Eriko Wakizono: Tanec dělá lidi šťastnějšími

  1. 1
  2. 2
Eriko Wakizono patří mezi první sólistky Baletu Národního divadla Brno. Porcelánově krásná Wakizono, křehounká s nádhernou prací paží a obdivuhodnou výškou arabesek je zrozena pro role romantických plujících víl. O tom svědčí i její role – Odetta a Odilie, Giselle, Nikia, Swanilda, Princezna Aurora… Náš rozhovor se uskutečnil na její přání korespondenčně. Nahlédněme společně do myšlenek této elegantní obdivuhodné tanečnice.
Eriko Wakizono ve Spící krasavici, ND Brno (foto Ctibor Bachratý)

Od roku 2007 působíte v souboru baletu Národního divadla Brno. Jak se stane, že se japonská tanečnice ocitne v České republice a konkrétně v Brně?
Na konci absolventského ročníku v Akademii ruského baletu A. J. Vaganovové jsem se bohužel zranila a nemohla jsem se zúčastnit konkurzů baletních souborů. Vrátila jsem se tedy do svého rodného města, začala učit balet a postupně znovu tančit. Nemohla jsem se ale vzdát svého snu připojit se k nějaké baletní společnosti v Evropě, a tak jsem jezdila na konkurzy do mnoha měst. Nakonec tady v Brně mi byla po konkurzu hned nabídnuta smlouva. Pamatuji si, že jsem dorazila v 8 hodin ráno nočním autobusem z Berlína a zamířila rovnou do divadla. Asi to zní trochu šíleně, ale nějak jsem vůbec necítila únavu a byla jsem samozřejmě velmi šťastná, že jsem získala angažmá.

Celých 14 let už je docela dlouhá doba, která vám přinesla určitě spoustu různých zkušeností. Co vás ve vaší práci nejvíce oslovilo a na co naopak nevzpomínáte ráda?
Pokaždé, když se učím novou roli, je to pro mě velmi zajímavé. Moje tělo se může učit a zažít nový styl a jiný pohyb, to tanečníky obohacuje. Myslím si, že to může pozitivně ovlivnit i role, které jsem se doposud naučila a tancovala. Dále mne určitě velmi potěšilo, když jsem získala diváckou cenu DIVA v letech 2014 a2015 za nejlepší taneční výkon. Nešťastná doba byla rozhodně tato pandemická… My tanečníci se snažíme pro sebe dělat všechno, abychom zůstali fyzicky ve formě, ale když nemůžeme hrát, tak je to pro nás samozřejmě velmi smutné.

Eriko Wakizono v Serenade G. Balanchina (foto Ctibor Bachraty)

Taková „netradiční“ otázka: Jaká z rolí, které jste nastudovala v NdB vám byla nejbližší a proč?
Nemyslím si, že by byla blízká mé skutečné povaze, ale řekla bych, že je to Nikia z Bajadéry. Když slyším hudbu a vyjdu na jeviště zahalená do závoje, začnu ji hned v sobě cítit. Vůbec se nemusím nutit a prostě se to stane. Je to krásný pocit. Ani nevím, proč to tak je, když jsem nikdy předtím nebyla ve skutečném životě chrámovou dívkou (smích).

Co říkáte na názor, že asijští tanečníci jsou obdivuhodně technicky připravení, pracovití, úslužní, mají velkou disciplínu, ale zdají se trochu neemoční?
Nesetkala jsem se zatím s názorem, že asijští tanečníci vypadají méně emotivně. A moji asijští kolegové na pódiu rozhodně své emoce krásně vyjadřují. Je pravda, že Japonci obvykle nemluví příliš hlasitě a výraz obličeje je jemný, takže těm, kteří nerozumí jazyku, to může připadat, jako že neprojevujeme emoce. K vyjádření pocitů nepoužíváme gesta rukou ani paže, protože k popisu emocí nebo situace existuje velká spousta slov, různé formulace a zvukomalba.

Eriko Wakizono v Labutím jezeře, ND Brno (foto Arthur Abram)

Mohla byste porovnat úroveň baletu u vás v Japonsku s úrovní v České republice?
V obou zemích je mnoho skvělých tanečníků, takže je těžké to srovnávat. V poslední době se objevuje množství neprofesionálních tanečníků, kteří tančí balet jen pro svoje potěšení a mě těší, že je balet v Japonsku stále populárnější, i když tam dodnes není mnoho divadel, navíc která by měla baletní soubor. Je úžasné, že v České republice žije mnohem méně obyvatel než v Japonsku, ale každé větší město má své vlastní divadlo a místní lidé se tak mohou přijít na balet podívat.

Dvě odlišné kultury – japonská a česká – jak se dají propojit ve vašem pracovním i soukromém životě?
Česko a Japonsko oslavily v roce 2020 výročí 100 let vzájemných diplomatických vztahů. Propojení určitě funguje. Mimochodem je krásné, jak někteří Japonci žijící v Česku, kteří nikdy předtím balet neviděli, se na mě přišli podívat, a po této zkušenosti si balet oblíbili a začali pravidelně do divadla chodit.

Eriko Wakizono v Labutím jezeře, ND Brno (foto Arthur Abram)

Máte českého manžela, takže… Co se vám na Češích líbí?
Prostě se to tak stalo, že byl zrovna Čech (smích). Vlastně nemám tolik českých přátel, abych mohla říct, že dokážu popsat Čechy s jejich mentalitou… Stále se učím chápat české vtipy a humor. Ale musím říct, že můj manžel mě ohromně podporuje, stejně jako jeho rodiče. Jsou velmi pozitivní a povzbuzující. Nedokážu si už život bez své české rodiny ani představit.

V jednom rozhovoru jsem četla, že máte svou fyzioterapeutku. Musí se tanečník tímto způsobem starat o své tělo?
Pokud chce tanečník prožít ve zdraví delší kariéru, tak určitě ano. Pokud neznáte principy, jak vaše tělo funguje, nemůžete ho ani dobře používat. Fyzioterapeut vám může pomoci ukázat, kde máte slabé místo a jak je posílit a zlepšit, nejen uvolnit akutní napětí. Nyní má již naše divadlo vlastní fyzioterapeutku, ale já stále navštěvuji tu svou, protože už právě dobře zná mé tělo.

Jak se stalo, že jste si vybrala tak náročnou profesi?
Je náročná, ale krásná a já budu vždycky vděčná, že jsem si ji vybrala. Tančit na jevišti před publikem, se kterým se dělíme o společné okamžiky, je tím nejkrásnějším pocitem. To se všechna ta tvrdá práce vyplácí. Uvědomuji si, že kariéra tanečnice je ve srovnání s mnoha jinými povoláními velmi krátká, takže bych si ji také ráda co nejvíc užila.

Eriko Wakizono v choreografii Falling Angels, ND Brno (foto Ctibor Bachratý)

Nejaktuálnější zprávy ze světa hudby přímo do Vaší schránky

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


0 0 vote
Ohodnoťte článek
0 Komentáře
Inline Feedbacks
View all comments