Expresivní, ale přitom intimní Othello v baletu ND

Musím se hned zkraje přiznat, že spojení Othello a Janáčkova hudba nešlo v mé mysli dohromady. Samotné Shakespearovo drama ve mně zkrátka vyvolává úplně jiné hudební obrazy , nálady, než Janáček. Pro choreografa Youriho Vámose prý byla rozhodujícím impulsem pro práci na tomto shakespearovském titulu Janáčkova symfonická svita Taras Bulba. I sám přitom ale uznal, že její časté střídání krátkých a rychlých „nálad“ není běžné pro předlohu k baletu, avšak právě to se mu – podle jeho slov – hodilo pro Othellovu citovou rozkolísanost mezi žárlivostí a výbušnými projevy lásky. Krom Tarase Bulby ještě Vámos pracuje s Janáčkovými partiturami Starodávného z Lašských tanců, Svity a také Idyly pro smyčcový orchestr, Symfonie Dunaj a Sinfonietty. Hned zkraje čtvrteční premiéry mě ale Vámos přesvědčil, že pro toho jeho Othella je Janáček to pravé.

R.Kročil (Othello)(foto P.Hejný)

Youri Vámos se totiž soustředí nikoli na dějovou linku příběhu lásky a žárlivosti, ale především na vnitřní svět svých hrdinů, na ty nejintimnější záchvěvy jejich duší. Ostatně známe to i my dnes: Našeptávání jakéhosi druhého, často „cizího“ já, vnitřní vypořádávání se s impulsy přicházejícími od lidi v našem okolí nebo třeba ptaní se sebe sama, zda moje pocity nemají co dělat se vztahovačností či zda si v pohledu a závěrech na dění kolem sebe dokážu uchovat zdravý rozum. Myslím, že zvlášť v dnešní hektické době jsou tohle všechno témata více než aktuální, se kterými se „pere“ většina z nás. A právě v tom je Vámosův Othello především trefou do černého a musí tak oslovit snad každého.

Z.Susová (Desdemona) a R.Kročil (Othello)(foto P.Hejný)

Také choreografický slovník maďarského tvůrce, dlouholetého šéfa baletního souboru v Düsseldorfu, resp. Duisburgu (1996-2009) si s tímto pojetím Othella báječně rozumí. Velký důraz v něm Vámos přitom klade na pohyby rukou, což mu ve snaze co možná nejpůsobivěji tlumočit pocity a emoce hlavních hrdinů vychází takřka na sto procent, zatímco nepříliš početný sbor – bez ohledu na náročnost pro něj zvolených kroků – plní často spíš funkci jakéhosi komentátora děje, kdy dotváří jeho atmosféru. (Nemohl jsem se přitom právě při výrazném zapojení rukou ubránit vzpomínce na Vámosovo zpracování Tance Monteků a Kapuletů, ale také na „M“ z Carmen Matse Eka). A prakticky jen ruce – v obřím provedení a v nejrůznějších polohách – jsou i výrazným a působivým artefaktem jinak prázdné scény (Pet Halmen). Za vůbec nejsilnější moment Vámosovy působivě vygradované choreografie považuji svatební noc Othella a Desdemony na začátku druhé půle večera. Ke škodě (spíš naopak) určitě není ani poměrně krátká stopáž představení, o něco málo přesahující jen půldruhou hodinu.

A.Katsapov (Roderigo)(foto P.Hejný)

Velmi výrazné a zdatné interprety prvního obsazení našel Youri Vámos v Richardovi Kročilovi (Othello), Zuzaně Susové (Desdemona), Viktoru Konalinkovi (Jago) a také Alexandru Katsapovovi (Roderigo). Že Susová umí výtečně “hrát”, je všeobecně známé. Ale zvlášť Kročil s každou novou rolí po svém přestupu do Prahy znovu a znovu překvapuje nejen svojí výtečnou technickou výbavou, ale i širokým výrazovým rejstříkem. Nejinak tomu bylo i tentokrát, a tak závěrečný (nepříliš dlouhý) premiérový potlesk tanečníkům patřil především jemu.

R.Kročil (Othello) a Z.Susová (Desdemona)(foto P.Hejný)

Pochválit je tentokrát třeba i zaplněné orchestřiště (vcelku solidně hrající orchestr Národního divadla s dirigentem Davidem Švecem); až příliš často opakovaný nešvar zvukových nahrávek, doprovázejících baletní představení ND, totiž začal být v poslední době skutečně neúnosný.

foto R.Sekot