Koncertu předcházelo velké očekávání, neboť nejen vystoupení v Berlíně, ale i dřívější projekty Ensemble Berlin Prag na Pražském jaru, Concentus Moraviae či Festivalu Mitte Europa a dalších ohlašovaly výjimečné kvality všech členů tohoto mezinárodního komorního tělesa. U jeho zrodu stál český špičkový hobojista Vilém Veverka, jeho kolega ze studií v Berlíně izraelský fagotista Mor Biron a vynikající hobojista Dominik Wollenweber, u něhož Vilém Veverka po absolutoriu Hudební fakulty Akademie múzických umění studoval na Berliner Hochschule für Musik. Studium náročných děl s myšlenkou interpretačního mistrovství a estetické čistoty provedení celého cyklu Triových sonát Jana Dismase Zelenky bylo předpokladem rozšíření souboru o kontrabasistu Ulricha Wolffa a nezaměnitelnou cembalistku Barbaru Mariu Willi, dlouhá léta žijící a působící v Brně. Pražský koncert pak ozdobil patronát německého velvyslance pana dr. Christopha Isranga, který se stal hlavním kmotrem při křtu CD Supraphonu s Triovými sonátami Jana Dismase Zelenky, zařazeném v průběhu večera.
[clanek id=“281551″]
Vraťme se tedy k vlastnímu programu březnového koncertu Ensemble Berlin Prag, který uvedla Zelenkova Sonáta č. 1 F dur pro dva hoboje, fagot a continuo, ZWV 181,1. Od prvních tónů Adagio ma non troppo s poetickými hobojovými sóly Vilém Veverka a Dominik Wollenweber střídavě i v naprosto vyvážené souhře představovali barokního skladatele jako bytostně svobodného a melodicky vzácně bohatého, ale instrumentačně velmi náročného autora. Hned zpočátku bylo zřejmé, že celý ansámbl je propojen vysokými nároky, které kladou jednotliví hráči sami na sebe a mohou se proto spolehnout při interpretaci na vzájemnou bezchybnou souhru. To prokázali také v další skladbě, Zelenkově Sonátě č. 6 c moll pro dva hoboje, fagot a continuo ZWV 181,6. Oproti Sonátě č. 1 je zde od počátku jasná rytmická struktura, stupňující se zvláště ve druhé větě a v závěru natolik výrazná, že bez Veverkova a Wollenweberova mistrovství si lze toto dílo obtížně představit. V Sonátě g moll Wotq 135 pro hoboj a continuo Carla Philippa Emanuela Bacha doprovodil Viléma Veverku k cembalu Barbary Marie Willi také fagotista Mor Biron. Vysoké tóny Veverkova hoboje zaujaly jasností a hravostí, i v jemných partiích byly plné krásy a působivosti.
Střídání poloh hoboje svou obtížností doslova bralo dech a cembalo i fagot mu byly rovnocennými partnery. Po baroku následoval pomyslný skok do současnosti – výběr z Invencí pro dva hoboje korejského skladatele dvacátého století Isanga Yuna. Vilém Veverka uvedl, že tato myšlenka obohacení programu patří Dominiku Wollenweberovi, víme však, že Veverka se korejskému autorovi věnuje léta a z provedení Invencí bylo jasné, že v tomto hudebním světě se pohybují oba hobojisté naprosto samozřejmě a s velkou invencí. V jejich podání působila Yunova kompozice jako moderní architektura – střety se snoubily s poezií, touha a stesk s radostí. Vše je v pohybu a směřuje stále dál k budoucnosti, která je charakterizována jakoby otazníkem. Budoucnost nemůžeme dohlédnout, ale musíme o ni usilovat – to bylo i krédo samotného skladatele z rozdělené vlasti.
[clanek id=“286712″]
Poslední skladbou vyvrcholila pocta Janu Dismasi Zelenkovi Sonátou č. 2 g moll pro dva hoboje, fagot a continuo ZWV 181,2, snad nejkrásnější z celého cyklu. Zpěvné až taneční úvodní Andante střídala vylehčená druhá věta s virtuózním Wollenweberovým vstupem následovaným jiskřivým dialogem s Veverkovým hobojem, ve třetí větě navozuje Andante pocit, že jednotlivé nástroje jsou ve svých partech až průzračné. V závěrečném Allegru se opět střídají a doprovází hoboje s brilancí a vznešeností, doprovodný fagot, cembalo a kontrabas ovšem vše pozorně sledují tak, že nadýchnuté zakončení celé skladby auditorium doslova povzneslo do výšin.
Tento koncert bude jistě patřit k těm, jež posunují interpretační umění k vyšším cílům, a posluchači právem ocenili Ensemble Berlin Prag velkým a nekonečným potleskem.
Hodnocení autorky recenze: 95%
Ensemble Berlin Prag – Tribute to Jan Dismas Zelenka
Ensemble Berlin Prag
–Dominik Wollenweber (hoboj)
–Vilém Veverka (hoboj)
–Jakub Černohorský (housle)
–Mor Biron (fagot)
–Barbara Maria Willi (cembalo)
–Ulrich Wolff (kontrabas)
7. března 2018 Novoměstská radnice Praha
program:
Jan Dismas Zelenka: Triové sonáty
