Excentrický klavírní provokatér Sofiane Pamart poprvé v Praze

Jako talentovaný klavírista získal zlatou medaili na Národní konzervatoři v Lille. Interpretační svět klasické hudby mu ale byl těsný. Nakonec se rozhodl jít vlastní a pro klasického hudebníka nestandartní cestou. Vystupuje především jako sólový pianista s vlastní tvorbou. Stal se oblíbeným pianistou francouzského rapu a spolupracoval s mnoha crossoverovými umělci. Jeho skladatelský styl je ovlivněn také jazzem, Theloniem Monkem a Billem Evansem. Jako své další vlivy uvádí klasické skladatele, jako jsou Chopin, Ravel a Debussy nebo Bach. Inspiraci čerpá také ze současného hip-hopu a elektronické hudby. A jak sám prohlašuje – rád si udržuje určitý odstup a zároveň v hudbě vyjadřuje své vlastní prožitky.

Hudební vlohy jevil již od útlého dětství, kdy od své matky dostal malé dětské klávesy. Brzy se naučil na klávesy opakovat melodie, které zaslechl v rádiu nebo v televizi. Bylo tak více než zřejmé, že jej hudba baví. Zaujaly ho v té době především melodie z anime jako Dragon Ball-Z, Sailor Moon, nebo z filmu Kmotr. Doma nikdo klasickou hudbu neposlouchal, ale jeho matka viděla televizní dokument, kde se hovořilo o klavíru jako o králi hudebních nástrojů – uvědomila si, že to je něco, co by chtěla pro svého syna. Proto, když mu bylo šest let, rozhodla se jej zapsat do hudební školy, kde malý Sofiane začal studovat klasickou hudbu.

Sám sebe popisuje jako vzpurného žáka bez akademické disciplíny, kterému mnoho učitelů nerozumělo. Během studia si velmi rychle uvědomil, že je mu nejbližší komponovat vlastní hudbu, než aby hrál díla ostatních a soustředil se na improvizaci – při rodinných setkáních hrával na klavír a často improvizoval a předstíral, že jde o skladbu Beethovena, Mozarta nebo Chopina. Protože nikdo jiný v rodině hudební vzdělání neměl, neuvědomovali si, že jde o souvislou improvizaci, tedy jeho vlastní tvorbu. Byly to právě takovéto chvíle s rodinou, kdy si všiml, jaké dokáže jeho hudba vyvolávat pocity a uvědomil si, že by se chtěl stát skladatelem. Během studia na konzervatoři v Lille mu však na komponování nezbýval čas.

Po ukončení studia na Conservatoire de Lille pokračoval Pamart ve studiu na Pařížské konzervatoři, jedné z nejprestižnějších hudebních škol na světě. Zde Pamart dále zdokonaloval své dovednosti a rozvíjel svůj jedinečný styl. Studoval pod vedením několika renomovaných francouzských klavíristů (například Anne Queffélec a Hortense Cartier-Bresson). Měl také možnost spolupracovat s dalšími hudebníky a umělci, čímž si rozšířil hudební obzory a poznal nový repertoár. Během studia v Paříži začal Pamart experimentovat s prolínáním klasické hudby s jinými žánry, jako je jazz a hip-hop. Toto experimentování položilo základy jeho pozdější klavírní a skladatelské činnosti.

Studijní zkušenosti, mu poskytly solidní základy klasické hudby a zároveň mu daly příležitost objevovat nové zvuky a styly. Tato kombinace tradice a míšení žánrů se stala charakteristickým znakem jeho hudby a pomohla mu dostat se do povědomí jako jedinečnému a talentovanému klavíristovi. Klasické vzdělání vneslo do jeho tvorby disciplínu a řád. Odmítá však psát příliš sofistikovanou hudbu. „Začnu nad myšlenkou příliš přemýšlet, začnu si to komplikovat. Postupně přidávat vrstvy, které dělají skladbu intelektuálně zajímavější. Když se ale dostanu příliš daleko, skladbu radši zruším, protože si myslím, že tajemstvím krásného příběhu v hudbě beze slov je být velmi emocionální.“

Tvoření v kontextu velkých skladatelů minulosti považuje Sofiane Pamart za určující: „Historie je obrovské břemeno. Buď jste zcela nevědomí a máte hudební vlivy, aniž byste věděli, odkud pocházejí, nebo procházíte fází zkoumání a tvoříte podle toho, co jste vás naučili. Hodně jsem se toho naučil a pak jsem se všechno odnaučil. Odtud se mi podařilo najít svobodu. Dobře vím, že moje díla by nebyla stejná, kdybych nestudoval Chopina, Debussyho, Ravela… Kdybych neviděl určité filmy, které mě poznamenaly“.

Dnes je Sofiane Pamart mediálně často zmiňován pro svou spolupráci s mnoha francouzskými rappery a hiphopery. Není to tak překvapivé, vzhledem k tomu, že jeho dětství a dospívání bylo rozdělené na svět hudební konzervatoře a svět ulice na předměstí Lille, kde vyrůstal mezi mládeží, která rap a hiphop poslouchala i se o jeho tvorbu snažila. Pro Pamarta je proto přirozené hrát s rapovými umělci – protože byli jako lidé, se kterými vyrůstal.

Navzdory jeho ambicím pouštět se do nových hudebních projektů a objevovat nová teritoria, považuje za své největší vzory právě zástupce klasické hudby. „Mým nejoblíbenějším skladatelem je Chopin, Jeho skladby se dají hrát i v noci. Je to jako by klavír mohl mluvit za vás a vy jste nepotřebovali nic jiného. Vlastně je to něco, co jsem dělal často – zůstal jsem vzhůru dlouho do noci, hrál hudbu, vyprávěl příběhy svému klavíru a poslouchal příběhy, které klavír vyprávěl mě,“ říká.

Ač nepatřil k jeho generaci, je velkým obdivovatelem klavíristy Vladimira Horowitze, protože uměl dokonale tlumočit své emoce. Sopranistka Maria Callas pro něj byla také velkým zdrojem inspirace a obdivoval její talent a schopnost vtisknout jejím rolím emoce a intenzitu. Setkával se i s významným francouzským klavíristou Henry Bardem, od kterého se naučil mnoho nového.

Napříč albem Planet můžeme slyšet inspirace z klasicismu, romantismu, impresionismu i postmodernismu. Mohlo by se zdát, že míšením stylů a zvuků z tolika různých hudebních epoch vznikne obrovská změť, ale opak je pravdou – všechny složky spolu vyváženě komunikují. Kromě zjevných výpůjček z postmoderní hudby Erika Satieho nebo Philipa Glasse, využívá Pamart ještě několik dalších postupů, což je patrné na využití opakujících se témat, která se s každou iterací lehce mění.

Album je charakteristické impresionistickými inspiracemi, v jejichž rámci čerpá inspiraci z asijské hudby, takže je nesmírně obtížné tyto prvky v kontextu jedné skladby identifikovat. Romantické melodie, které hraje, se stávají podstatně živějšími v důsledku použití známé Debussyho techniky pozastavení melodie tím, že je zbaví pevného harmonického rozuzlení. Kromě toho Pamart používá hodně aiolských mollových modů. Tento přístup je nejvíce patrný ve skladbě Seoul. Někdy mají jeho skladby silně nostalgické a možná i tragické rozuzlení, které umocňuje jeho emocionální podání.

Celkově se kariéra Sofiane Pamarta vyznačuje oddaností řemeslu a ochotou experimentovat a kombinovat. Jeho hudba je důkazem jeho vize, a vášně pro míchání žánrů a stylů s cílem vytvořit něco skutečně originálního. Vystupuje po celém světě, včetně festivalů v Evropě, Asii a Severní Americe, hrál v pařížské Olympii či londýnské Royal Albert Hall. V roce 2022 se stal prvním klavíristou, který odehrál celý koncert naživo pod polární září v Laponsku.

V roce 2018 si Pamart získal široké uznání vydáním svého prvního alba Pleine Lune, které představilo jeho jedinečný styl, který kombinuje klasický klavír s vlivy jazzu a hip-hopu. V roce 2019 vydal další album s názvem Planet, a v roce 2020 Planet Gold, na kterém spolupracoval s řadou umělců, včetně rappera S. Pri Noira a zpěvačky Yseult. V roce 2021 nahrál album Borealis.

Jeho poslední album Letter vyšlo v roce 2022, se vyznačuje intenzivním, až filmovým zvukem s asijskými inspiracemi. „Když jsem se poprvé v životě vydal do Asie, říkal jsem si, páni, to je tak neuvěřitelné. Je to tak odlišné od všeho, co jsem v životě viděl. Jsem v podstatě velký fanoušek anime a mangy. Takže jsem opravdu chtěl v Asii strávit více času. Tak jsem se rozhodl, že si vyberu šest zemí v Asii, a strávil jsem asi pět měsíců skládáním alba LETTER. Zbožňuji ten pocit, když jsem na nějakém místě, ale vím, že tam nejsem navždy. To přináší určitou naléhavost. Tak se mi nejlépe tvoří,“ vysvětluje.

Navzdory svému úspěchu se Pamart ve své kariéře potýká i s kontroverzemi – někteří považují jeho osobní styl, zahrnující pestrobarevné kabáty, kbelíkové klobouky, malé kulaté sluneční brýle à la Leon a grillz, za příliš rozmařilý. Právě díky své estetice, která vybočuje z klasické scény je přitažlivý pro luxusní značky (spolupracuje s Maison Cartier, Yves Saint Laurent, Dior Homme, Dior Beauty x Anya Taylor, C.Bechstein, Moncler, Chivas, Etudes Studio, Lacoste, ale i například se značkami Ubisoft a Polaroid).

V roce 2020 byl obviněn několika francouzskými hudebníky a producenty z plagiátorství, kteří tvrdili, že použil jejich hudbu bez svolení a udání zdroje. Nejvíce vešla zřejmě ve známost pře s jeho kolegou klavíristou a skladatelem Ludovicem Einaudim. Pamart zpočátku obvinění popíral, později se však omluvil a přiznal, že Einaudiho dílo použil jako zdroj inspirace bez řádného uznání.

Spor o plagiátorství pro Pamarta těžkým a náročným obdobím. Opustil vydavatelství Warner Music France a čelil kritice kolegů hudebníků a fanoušků, kteří byli obviněním z plagiátorství zklamáni. Pokračoval však v produkci a vydávání hudby aféře navzdory. Podnikl kroky k tomu, aby zajistil, že jeho díla budou původní a řádně ozdrojovaná, a omluvil se těm, kterých se obvinění dotklo.

Potýkal se i s problémy v osobním životě – otevřeně hovoří o svých problémech s duševním zdravím, včetně depresí a úzkostí. Hlavním zdrojem útěchy je pro něj opět hudba. Svou mediální platformu využívá ke zvyšování povědomí a získávání finančních prostředků pro různé charitativní účely, včetně vzdělávání a iniciativ v oblasti duševního zdraví. V roce 2021 založil nadaci Pamart Foundation, jejímž cílem je zajistit znevýhodněným dětem a mladým lidem přístup k hudebnímu vzdělávání a terapii.

Přes všechny kontroverze zůstává Sofiane Pamart talentovaným pianistou neobvyklou glamour hvězdou hudebního průmyslu. Jeho jedinečný styl a vášeň pro hudbu si získaly fanoušky po celém světě. V roce 2020 byl právě za album Planet Gold nominován na cenu Victoires de la Musique v kategorii Nejlepší instrumentální album (toto ocenění je považováno za jedno z nejprestižnějších ve francouzské hudbě).

Díky svému smýšlení, ambicióznosti v kombinaci s otevřeností a zranitelností je Silviane Pamart oblíbenou mediální osobnost nejen v hudebním světě.

Jeho český debut si můžete poslechnout živě 14. listopadu 2023 v pražském divadle Hybernia.