Krach Philadelphia Orchestra. Týká se nás to?

Jeden z pěti nejlepších amerických symfonických orchestrů vyhlásil v sobotu ochranu před věřiteli. Jinými slovy: Philadelphia Orchestra zbankrotoval. Časy jsou zlé a štědrost soukromých dárců i federální pokladny je malá. Sídlo orchestru Kimmel Center, multikulturní prostor, který je od roku 2001 zázemím tohoto světoznámého symfonického tělesa, se snaží ustát nedostatek financí a hledá pro své prostory nové využití. Rozhodně to však nebude jednoduché.


Může se vám zdát, že nás v Evropě, potažmo doma v Česku, se tenhle problém netýká. Máme své orchestry, financované převážně ze státních nebo komunálních rozpočtů. Jenže to je možná právě věc, která by nás měla nutit k zamyšlení.

V USA jde financování kulturních institucí tohoto typu – operní společnosti nevyjímaje – převážně ze soukromých mecenášských zdrojů. Příspěvek federální nebo státní či městský tvoří jen velmi malou část jejich příjmů. Navíc tamní orchestry nebo operní společnosti působí v prostorech a budovách, které byly pro účely provozování koncertů nebo divadelních představení postaveny opět většinou ze soukromých zdrojů.


Instituce stejně jako tělesa zaměstnávají lidi, kteří si musí na sebe sami vydělat. To je také důvod toho, proč není na americkém kontinentě symfonický orchestr v každém městě, a proč ke spočítání operních společností v USA by vám možná stačily jen prsty obou rukou. Ale také je to důvod toho, proč mají výkony dotyčných těles vesměs vysokou kvalitu, a proč až na výjimky dokážou v mezinárodní konkurenci uspět na výbornou. Filadelfští symfonikové ke světové špičce bezesporu patřili.


Ovšem u nás je to jinak. U nás má (nejen) každé krajské město svůj orchestr, financovaný ze státních, potažmo přerozdělených komunálních peněz. Tyto orchestry působí v pronajatých městských budovách a jejich snaha prosadit se často končí v nadsázce řečeno v prostoru, vymezeném cedulemi motoristům oznamujícími hranice dotyčného města. O mezinárodním renomé celé řady orchestrů působících v Česku se nedá hovořit. Posluchačů v Pardubicích, v Karlových Varech či v Plzni je – marná sláva – jen poskrovnu. Umělecká tělesa nezřídka žijí z podstaty. Jen aby se neřeklo, že to či ono město nemá svůj orchestr.

Občas, když na místo manažera nastoupí někdo, kdo by rád udělal radikálnější změny – ať už ve snaze pozvednout kvalitu, zajistit větší efektivitu vložených peněz či prostě respektovat ekonomickou realitu doby – se zvedne vlna odporu. Hráči přece nechtějí přijít o svá místa. Hrají v orchestrech léta a navíc za směšné platy. Mají rodiny. Mají často před penzí. Chtějí jistotu zaměstnání.

V zahraničí je to ovšem jiné – jako třeba v případě již zmíněného kracujícího Philadelphia Orchestra. Nikdo ze soukromých mecenášů by nestál o to platit orchestr, který nemá ambice – a to ambice jak umělecké, tak i podnikatelské. Peníze investované ze soukromých zdrojů se totiž bezpodmínečně musejí odrážet v kvalitě, generovat prestiž.


Byť jsou zprávy o krachu některých orchestrů, ale i operních společností na severoamerickém kontinentě smutné, přinášejí – nebo by měly přinášet – našim politikům řídícím kulturu, ale i manažerům domácích hudebních těles a divadel určitou reflexi. Kultura funguje stejně jako všechno ostatní ve společnosti. Kvalita se prosadí, nekvalita ne. A i v tomto případě – ať se nám to líbí nebo ne – působí zákony trhu. Pokud by v české kotlině finanční model hudebních institucí fungoval stejně jako (nejen) v USA, máme možná dva tři symfonické orchestry či operní společnosti, které se na tomto kulturním trhu uživí. Ale budou také pravděpodobně produkovat uměleckou kvalitu evropské nebo možná i světové úrovně. Nestojí za to se na takovou zdánlivě smutnou zprávu podívat z tohoto pohledu?

Související články


Reakcí (21) “Krach Philadelphia Orchestra. Týká se nás to?

  1. Hluboká pravda. Bohužel. U nás budeme žehrat, tvrdit, že kultura je výjimečná, že se k ní musí přistupovat jinak a pak to tady vypadá, jak to vypadá. Viz kauza SOP, viz příšerná úroveň ana oblasti – třeba v Budějovicích, Liberci… Viz karlovarský promenádní symfoňák. Ano, je to k zamyšlení co píšete.

  2. Dobrá, zachovat u nás jen to, co má světovou úroveň. Ale nemělo by to platit jen pro kulturu. I pro hudební recenzenty… I pro politiky… I pro číšníky… a prodavačky… a úředníky…
    I v Americe nemají jen světové orchestry. Článek se mi zdá poněkud demagogický. Jsem zde zvyklý na články vyšší úrovně. Nevím, jestli by tato úvaha obstála ve "světovém měřítku".

  3. U nás nemá mylí/á anonymní nic světovou úroveň. Ale vy (jistě budete členem uměleckého souboru) se moc nesnažíte o její zvýšení. Myslíte, že by nějaký soukromý investor platil třináct symfonických orchestrů průměrné úrovně?

    Článek mi přijde, že trefil přesně a opět do kuřího oka našich umělců a hudebníků. A výrazně se vymyká tomu, co tihle hudebníci chtějí slyšet: Totiž, jací jsou chudáci a jak by chtěli nechat v klidu žít a hnít a přidat státní peníze. Stačí se podívat pod pokličku některých orchestrů a uvidíte tu produktivitu, snahu o uměleckou kvalitu…

  4. Jo k zamyšlení to je i třeba ve srovnání s kauzou SOP. Kdyby SOP koupila nějaká firma jistě by chtěla restrukturalizaci, efektivitu a zajímavou návrtanost vložených peněz. Chtěla by (pokud by zachovala koncept) jhrát kvalitu aby naplnila sál a uspokojila koncesionáře, mecenáše i třeba akcionáře. takže v podobě v jaké je by SOP určitě nepřežila. Z tohoto pohledu velmi zajímavá glosa.

  5. Opravdu by mě zajímalo, čím se pane Krausi živíte a na jaké úrovni svou práci děláte. Zdá se mi z vašich příspěvků, že nemáte rád umělce. Nechápu, proč tento server slouží k urážkám. Používat slova jako hnít… to tedy nesvědčí o vaši kulturnosti. Mimochodem nejsem umělec, jsem hudbymilovný kadeřník. A ne ledajaký!

  6. Tak se mi zdá, že máme zaděláno na další dlouhou diksusi :-)
    Nemyslím, že by americké podmínky byly přenositelné do našich, ale za zamyšlení to stojí, v tom má Aleš Bráza rozhodně pravdu.
    Nejspíš ale skončíme, když už AB předjal ty nízké platy a rodiny, u toho, že počet orchestrů (nebo operních divadel) je úměrný kultuře národa a jen myšlenky naznačené v článku by mohly vést ke zkáze naší kultury, kterou naši předci v osvíceneckém osvícení (úmyslné slovní spojení) tak pracně budovali. A pak u kádrování, kdo se čím živí, a kdo ne/má koho rád.

  7. Pro výjimečného kadeřníka: Jsem hudby milovný majitel výrobního podniku, který kdyby o to stáli, do mnohých umělců může investovat. Oni o to ale nestojí a navíc moc nechápou, že jejich práce není státní definitiva a že je potřeba taky přemýšlet o tom, jestli se nedá dělat jinak a lépe. Jako kadeřník se musíte hodně snažit, abyste nepřišel o zákazníky, nemám pravdu? Investovat, vymýšlet, být stále kreativní, musíte platit pronájem salónu, zaměstance, barvy. A abyste byl lepší , než kadeřník přes ulici, musíte neustále něco zlepšovat. Jinak zapadnete a křeslo budete mít prázdé. Není-liž pravda, výjimečný kadeřníku?

    A pro příště je pro věcnou diskusi lepší odhalit svou identitu. Každá šalba sebe sama prozradí a stává se nevěrohodnou :-)

  8. Pavel Šimáček: Beru to jako úvahu, glosu, názor. Který rozhodně stojí za přemýšlení. Každý, kdo má svůj názor a dokáže s ním pracovat je cenný. Odhaluje a naznačuje něco, co je opravdu shnilého v naší dotované kultuře. A proč se všichni bojí o tom mluvit a zaštiťují se statementem kultury jako neziskové věci, kterou je třeba platit ať je jakákoliv?

  9. Jistě to pro zamyšlení je. Jenom proto, aby umělcové a další kulturní činovníci viděli, že existují i jiné finanční a ekonomické modely. Zajímavé je ale jedno, jak stále ti zaměstnanci útočí, objeví-li se jakákoliv úvaha nebo srovnání se statusem quo u nás. Proč? Změny jsou život a změny ve společnosti ponesou změny i v pojímání a provozování oficiální kultury. Vážnou hudbu a operu nevyjímaje. Každá takováto úvaha dává naději, že se po jejím přečtzění lidé přesmýknou z přemýšlení typu: "Vážná hudba a opera je věc, kterou musí platit stát a zachovat ji…" na "Nedalo be se vymyslet vícezdrojové financování, zapojit souikromé subjekty?… Neuzrál na to čas?…"

    Možná uzrál, velké korporace, banky i střední podniky začínají hledat jiné okruhy, kam odlívat peníze. Sport už není prestižní, kultuira a umění je více IN.

  10. Musim se priznat, ze tyto zpravy me docela prekvapily, kdyz jsem je cetl nejdrive zde na OP, ackoli z Montrealu je do Filadelfie bliz nez z Cech. Problemy se samotnym technickym provozem ma i Kimmel (otevreno v 2001) kvuli drasticky snizenemu najemnemu. Yannick tam nastoupi (doufejme ze ano) do velmi neutesene situace. Orchestr je v tzv. “Chapter 11” (ochrana pred veriteli) a bude zatim pokracovat. Y. nyni poslal vedeni dopis: In a letter to the board, music director designate Yannick Nézet-Séguin echoed Koen, saying, "We need more than ever to stay as close as possible to each other. . . . I believe in this orchestra, I believe in its bright future, whatever it takes to get through this difficult time."
    Shodou okolnosti v Montrealu se na podzim bude otevirat novy koncertni sal a penize zatim jsou – na ten sal a dva symfonicke orchestry (Kent Nagano a YNS). Nutno ale zduraznit, ze zde financne prispiva provincni vlada Quebecu, Ville de Montreal (z nasich vysokych dani z nemovistosti) a velmi cetni soukromi sponzori, jichz si zde vsichni velmi vazi. Umelecka uroven je na vysi, jinak by to kapitalisticky system davno pohrbil. Jakesi prezivani za statni podpory a la SOP neni resenim. To opravdu vede k pozvolne smrti zahnivanim, at se to slovo libi ci ne, je to cira pravda. Jsem sice dlouho mimo CZ, ale zda se mi i tak tezko uveritelne, ze by tam nestali o financni podporu od podnikatelu, jak se zminuje Dan. Komunismus jeste nezemrel?

  11. Vážený pane Khaile a Krausi (a mnozí jiní),
    buďte tak hodní a přestaňte všechny umělce házet do jednoho pytle, urážet je a svalovat na ně hromadnou vinu.
    Jako v každém jiném oboru jsou mezi námi výjimeční, průměrní i podprůměrní, snaživí i lemplové, chytří i hloupí.
    Nejsem stálým členem žádného souboru, tudíž neustále bojuji s nejistotou, co bude zítra, kolik nasmlouvaných vystoupení bude z finančních důvodů zrušeno apod. Přesto svoji práci velice miluji a za nic bych neměnila. A odmítám přihlížet tomu, jak to tady začíná zavánět lynčem hudbymilovných na všechny hudbyschopné.
    Místo toho, abychom táhli za jeden provaz a bránili kulturu před nekulturní vládou, tak se tady neustále vylívají splašky. Už to není zábavné, ani vkusné.
    Prosím přestaňte používat slova jako příšerná úroveň, hnití a pokuste se nezobecňovat (viz. poznámka o oblastních scénách). Vylijete s vaničkou i dítě. Kdo je schopný, odchází do ciziny – ale proč, kvůli platu nebo lepším rolím? Z ČR umělci utíkají, protože se jim nedostává uznání a respektu.

  12. Vážený pane Kraus, sice máte v mnohém pravdu a co čtu diskuze, tak s Vámi často nejen já souhlasím, ale v dnešní diskuzi se asi už tak moc neshodneme. Musíme si totiž uvědomit, že tady nejsme v USA. Tento model, zde nelze funkčně zřídit, alespoň ne teď. Vím, teď mi budete namítat, ale momentálně by to určitě dříve nebo později znamenalo konec. A co se týče umělecké úrovně? Vždy je co zlepšovat, ale nemyslím si, že bychom na tom byli zas tak špatně. Teď mluvím konkrétně o velkých divadlech. Tyto divadla obstojí v zahraniční konkurenci a měli již nespočet zdařilých zájezdů a výstupů na festivalech po celém světě. Ano, už slyším ty námitky, ale je to pravda, ale je také pravda to, že je vždy co zlepšovat.
    Teď ještě k případné likvidaci kulturních domů, jak napsal jeden světový umělec: "bagr dokáže porazit strom během chvíle, ale aby ten strom vyrostl znova je potřeba desítek let."
    Tohle je to hlavní, co si musíme uvědomit v daných diskuzích. Dále si musíme uvědomit, také co kultura pro člověka znamená a také tedy i to, zda dokáže i ve světové úrovni u nás přežít bez dotací? Kultura je dle mého názoru a zejména v dnešní době pro vývoj člověka velmi důležitá (zejména spolupráce se školami) a to je určitě minimální část, kde by měla být kultura podporována státem, krajem, městem,… (teď jsem tím myslel nejen finanční podporu, ale i třeba společné projekty atd.). A co se týče dotací? Myslím si, že bez nich by u nás divadla nepřežila. Vážné umění je "drahé" a dělat z něj komerci prostě nejde. Nebezpečně by to mohlo sklouznout na chabou úroveň našich muzikálů apod. Věřte mi, že by to bylo to nejhorší pro českou kulturu. Už teď je neuvěřitelné, jak velmi podprůměrná přestavení tohoto typu se zde hrají. Je pravda, že svět muzikálu funguje na tomto podobném systému (nikdo není zaměstnancem), ale úrovní to pak tomu i odpovídá.
    Teď zpět k financování divadel. O každou spolupráci s firmou divadla stojí, problém je spíše ten, že firmám se do této spolupráce moc nechce. V tomto je pan Kraus asi chválihodná výjimka a pokud jste v možné spolupráci někde narazil, tak se divím, ale asi jste Vy a potažmo i umění mělo smůlu, že jste narazil na "nekompetentního" člověka. To byla menší narážka, třeba na známou přezaměstnanost Národního divadla, kde údajně (trošku přeženu, jeden tiskne a druhý podává papír) :) To měl být vtípek, prosím neurážejte se, ale o přezaměstnanosti v Národním divadle se veřejně ví.

  13. Dobrý den, také bych se přimlouval, aby se zde nezobecňoval přístup umělců. Znám jich hodně a v mnoha českých orchestrech (operních i symfonických). To, že někteří tam nemají co dělat, že někteří jsou líní a pouze zneužívají systém, který je nenutí obhajovat svou úroveň, to je bohužel pravda. Ale existuje jich mnoho, kteří se naplno a poctivě připravují i pracují. (bez ohledu na skutečně nízké honoráře). Umělecké těleso dosáhne špičkové úrovně teprve tehdy, jsou-li v přístupu k práci všichni poctiví a pracovití. Problém českých orchestrů je pouze v rozdílném přístupu jednotlivců a ne v přístupu umělců jako takových, jak by se to totiž mohlo chápat z některých příspěvků. Jde mi pouze o spravedlnost vůči umělcům, kteří své povolání dělají dobře. Tito jednotlivci totiž nezmění celek, to může pouze zaměstnavatel. Děkuji, s pozdravem Jan Vitinger (info@janvitinger.cz, http://www.janvitinger.cz)

  14. Pane Krausi, psala jsem příspěvek z 14:38 a je to můj první komentář k této diskusi. Jsem zpěvačka a z tohoto důvodu zůstávám anonymní. Žádný vítr tedy nevane a ironii si prosím schovejte pro někoho jiného. Tentokrát vám váš úsudek příliš nevyšel.
    A zdravím kadeřníka, s tou kulturností máte naprostou pravdu. Urážet a ponižovat umí každý, ale kdyby si někdo kousl do uměleckého chleba, pak by mluvil jinak.
    Přeji hezký večer.

  15. Předchozí: Asi nebudete moc úspěššná zpěvačka, když se stydíte za své jméno. Je velmi, velmi zvláštní, jak málo si věří naši umělci. Jeden se vydává za kadeřníka a jiný za anonymní zpěvačku? Proč? Když chcete obhajovat svůj názor a svoje odborné kvality, měli byste mít odvahu vyjít na světlo světa alespoň pod nějakým jménem. Jinak ta obhajoba nevyznívá moc přesvědčivě a spíše dává za pravdu těm, kteří znají zákulisí našich oechestrů. I já jeden takový znám velmi dobře a vím, jak smýšlejí nejenom jeho umělečtí pracovníci, ale i lidé v zázemí. Kolik opdvádějí práce, s jakým nasazením. Osobně si myslím, že kdyby tomu konkrétnímu orchestru dotace škrtli a ze dne na den by bylo v Praze o jedno symfonické těleso míň, nic by se nestalo. Jenom by pár letitých posedávačů na kancelářských židlích z propagace a provozu by muselo hledat teplé místo jinde(možná by zůstali nezaměstnaní…). Dobří hráči by se uplatnili a ten zbytek? Bůh sudˇ. Ostatně, kdyby ten orchestr platil soukromý podnikatel mnoho lidí by se divilo (zejména v zázemí orchestru) co to znamená opravdu pracovat na plný výkon (ne jenom chodit zasednout židli do práce a dostat sice malopu, ale státní výplatu).

    A ještě něco pro paní anonymní zpěvačku: Těch kvalitních pěvců, hráčů a dirigentů, které se za své jméno nestydí (protože nemají proč), je na prstech dvou ruk. A skoro se všemi tady byl rozhovor, někteří pod svým vlastním jménem i přispívají do diskuse. Ti, co se za něco stydí nebo se něčeho (bůhví čeho) bojí, si nevymyslí ani pžezdívku…

  16. Bydlím v krajském městě, chodím na operu. Nemám však na to, abych mohl jezdit jinam. Pokud zde operu zavřou, skončil jsem jako operní divák. Možná je náš soubor nekvalitní ve světovém či českém měřítku, ale "jsou živí a provozují živé divadlo". Pochybuji, že by Národní divadlo k nám zajíždělo tak pravidelně, jako má místní soubor představení. A pražské vstupné nemohou chtít u nás na oblasti. Kudy tedy?

  17. Vážený pane Holube,
    narážky na moji kvalitu (popř. úspěšnost) jsou zbytečné, protože neobhajuji sama sebe. Svými názory i odbornými kvalitami jsem si celkem jistá.
    Jestli vám můj komentář nepřijde hodnotný, nezměnilo by se na tom nic, i kdybych se podepsala. Nebo ano?
    A ještě jedna věc. Nezastávám se všech umělců a rádobyumělců, ale jen těch, kteří se i v těchto podmínkách snaží dělat svoji práci co nejlépe. To je vše.

Napsat komentář