Estonský sbor se v interpretaci tintinnabuli dostal za hranici perfektně odvedeného výkonu

Stačí zahrát jedinou notu

Arvo Pärt je patrně nejznámějším soudobým skladatelem. Tomu odpovídalo i zcela vyprodané Rudolfinum a závěrečné standing ovations. V počátcích své tvorby působil Arvo Pärt jako hudební režisér a autor filmové hudby k více jak padesáti filmům. Na přelomu padesátých a šedesátých let minulého století experimentoval se seriální hudbou, aleatorikou a koláží, čímž si „vysloužil“ nechtěnou pozornost generálního tajemníka Svazu sovětských skladatelů Tichona Nikolajeviče Chrennikova. O deset let později, na přelomu šedesátých a sedmdesátých let se Arvo Pärt na několik let kompozičně odmlčel, aby se věnoval studiu středověkého organa a heterofonie, gregoriánského chorálu, renesanční polyfonie, případně tvorby J. S. Bacha. Toto studium vedlo ke vzniku Pärtova tzv. tintinnabuli stylu, který možná tak trochu stojí za faktem, že je Pärtova hudba přijímána širokým spektrem posluchačů. „V tintinnabuli jsem sám s tichem. Zjistil jsem, že stačí, když se krásně zahraje jedna jediná nota. Vytvořil jsem nejprimitivnější materiál – s triádou, s jednou specifickou tonalitou. Tři noty triády jsou jako zvony. Proto tomu říkám tintinnabuli. Je to zvláštní proces, útěk do dobrovolné chudoby,“ řekl Arvo Pärt.

Výběr skladeb jako reprezentativní průřez Pärtovou tvorbou

Skladatel si vytvořil jakýsi asketický styl, transparentní ve své struktuře a přímo matematicky konsekventní ve stavbě. Styl tintinnabuli se v podstatě redukuje na princip neustálého udržování kvintakordu na pozadí díla. Zjednodušeně řečeno označuje Pärt „melodie“ / cantus firmus jako hříchy a hlas tintinnabuli jako odpuštění hříchu. Jeho hudba je nesena religiózní tématikou a takto tomu bylo i v případě pondělního večera. Vybrané skladby zrcadlily tvůrčí vývoj v tomto novém kompozičním stylu, a to jak skladeb a capella, tak s doprovodem varhan. Mezi nejznámějšími jsme vyslechly například dílo Summa z roku 1977, Berlínskou mši z roku 1990 nebo Kanon Pokajanen z roku 1997. Jak uvedl umělecký vedoucí a zakladatel Estonského filharmonického komorního sboru Tõnu Kaljuste, Pärtovy skladby jsou v repertoáru souboru již desítky let. Dramaturgie koncertu v rámci Pražského jara byla výběrem toho nejlepšího, co skladatel pro sbor a capella, či s doprovodem varhan napsal. Mnohé ze skladeb zazněly v České republice ve své premiéře. Estonský filharmonický komorní sbor díla provedl tím nejdokonalejším možným způsobem. 27 pěvců znělo naprosto vyrovnaně a vyváženě, absolutně čistá intonace na téměř jednom společném dechu, či frázi, rovný tón – tedy přesně to, co je pro přednes Pärtovy hudby nezbytné. Sólové vstupy členů sboru jen potvrdily špičkovou kvalitu každého z pěvců. Mnohdy na mě osobně byl přednes poněkud akademicky až asketicky strohý, na druhou stranu je možné, že toto je přesně ta správná a autentická interpretace, jak si ji skladatel sám představuje. Teprve v posledních dvou skladbách – Modlitbě (2018) a Otčenáši (2005), který překvapivě zazněl za doprovodu klavíru, nikoliv varhan – jsem měla pocit, že se hudba dotýká i srdce a že i pěvci se dostávají za hranici perfektně a profesionálně odvedeného výkonu. Nicméně to je velmi osobní a možná čistě subjektivní poznatek ovlivněný patrně pražskojarním koncertem Patricie Kopatschinské o den dříve. Nesmím zapomenout ani na velmi citlivou registraci a doprovod varhanice Kadri Toomoja.

Pärtův jazyk ticha a jeho rezonance v současnosti

Pärtova hudba dává našim životům duchovní rozměr, vrací nás k Bohu, nicméně nikoliv církevním způsobem, ale osobním prožitkem Věčnosti, Čistoty, Pravdy a Lásky. Do posledního místa zaplněné Rudolfinum a velký úspěch posluchačsky ne právě jednoduchého koncertu dává naději, že hodnoty obsažené v hudbě Arvo Pärta jsou ve společnosti stále platné, ba možná ještě aktuálnější, než kdy dříve. Velký dík všem interpretům jeho díla, kteří jej provozují na tak vysoké a profesionální úrovni jako Estonský filharmonický komorní sbor.

Pondělnímu koncertu předcházel křest knihy Joonase Sildreho: Mezi dvěma zvuky za účasti autora, vydané letos ve vydavatelství Vlny. Kniha prostřednictvím komiksu představuje život a tvorbu Arvo Pärta.

Pražské jaro: Arvo Pärt 90
19. května 2025, 20:00 hodin
Rudolfinum, Dvořákova síň

Program
Arvo Pärt: Berliner Messe
Arvo Pärt: Summa
Arvo Pärt: Nunc dimittis
Arvo Pärt: Dopo la vittoria
Arvo Pärt: Which Was the Son of…
Arvo Pärt: Kanon Pokajanen (výběr)
Arvo Pärt: Magnificat
Arvo Pärt: Veni creator
Arvo Pärt: The Deer’s Cry
Arvo Pärt: Drei Hirtenkinder aus Fátima
Arvo Pärt: Littlemore Tractus
Arvo Pärt: Prayer After the Canon
Arvo Pärt: Vater unser

Účinkující
Estonský filharmonický komorní sbor
Tõnu Kaljuste – sbormistr
Kadri Toomoja – varhany