Expozice nové hudby octovým víkendem

  1. 1
  2. 2

Všední dny nevšedního festivalu skončily a po celodenních maratonech se najednou rozprostřel typický klid brněnské soboty. Přestože by se toto slovní spojení mohlo bez váhání stát stálým termínem, který evokuje popisy jako „nic“, „prázdno“, „klid/zpomalený dech“ či „ven z města“, tentokrát přece jenom mělo jinačí příchuť. Ačkoli právě výše zmíněné ven z města tvořilo součást denního hlavního programu. Ten zval na krátký výlet do Památníku písemnictví na Moravě v Rajhradě, kde proběhla výstava nazvaná Grahamovy noty a Janáčkův klavír, patřící k poctě slavného výročí zemřelého skladatele. V prelatuře Benediktinského kláštera poté následoval koncert, na němž společně s autorem vystavovaných partitur Peterem Grahamem vystoupil klarinetista Pavel Zlámal.Oproti cestovatelskému hlavnímu programu program doprovodný nadále udržoval náladu festivalového města. Zpustlé a zklidněné podzimní město přímo lákalo k návštěvám po Brně rozprostřených výstav. Malované. Mezinárodní výstavní projekt Důstojnost lidstva… v Domě umění a partitury Jana Zuziaka v Místogalerii na Skleněné louce bude možné vídat ještě nejméně do poloviny listopadu, ovšem další sobotu už malované eventy Keitha Rowa v galerii G99 a Berlín Pierra Héberta v Domě umění zhlédnout možné nebude. Fórum pro architekturu a multimédia Praha s doprovodným programem v rámci audiovizuální laboratoře tvořila další z celodenních útočišť festivalu. Proběhla i tradiční snídaně, na které se svými slovy „rád sám pozval“ dramaturg festivalu Viktor Pantůček. Toto setkání či lépe přednáška o podhoubí, minulosti i budoucnosti festivalu, mluvilo se o aktuálních problémech brněnské i české soudobé hudby a také o vlastních cestách k této hudbě vůbec. Po krátkém oddechu se prostor PRAHY až do večerních hodin proměnil na odpočinkovou zónu pokrytou koberci, polštáři a ukázkou brněnské i pražské klubové scény. Po hlavním programu jsme se zde ještě jednou vrátili zavřít oči a zklidnit dech při vystoupeních členů labelu LOM Bolky a Jonáše Grusky.Hlavní program se navrátil ve večerních hodinách. Tentokrát do Domu umění města Brna, kde bylo přichystáno ambiciózní spojení dvou velikánů pozdní avantgardy Keitha Rowa a Bena Pattersona. Fluxus Meets Scratch ve světové premiéře na objednávku festivalu. Očekávání velkého zážitku bylo nasnadě. Tvorba obou pánů, jež jsme dohromady zatím viděli pouze na venkovní cigaretě před koncerty, je obrovsky charakteristická a rozdílná v obsahu i pojetí. Společné jim tentokrát nebylo jen pódium, tedy prostor před publikem, ale i nastoupení v bílých doktorských pláštích.Těm návštěvníkům, kteří v březnu tohoto roku oslavili v Místogalerii na Skleněné louce osmdesáté narozeniny Bena Pattersona, bylo od této chvíle již o kousek jasnější, jakým směrem se bude sobotní večer ubírat. Jeho hlavní osou bylo totiž Pattersonova Dr. Ben’s Medicine Show, kde tento spoluzakladatel Fluxusu humorným způsobem a prodejem vlastního elixíru – „snake oil“ rozhodl vyléčit problémy lidstva s vnímáním současného umění. Program zůstal zachován, původní „groteska“ se ovšem zbavila většiny svých cirkusových procesů. Náplní tohoto programu je karikaturizované provádění významných (a dnes již učebnicově známých) děl autorů hnutí Fluxus. Jejich skutečná podoba zde byla Pattersonem přetavována v pouštění natahovacích motýlů, řezání miniatury klavíru miniaturní pilou a jeho následné odpálení. Zaznělo i Cageovo 4:33. Obvyklá zvuková náplň, jíž tvoří především nezahrání žádné z vypsaných not, ale samotné znění celého okolního prostředí, byla navíc vyplněna improvizacemi Keitha Rowa. Charakter společné improvizace byl naplňován zejména tímto Plymouthským rodákem. Pattersonův improvizační příspěvek se projevil až v delší odezvě, jelikož názvy jednotlivých děl, které při jejich ohlášení zároveň nahrával, dotvářely work-songovou smyčku s rostoucí intenzitou. Tento hluk postupně znemožňoval porozumění výkladu, jež předcházel každému jednu dílu, s čímž Patterson bojoval zvyšováním hlasu. V posledních dílech už však zbyl pouze pohled na jeho urputně otevírající se ústa. Na místě je tedy kritika takového počínání, jelikož výklad a komunikace s publikem jsou v tomto (Pattersonově!) konceptu nedílnou součástí.Na vlastní informativní charakter nehledě. Ovšem všudypřítomné „tady a teď“ otevíraly další porci otazníků, jelikož zadání klidně mohlo probíhat v rámci rostoucí zvukové intenzity, kde slovo v postupně rostoucím crescendu výklad náhodně a přirozeně zanikne. Nejde jinak než s jistou dávkou samozřejmosti prostě narážet na zeď, jelikož automatická snaha o původy a důvody umění, zejména u hnutí Fluxus, ztrácí všechen svůj smysl.

  1. 1
  2. 2

Hodnocení

Vaše hodnocení - Fluxus Meets Scratch (Expozice nové hudby 2014)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Vaše hodnocení - Vinegar Syndrome – dvojkoncert (Expozice nové hudby 2014)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Související články


Napsat komentář