Expresivní, ale přitom intimní Othello v baletu ND

Musím se hned zkraje přiznat, že spojení Othello a Janáčkova hudba nešlo v mé mysli dohromady. Samotné Shakespearovo drama ve mně zkrátka vyvolává úplně jiné hudební obrazy , nálady, než Janáček. Pro choreografa Youriho Vámose prý byla rozhodujícím impulsem pro práci na tomto shakespearovském titulu Janáčkova symfonická svita Taras Bulba. I sám přitom ale uznal, že její časté střídání krátkých a rychlých „nálad“ není běžné pro předlohu k baletu, avšak právě to se mu – podle jeho slov – hodilo pro Othellovu citovou rozkolísanost mezi žárlivostí a výbušnými projevy lásky. Krom Tarase Bulby ještě Vámos pracuje s Janáčkovými partiturami Starodávného z Lašských tanců, Svity a také Idyly pro smyčcový orchestr, Symfonie Dunaj a Sinfonietty. Hned zkraje čtvrteční premiéry mě ale Vámos přesvědčil, že pro toho jeho Othella je Janáček to pravé.

O+

R.Kročil (Othello)(foto P.Hejný)

Youri Vámos se totiž soustředí nikoli na dějovou linku příběhu lásky a žárlivosti, ale především na vnitřní svět svých hrdinů, na ty nejintimnější záchvěvy jejich duší. Ostatně známe to i my dnes: Našeptávání jakéhosi druhého, často „cizího“ já, vnitřní vypořádávání se s impulsy přicházejícími od lidi v našem okolí nebo třeba ptaní se sebe sama, zda moje pocity nemají co dělat se vztahovačností či zda si v pohledu a závěrech na dění kolem sebe dokážu uchovat zdravý rozum. Myslím, že zvlášť v dnešní hektické době jsou tohle všechno témata více než aktuální, se kterými se „pere“ většina z nás. A právě v tom je Vámosův Othello především trefou do černého a musí tak oslovit snad každého.

Z.Susová (Desdemona) a R.Kročil (Othello)(foto P.Hejný)

Také choreografický slovník maďarského tvůrce, dlouholetého šéfa baletního souboru v Düsseldorfu, resp. Duisburgu (1996-2009) si s tímto pojetím Othella báječně rozumí. Velký důraz v něm Vámos přitom klade na pohyby rukou, což mu ve snaze co možná nejpůsobivěji tlumočit pocity a emoce hlavních hrdinů vychází takřka na sto procent, zatímco nepříliš početný sbor – bez ohledu na náročnost pro něj zvolených kroků – plní často spíš funkci jakéhosi komentátora děje, kdy dotváří jeho atmosféru. (Nemohl jsem se přitom právě při výrazném zapojení rukou ubránit vzpomínce na Vámosovo zpracování Tance Monteků a Kapuletů, ale také na „M“ z Carmen Matse Eka). A prakticky jen ruce – v obřím provedení a v nejrůznějších polohách – jsou i výrazným a působivým artefaktem jinak prázdné scény (Pet Halmen). Za vůbec nejsilnější moment Vámosovy působivě vygradované choreografie považuji svatební noc Othella a Desdemony na začátku druhé půle večera. Ke škodě (spíš naopak) určitě není ani poměrně krátká stopáž představení, o něco málo přesahující jen půldruhou hodinu.

A.Katsapov (Roderigo)(foto P.Hejný)

Velmi výrazné a zdatné interprety prvního obsazení našel Youri Vámos v Richardovi Kročilovi (Othello), Zuzaně Susové (Desdemona), Viktoru Konalinkovi (Jago) a také Alexandru Katsapovovi (Roderigo). Že Susová umí výtečně “hrát”, je všeobecně známé. Ale zvlášť Kročil s každou novou rolí po svém přestupu do Prahy znovu a znovu překvapuje nejen svojí výtečnou technickou výbavou, ale i širokým výrazovým rejstříkem. Nejinak tomu bylo i tentokrát, a tak závěrečný (nepříliš dlouhý) premiérový potlesk tanečníkům patřil především jemu.

R.Kročil (Othello) a Z.Susová (Desdemona)(foto P.Hejný)

Pochválit je tentokrát třeba i zaplněné orchestřiště (vcelku solidně hrající orchestr Národního divadla s dirigentem Davidem Švecem); až příliš často opakovaný nešvar zvukových nahrávek, doprovázejících baletní představení ND, totiž začal být v poslední době skutečně neúnosný.

foto R.Sekot