Eva Děpoltová: Tosca a Mattila? Nechám se překvapit

  1. 1
  2. 2

Dnešní přímý přenos Pucciniho Toscy z newyorské Metropolitní opery do mnoha kin prakticky po celém světě je očekáván s velkým napětím. Možná o to větším, že o nejnovější inscenaci v čele s hvězdnou Karitou Mattilou se toho napsalo ve všech možných jazycích už víc než dost. Hodně zvědavá na dnešní večer je i jedna těch, která tuhle velmi náročnou roli řadu let nejen u nás zpívala, má ji dokonale zažitou a ví o ní své: Eva Děpoltová, dlouholetá členka opery pražského Národního divadla a host řady zahraničních operních scén. Jsme rádi, že přijala nejen kvůli Tosce naše pozvání.

Měla jste velmi široký repertoár, od mozartovských rolí až po ty dramatické, typu nejen zmíněné Toscy, ale i Turandot či Lady Macbeth. Čím to, že jste přitom vydržela zpívat tak dlouho? Že třeba tak těžkou roli, jako je Mozartova Donna Anna, ale i Libuše, jste bez problémů a s úspěchem zpívala celou kariéru?

Oddělovat od sebe pěvecké obory bylo u nás téměř vždy pravidlem a každá výjimka byla podezřelá. Ať již to bylo tím, že hlasů, které byly schopny zpívat i mimo vyhraněný obor nebylo příliš, či rozpaky, kam takový hlas zařadit.… A přesto jsme tady měli například Miladu Šubrtovou, která mohla zpívat vše, od Traviaty přes nezapomenutelnou a dodnes nepřekonanou Rusalku až po Libuši.
Všichni říkají, že mám skvělou techniku. Pravda je, že jsem měla především vrozené dispozice, ale bez dobrého vedení a nikdy nekončící práce to opravdu nejde. Pak vás může ohrozit už jenom nepřízeň osudu nebo nemoc. Těžké role mne vždy již od začátku přitahovaly a lákaly, byly pro mne výzvou ke zdolání. Aby se ale zdařily, bylo nutno tvrdě pracovat na pěvecké technice a stále hledat. Je to, jako když zdoláváte horské vrcholky. Člověk musí překonat sám sebe a i když vás už síly opouští, třeba jen silou vůle se dostanete až na vrchol. Pak je ale vítězství o to sladší. Během čtyř let na AMU jsem takto „zdolávala“ nejen hory ve Vysokých Tatrách o prázdninách, ale díky profesoru Zdeňku Otavovi i celé role, takže když se pak naskytla příležitost, měla jsem již připravený „docela slušný“ repertoár, který jsem také hned uplatnila.
Smetanova Milada (Národní divadlo Praha)

Milada (v Ústí ještě před absolutoriem), Mařenka (jako absolventské představení v ND), Aida (v angažmá v Ostravě), Turandot (hostování v ND a audice v milánské La Scale), Lady Macbeth (absolventský koncert s orchestrem, Opava, posléze v angažmá v ND), Tosca (na angažmá v SND), Rusalka… Protože jsem měla role perfektně připravené u klavíru a nepotřebovala jsem ani nástupy ani nápovědu, troufla jsem si toto vše zpívat na jednu zkoušku u klavíru, bez jakýchkoliv zkušeností, hned v prvních dvou letech po absolutoriu. Tato zkušenost i schopnost mi posléze přinesla spoustu krásných rolí a příležitostí, ke kterým bych se jinak třeba vůbec nedostala. Trochu jsem i záviděla svým kolegyním, které měly možnost role dlouho připravovat a měly potom větší klid na jevišti. Ustavičná práce, hledání, nikdy neusnout na vavřínech, to je to tajemství. Mít kontrolu, mít někoho, kdo umí poslouchat, umí to pojmenovat, mít někoho, komu můžete věřit, protože zpěvák se vlastně neslyší, pamatuje si pouze pocity. Proto je to tak obtížné.

Verdiho Lady Macbeth (Bratislava)

Kterou z těch mnoha rolí jste měla nejvíc ráda a proč? A naopak je mezi nimi nějaká, kterou jste příliš zpívat nechtěla?

Dalibor byla první opera, která mne okouzlila, a kterou jsem, ještě jako dítě, uměla celou nazpaměť, zpívala jsem si doma (podle nahrávky s Benem Blachutem) hlavně part Dalibora a trpce litovala, že ho nikdy nebudu moci zpívat. Byla to vlastně moje první škola zpěvu. „Spokojila“ jsem se tedy s rolí Milady a snad také proto byla Milada úplně první moje role na scéně. Mým tajným přáním byla vždy Smetanova Libuše, a když se mi splnilo, měla jsem oči plné slz. Dvořákovu Rusalku jsem si dlouho netroufla zpívat, protože jsem se těžko ubránila dojetí. Pak ale patřila k jedné z mých nejmilejších. Po této stránce bylo pro mne mnohem jednodušší ztvárňovat spíše Turandot či Lady Macbeth. (Protože ale, ač bych ráda, nemohu zde jmenovat celý svůj italský repertoár v čele s Toscou nebo Mozartovou Donnou Annou, můj výčet zde končí.) Mám-li ale označit roli, kterou jsem příliš nepreferovala, byla by to asi Kněžna v Čertovi a Káče, protože ta je pro mne opravdu dost nízko posazená.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


3
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
3 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
0 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
Anonymous

Tak vyrážím a jsem na to netrpělivě očekávané divadlo/kino strašně zvědavá :-)

Katka

Anonymous

Tak jsem přišla a shlédla. Pocity mám rozpačité. Někdo tady dříve psal, že MET dělá jakési polovičaté inscenace. Tahle nebyla snad ani na půli cesty mezi avantgardou a klasikou. Té chyběl šmrnc. Ani náznaky sexu to nezachránily :-(

Katka

Anonymous

Vážená paní Děpoltová, doufám, že Vás brzy budeme moci opět vidět na jevišti. Opravdu tam chybíte. Vaše Tosca a Turandot mně dlouho nedaly spát X)))) S přáním pevného zdraví a všeho dobrého

D.H.