Eva Urbanová o Kundry, opeře i svém soukromí (1)

  1. 1
  2. 2

Jsou tací, kteří ji až nekriticky vynášejí do nebes. Setkáte se ale i s těmi, kteří ji příliš neuznávají. Teď se ale snad všichni vzácně shodli na tom, že za svoji nejnovější roli si poklonu zaslouží. Kundry z Wagnerova Parsifala v pražském Národním. Sopranistka Eva Urbanová. Jedna z nejvýraznějších tváří naší opery posledních dvou desetiletí. Dnes jí je rovných padesát.


Právě po zatím posledním Wagnerově Parsifalovi v Národním divadle jsme se druhý den dopoledne s Evou Urbanovou potkali.

Naše povídání začnu včerejškem, tedy Parsifalem: Já vás docela obdivuju: tak dlouhé a těžké představení, konec není zrovna brzy – a dnes od deseti hodin už máte schůzky s novináři…

… já jsem vzhůru už od půl sedmé.

Kdy a jak tedy vůbec odpočíváte po takovém náročném představení?

Myslím, že ta únava přijde tak v pět odpoledne. Usnout po Parsifalovi, to tedy hned nedokážu, člověk je přece jenom takový rozpumpovaný. Ale ráno, to já vždycky vstávám dost brzo. Tedy: Na umělkyni (smích) vstávám dost brzo: V půl sedmé, nejpozději v půl osmé. To patří k mému rituálu, mám hodinky v hlavě. I když jdu spát v jednu v noci, vstanu o půl sedmé. Ale pak během dne se začnu – jak já říkám – krásně rozsýpat. Najednou mi začne bolet celé tělo a chce se mi spát… Tak se podívám ještě na zprávy v televizi a pak vypnu telefony a jdu spát. To se teprve vyspím a je to zase v pohodě.

O vaší Kundry se teď hodně mluví, nejednou jsem už slyšel, že to je vaše životní role. Myslíte si to také sama?

Když jsem začínala v Plzni, tak tam byla taková dalo by se říci první moje divadelní rádkyně – paní Irena Švejdová, která zpívala ve sboru, na kterou velmi ráda vzpomínám, a která mně hodně pomáhala, třeba s herectvím. A ta mně tehdy v mých pětadvaceti řekla něco, na co nikdy nezapomenu: Ty budeš jednou ta Kundry! – No a já jí na to řekla: Co to je? – Já jsem tehdy vůbec nic o téhle opeře netušila, jak jsem k divadlu přišla od big beatu… Možná tak základní české autory jsem znala, Smetanu, Dvořáka, a k tomu Tosku a Trubadúra. Ale Wagner? To jsem vůbec neměla tušení… Takže od paní Švejdové jsem se o Parsifalovi dozvěděla, o tom, že Kundry je v ní vlastně jediná ženská role… No a když mi před dvěma lety pan Heřman řekl, že chystá Wagnerova Parsifala, že ho bude dirigovat můj oblíbený John Fiore, a že mě chtějí obsadit jako Kundry, tak jsem si na to, co mně o Kundry říkala paní Švejdová, znovu vzpomněla. Ano, měla stoprocentní pravdu. Ta role mně absolutně vyhovuje. Tím, že je hluboká i vysoká, tedy že má veliký rozsah, a hlavně pak svojí dramatičností a taky námětem Parsifala. Opery, které se dotýkají víry a lidského bytí, ty mám jako věřící člověk velice ráda…

Jaké je pro vás hlavní téma Parsifala? Nejsilnější?

Nejsilnější? Když bych to vzala z druhé strany, z pohledu diváka, tak to je určitě zamyšlení nad tím, co to je vlastně naše bytí… Co to vlastně je náš život? Jaké má poslání? … Člověk v tom dojde až do svého vnitřního já a začne se zabývat lidskou duší. Každý musí přitom zjistit, že nějakou duši má, je to celé o vnitřku člověka. To je pro mě Parsifal.

Když jsme spolu mluvili před časem, právě jste chystala Kabanichu, a říkala jste, že ji nezpíváte ráda, protože se s rolí musíte vnitřně ztotožnit. V případě Kundry je to jinak?

Kundry jako postavu rozhodně miluju…

…a co třeba slova Kundry: Já nikdy nečiním dobro?

…ano, ale říká to jenom v prvním jednání…

…ale říká to tam několikrát po sobě…

… ale mně už se taky stalo, že jsem nedělala dobro. To je právě ta podstata člověka. Myslím, že neexistuje člověk, který by mohl říct, že dělal celý život jen dobro. Někdy přece – jak já říkám – tu křivárnu uděláme… I to k člověku přece patří.

  1. 1
  2. 2

Související články


Reakcí (6) “Eva Urbanová o Kundry, opeře i svém soukromí (1)

  1. Ať si paní Drápelová myslí co chcve. Rozhodně paní Urbanová dokázala více než ona. Už jenom tím, že i přes všechny peripetie zůstala skromná a lidská a také proto, že žije mnohotvárný život nezaměřený úzce jen na operu. Kéž by paní Drápelová, která ji tak nesnáší, mohla říct, že psala v New York Times! Pak bych si řekl, ano ta alespoň něco dokázala. Takhle je to jen vaše hloupá nenávist a zášť z frustrace ze sebe samé, že paní Drápeová :-)

  2. Přiznám se hned zkraje,jsem obdivovatelkou paní Evy Urbanové, snažím se být i kritickou, ale velká většina vystoupení mě nadchne! Zřejmě proto, že je paní Eva Urbanová tak dobrá!
    Moc pěkný rozhovor a moc pěkné myšlenky…. Děkuji!
    Děkuji rovněž za Kundry a ostatní role, namátkou třeba Kostelnička, Tosca, Šárka, Milada, Cizí Kněžna (velice zajímavá ta pařížská…) atd. Moc pěkných zážitků.
    Přeji proto paní Evě Urbanové k jejím kulatým narozeninám hodně zdraví, štěstí na dobré role a ať se Vám splní o čem tajně sníte. A já si přeji ať Vás zpívání pro nás ještě dlouho baví.
    Díky Kateřina B. z Plzně

  3. Já jsem lokální vyšehradský patriot, tak jsem velice ráda, že Libuši zpívá právě Eva Urbanová. (Moc se mi líbila Libuše v Šárce, i když ta "v kůžích" má co do sebe.) Do Národa chodím na Urbanovou, Kapustovou, dříve také Domašenko, Peckovou… Ano, na Wagnera to chce ještě jednu maličkost: mít pohodlné boty i do hlediště. Barbora

Napsat komentář