Tiburtina Ensemble a pozvání ke sv. Jiří

Pod názvem Tiburtina Ensemble se skrývá jedenáct mladých žen, které společně provozují především středověkou duchovní vokální hudbu. Nalezneme mezi nimi tváře známé z koncertů staré hudby, několik členek je i uznávanými sólistkami, jednou z nich je také umělecká vedoucí souboru Barbora Sojková. Svůj název zvolily podle nejznámější středověké věštkyně věštkyně – Sybily Tiburské nebo též Tiburtiny. 19. dubna Ensemble Tiburtina vystoupil v kostele sv. Šimona a Judy na koncertě cyklu Stará hudba, který pořádá Koncertní jednatelství FOK. Na programu s podtitulem „Ad monumentam venimus!“ (K hrobu jsme přišly) byly skladby, které Barbora Sojková vybrala z rukopisů svatojiřského kláštera a tematicky seřadila do tří bloků. První byl věnován Panně Marii, která se v klášteře sv. Jiří těšila obzvláštní úctě. Velmi se povedlo již samotné zahájení večera. Světla v sále potemněla, ale publikum ještě mírně hlučelo, většina si totiž nevšimla, že postranním vchodem vešla Markéta Cukrová, jedna z členek souboru. Když začala zpívat Planctus Panny Marie Pláči mému hodina, všichni utichli jako na povel. Za naprostého ticha došla zpívající mezzosopranistka na pódium, kde k ní z bočních dveří přicházely další členky souboru a přidávaly se svým zpěvem k další skladbě Virgo mater ecclessiae – Panno, matko církve, od páté strofy zpívaly již všechny společně – a nádherně.

Druhá část večera se nesla ve znamení skladeb k poctě Marie Magdaleny, jež si získala úctu nejen pro přízeň, kterou jí Ježíš věnoval (a projevila se i po jeho smrti tím, že objevila jeho prázdný hrob), ale také proto, že bývala ztotožňována s biblickou hříšnicí, a mohla tak být lidem dobrým příkladem, že hlubokou vírou a oddaností lze dosáhnout přízně Boží. Skladby zpívané celým sborem byly proloženy sólovými, v nichž mohly předvést své krásné hlasy některé z členek soubory. Jednou z těchto skladeb byl další, tentokrát latinský, planctus (šlo o žánr zhudebňující nářek žen u Kristova kříže) Marie Magdaleny. Závěrečný blok koncertu se nesl ve znamení tří Marií u Kristova hrobu a zazněla v něm chorální liturgická hra navštívení Kristova hrobu (Visitatio Sepulchri), zachovaná opět ve svatojiřských rukopisech z přelomu 13. a 14. století. Původně jsem se domníval, že jde o rozsáhlejší dílo, ale provedení trvalo asi čtvrt hodiny. Hra pojednává o cestě tří Marií k Ježíšovu hrobu, který ovšem naleznou prázdný. Zjevuje se jim anděl oznamující zmrtvýchvstání Krista. Následně se Kristus zjevuje Marii Magdaleně. Závěrečná antifona oslavuje vzkříšeného Pána. Nepředpokládá se, že by se skladba v klášteře „hrála jako na divadle“, pouze náznakově ji Tiburtina také provedla. I tak bylo podání příběhu sugestivní. Na závěr zaznělo ještě několik zajímavých skladeb. Snad samotná dcera Přemysla Otakara II. a abatyše svatojiřského kláštera Kunhuta Přemyslovna (1265 – 1321) byla autorkou modlitby Vitaj, kráľu všemohúcí, jež se zachovala v Pasionálu, který z Kunhutina podnětu vznikl. Modlitba byla provedena s melodií soudobého hymnu Gaude regina virginum, protože hudební doprovod (existoval-li) se nezachoval. Moteto Christus surrexit pak zaujalo propracovaným vícehlasem a zdobením.

Téměř hodinu a půl sedělo publikum počátku 21. století a napjatě poslouchalo skladby 700 let staré a vzniklé v úplně jiném prostředí. Ať už k obecenstvu doléhá poselství víry, v dílech obsažené, či nikoliv, oslovují umělecky, což není málo. Zvlášť, pokud jsou provedena tak dokonale, jak předvedly dámy z Tiburtina Ensemble.