna téhož roku byly dokončeny dřevěné konstrukce jeviště a jáma na orchestřiště, byly osazeny číslované lavice pro diváky. Nechyběly dvě řady lóží, umístěné vpředu.

K prvnímu představení vznikla brožura, jejíž obálku autorem je akademický malíř Otakar Štáfl, který též zřejmě navrhoval i plakáty.

Parcelu nad Čertovým mlýnem si pronajal provozovatel divadla Antonín Fencl. Ta byla upravována do jara 1913.

Areál bývalého přírodního divadla v Divoké Šárce čítal nové vozové cesty s parkovištěm, zázemí na občerstvení, sociální zařízení, herecké šatny a lékařskou, hasičskou i policejní služebnu.

Přírodní divadlo v Šárce tvořil přirozený přírodní amfiteátr s kapacitou 9526 míst k sezení a 8000 míst k stání. Jeviště se rozkládalo na ploše 4000 metrů čtverečních

Reklama a pozvánky do divadla se vyvěšovaly v kavárně Slavia, u Národního divadla, v bance Bohemia na příkopech a jinde.

Divadlo mělo nejprve sloužit Národnímu divadlu jako letní scéna, spolupráce však dlouho netrvala. Už představení Shakespearova Večeru tříkrálového roku 1914 organizuje Spolek českých žurnalistů, přesto, že v inscenaci hráli herci Národního divadla. Ředitel Národního divadla Gustav Schmoranz považoval šárecké produkce za nežádoucí konkurenci. Řešení potíží a snahy o spolupráci navíc přerušila první světová válka.

Po válce se stalo divadlo oblíbeným cílem diváků pro davové scény z českých dějin, hrála se představení her Kročeje, Jan Výrava, Vítězové, Psohlavci, či představení s tematikou vzdoru jednotlivce proti nespravedlnosti a autoritám (Jánošík, Loupežník).

Brzy se divadlo dostalo do finanční i organizační tísně. Řada plánovaných inscenací s Emou Destinnovou se žel nezdařila, realizována pouze jedna v červnu 1922. Vyčerpávající pro divadlo byly i soudní spory s operními hvězdami Otakarem Mařákem a Mary Mařákovou-Cavanovou.

Poslední představení bylo paradoxně v ruském jazyce: Hra Jan Hus Alexandra Kotomkina Savinského roku 1922. Z něj dokonce přežily filmové ukázky v Národním filmovém archivu

Novodobá historie Divadla v Šárce

Obnovená představení v Šárce jsou organizována od roku 2005. U počátků obnovené tradice šáreckých operních produkcí stojí Jana Divišová a pěvkyně Renée Nachtigallová. Pilotní projekt zaštítila Praha 6 k příležitosti Dne Prahy 6, který se každoročně koná 4. září.

Od roku 2005 se zde každou první neděli v září provádějí klasické české opery. Vstup je obvykle zdarma. Organizaci zajišťuje Městská část Praha 6, Národní divadlo a Originální hudební divadlo Praha.

Přírodní divadlo v Šárce nelze rekonstruovat do původní podoby z důvodů ekologických i ekonomických. Stavba původní podoby divadla by totiž narušila ojedinělý biotop přírodní rezervace Divoká Šárka.

Zajímavosti

Ve své době bylo Divadlo v Šárce inspirací pro další letní divadla v Československu, například v Krči, v Brně, Plzni, Piešťanech a jinde.

Galerie

Kompletní seznam představení

1913 – B. Smetana: Prodaná nevěsta (16.5., 25.5., 1.6.1913)

1913 – F. A. Šubert: Jan Výrava (29.6.1913)

1914 – W. Shakespeare: Večer tříkrálový (14.6., 21.6. 1914)

1914 – R. Piskáček: Osudný manévr (5. a 12.7.1914)

1919 – J. Naumann: Kročeje (8. a 9.6.1919)

1919 – B. Smetana: Prodaná nevěsta (20.7. a 10.8.1919)

1920 – F. A. Šubert: Jan Výrava (13.5, 16.5. a 24.5.1920)

1920 – B. Smetana: Prodaná nevěsta (přesné datum není známo)

1920 – R. Piskáček: Slovácká princezka (30.5.1920)

1920 – F. Langer: Vítězové (11.7., 18.7. a 25.7.1920)

1920 – K. Čapek: Loupežník (27.6.1920)

1920 – A. Fencl: Jidáš Iškariotský (neuskutečněno)

1921 – E. A. Longen/M. Cervantes: Don Quijote de la Mancha (17.7.1921)

1921 – E. A. Longen/J. N. Nestroy: Lumpacivagabundus (26.7.1921 a další dny)

1921 – B. Smetana: Prodaná nevěsta (31.7.1921)

1921 – A. Jirásek: Psohlavci (4. as 18. 9. 1921)

1922 – J. Mahen: Jánošík (14. 5. 1922)

1922 – G. Puccini: Madama Butterfly (15. 6. 1922) s E. Destinnovou a E. Burianem

1922 – R. Leoncavallo: Komedianti / P. Mascagni: Sedlák kavalír (2. 7. 1922)

1922 – A. Kotomkin-Savinskij: Jan Hus (6. 7. 1922)

Období obnovené tradice

2005 – B. Smetana: Prodaná nevěsta

2006 – B. Smetana: Prodaná nevěsta

2007 – A. Dvořák: Rusalka

2008 – A. Dvořák: Rusalka

2009 – A. Dvořák: Jakobín – rekord 14.000 návštěvníků

2010 – B. Smetana: Libuše (Eva Urbanová)

2011 – B. Smetana: Dalibor

2012 – B. Smetana: Hubička

2013 – B. Smetana: Prodaná nevěsta – 100let výročí letní scény – rekord 17.000 diváků

2014 – A. Dvořák: Čert a Káča (odhadnuta návštěvnost přes 17 000 diváků)

2015 – A. Dvořák: Rusalka

2016 – B. Smetana: Dvě vdovy

2017 – A. Dvořák: Jakobín

2018 – B. Smetana: Prodaná nevěsta

2019 – W. A. Mozart: Don Giovanni

2020 – plánované představení W. A. Mozart: Don Giovanni nerealizováno kvůli epidemii koronaviru

Literatura

Karel Engelmüller: Z letopisů českého divadelnictví – Kniha první: úvahy, dojmy a vzpomínky. Jos. R. Vilímek, Praha, 1946.

Divadlo v Šárce. Příprava vydání Alois Lapáček. [Praha]: Fencl, [1914].

Jana Divišová – Renée Nachtigallová – Taťána Součková: Divadlo v Šárce. Publikace ke 100. výročí založení přírodního divadla v Šárce. Praha 2013.

 

(Autorem textu je Jakub Michl.)