Excelentní Gilda Simony Šaturové jako nedílná součást Carsenova Rigoletta

  1. 1
  2. 2

Brusel byl o májově slunečném odpoledni ospalé nedělní město. Bakchanálie dnes tradiční stotisícové belgické Pride Parade z předchozích dnů připomínaly už jen igelitové pytle odpadků vyrovnané na každém rohu. Místní v klidu popíjeli „své“ belgické pivo usazeni před hospůdkami a bary, které lemují ulice centra, zatímco houfy japonských turistů se tísnily před čůrajícím chlapečkem – a ti, kteří propadli běhání, finišovali závodní dvacítku. A jak je o bruselských nedělích obvyklé, na třetí hodinu mířilo do honosné budovy Théâtre Royal de la Monnaie v centru starého města na tisíc sedm set společensky ustrojených lidí. Nejen odpolední představení Verdiho Rigoletta v divadle kapacitně větším než pražská Státní opera bylo úplně vyprodané.Hlavní město Belgie je sice počtem obyvatel (168 tisíc) srovnatelné s naší Plzní (170 tisíc), ale v posledních desetiletích získalo operní renomé mezinárodního formátu zejména díky svým ředitelům – Gérardu Mortierovi (od 1981), kterého po deseti letech v této funkci vystřídal Bernard Foccroulle, a hudebním šéfům Sylvianu Camberlingovi a Antoniovi Pappanovi. Hrací plán tu je – podobně jak bývá zvykem ve francouzských operních divadlech – strukturován do bloků a například na příští sezonu nabízí osm operních inscenací vedle koncertních operních produkcí, koncertů a pěveckých recitálů. Pestrým a různorodým programem od barokních oper po soudobé novinky chce bruselská opera oslovit co nejširší spektrum diváků. Kromě standardních večerních představení v cenách od 180 € na premiéru po 12 € divadlo nabízí jednotlivé inscenace i v neděli odpoledne. Mladou generaci potenciálních operních diváků divadlo získává akcemi typu „Noc v opeře – večer o třech dějstvích“, ve kterém pětkrát do sezony vlastní operní produkci předchází pop-rocková konfrontace a následuje setkávání a povídání s umělci – to vše za jednotné vstupné 22 €. A navíc záznamy operních inscenací pak jsou ve streamu k dispozici i na webových stránkách divadla – zdarma vždy tři týdny po posledním představení. Je zřejmé, že Belgická národní opera, subvencovaná státem, má se stabilním vedením jasnou repertoárovou i marketingovou koncepci a může sebevědomě vstupovat do koprodukcí s významnými partnery.

Dokladem smyslu takové součinnosti je společný projekt Rigoletta, v němž své síly s bruselskou operou spojily festival v Aix-en-Provence, štrasburská Opéra national du Rhin, moskevské Velké divadlo a ženevské Grand Théatre. A získaly pro nastudování dnes jednoho z nejprestižnějších režisérů – Roberta Carsena.Už první premiéra tohoto Rigoletta v Aix-en-Provance byla hodnocena jako jeden z vrcholů loňského ročníku zdejšího vyhlášeného festivalu, ostatně tuto verzi inscenace – s jiným obsazením (kromě Vévody), odlišným dirigentem a orchestrem – jsme díky Francouzskému kulturnímu institutu mohli vidět v kině i v Praze.

Otevírala se tak zajímavá zkušenost ze srovnání záznamu a bezprostředního divadelního zážitku. Buďme vděčni za přenosy oper do kin. Nicméně v případě tak komplexně propracovaných koncepcí, jakou je Carsenův Rigoletto, ve kterém i způsob, jakým sedí sboristé „mimo záběr“, nemohou výseče kamery záměry režiséra postihnout úplně. A detailní záběry mimiky tváří, které naopak divák z hlediště nemá možnost postřehnout, při vší filmařské efektnosti zůstávají „jen“ doplňkem.

Bylo zřejmé, že úspěch Carsenova Rigoletta nyní pokračuje i v Bruselu. Zde se na něm významně spolupodílí i Simona Houda Šaturová. Není mnoho našich sólistů, kteří jsou opakovaně obsazováni do operních produkcí po Evropě nebo dokonce v Americe. Podobně jako v případě Roberta Carsena, i u ní si vedení divadla mohlo být jisté tím, že obsadit roli Gildy právě jí je správnou volbou. Simona Houda Šaturová se v La Monnaie uvedla už v roce 2010 jako Illia v Mozartově Idomeneovi a v následující sezoně bruselská opera převzala s pražskou inscenací opery La finta giardiniera v režii manželů Herrmannových i její Sandrinu. Mozartovská série pokračovala v říjnu 2013 Servillií v Titovi. A kromě této repertoárové domény Simony Houda Šaturové si ji vedení la Monnaie vybralo i pro party Verdiho oper – nejprve jako Violettu (2012) a nyní i Gildu. V náročné Carsenově inscenaci obstála suverénně.Rigoletto v hudebním nastudování italského dirigenta Carla Rizziho a v režii Roberta Carsena je po všech stránkách domyšlená a detailně propracovaná inscenace, která sugestivně obnažuje prudké zvraty lidských osudů od bujné zábavy po drsnou tragédii smrti, jak ji v introdukci předznamenávají údery žesťů, vzápětí přehlušené vírem rozpustilé taneční hudby. V Carsenově pojetí se ale tato nemilosrdná hra s lidskými životy a vztahy nekoná v paláci mantovského vévody, na jehož plesu se zvesela baví renesanční dvořané, ale ve světě cirkusu s jeho nablýskanou manéží i tvrdou realitou maringotek, ve světě slávy, ale i potu, bolesti, slz, ba krve. Carsen je vyhlášen tím, že z hudby i libreta partitur dokáže vyhmátnout motivy a situace korespondující s naší dnešní zkušeností. Příběh otce, který se marně snaží ochránit svou milovanou dceru před zhýralostí světa, v tomto cirkusovém prostředí funguje s až překvapivou autenticitou. Základem scény (Radu Boruzescu) je pro celou inscenaci cirkusová manéž a strmé lavice cirkusového stanu. Rigoletto, který bydlí v otřískané maringotce, tu vystupuje jako klaun s bíle nalíčenou tváří, zveličenými rudými rty a oblečený do černé kombinézy pošité knoflíky ve tvaru obřích chlupatých koulí a groteskně šmajdá ve velkých botách. Z tohoto „pracovního“ kostýmu se celý zpocený svléká do vytahaného špinavého šedivého trika a nevzhledných kalhot na kšandách. Proměna Rigoletta z dvorského šaška na cirkusového klauna, jehož krutě bezcitné žerty se nezastaví před ničím, vyostřuje charakter tohoto muže jako štvance, kterému se vymstí nejen jeho bezohledné chování, ale i podezřívavost, kterou zkazil svůj vztah i k bytosti, kterou svým způsobem miluje. A ve své sebestřednosti nepostřehne, jak se mu jeho dcera vzdaluje.

  1. 1
  2. 2

Mohlo by vás zajímat


3
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
2 Comment threads
1 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
3 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
pepke

nepomýlila sa autorka o jednu nulu? Brusel má vyše miliona obyvateľov, takže je porovnateľný skôr s Prahou :)

Milan V.

Nesmíte si plést město Brusel a region Brusel, to je rozdíl, viz Wikipedie. Město Brusel má pouze asi 168 000 obyvatel, region Brusel má 1 140 000, metropolitní oblast dokonce 1 830 000 obyvatel.

Khail Jan

Asi není podstatné, zda jde o 200 000 obyvatel nebo 2 000 000 v rámci metropolitní spádové oblasti. Podstata je v tom, ze progresivní, stabilní a nezávislé vedení dokáže z prakticky neznámého operního divadla udělat jednu z evropských top operních scén relativně v krátké době. To se ani Brnu s 200 000 ani Praze s milionem obyvatel zatím nestalo a asi jen tak nestane.