Fantastické muzicírování Jerusalem Quarteta a Davida Marečka

Úkolem recenzenta hodnotícího standardní repertoár je posuzovat a komentovat interpretační kvality umělců na pódiu. Prvním komplimentem pro soubor však byla skutečnost, že moji pozornost umělci fixovali na obsah předváděných děl více než na ně samotné. Již po prvním osmitaktí Beethovena v podání Jerusalem Quartet bylo pro všechny posluchače v sále zcela jasné, že se bude jednat o zcela mimořádný zážitek. Ihned bylo patrné, že soubor má teplý a hedvábný tón, hraje s pozoruhodnou lehkostí na zvukově vyrovnaných nástrojích. Jejich akcenty jsou měkké, vibrato téměř identické. Hrají s pozoruhodným smyslem pro orientaci jak v tematických, tak v kontrapunktických složitostech partitury. Jejich výrazové prostředky s lehkostí vyjádří nejen vášeň, ale i bolest. Ritardanda i acelleranda, crescenda i decrescenda jsou noblesní, stejně tak jako snová pianissima.

Primárius Alexander Pavlovsky hrající na nástroj J. F. Pressendy z roku 1824 a sekundista Sergei Bresler (Lorenzo Storioni 1770) studovali u stejného profesora Matveie Liebermana na Jerusalem Rubin Music Conservatory. Violoncello G. B. Ruggieriho (1710) v rukách Kyrila Zlotnikova zářilo v každém momentu a skutečnost, že i moderní viola z dílny Hiroshi Iizuky z roku 2009 svým překrásným témbrem okouzlí a adekvátně zapadne mezi staré nástroje, dokázal výtečný Ori Kam (bratr klarinetistky Sharon Kam).Tónina c moll přináší u Beethovena zcela mimořádná díla (Klavírní trio, op. 1, č. 3, „Patetická“, „Osudová“ 3. klavírní koncert, poslední Klavírní sonáta, op. 111). Ve Smyčcovém kvartetu, op. 18, č. 4, se první věta stala uchvacujícím obrazem duše třicetiletého Beethovena. Je spíše mozartovská než haydnovská. Není u Beethovena neobvyklé, že druhá věta není pomalá, ale scherzo, ve kterém skladatel paroduje fugu protismyslně jako menuet. V podání Jerusalem Quartet vyzněl následující skutečný menuet velmi živě a v repríze byl hrán, jak v notovém partu poznamenáno, rychleji než poprvé a s velkou virtuozitou. Haydnovské finále „Alla turca“ ukázalo ty nevyšší kvality souboru.

K ohromujícímu provedení Janáčkova Kvarteta č. 1 „Z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty” si dovolím citovat výrok Lva Nikolajeviče Tolstého „Hudba je zkratkou emocí“. Obdivuji nahrávky Janáčkova a Vlachova kvarteta, ale ve včerejším provedení bylo trochu něco navíc. Jako by původem ruští interpreti ještě hlouběji rozuměli Tolstého příběhu. Vyprávěli posluchačům Pozdnyševův příběh postavený Janáčkem na melodických a rytmických fragmentech ve všech odstínech syrových a dramatických barev. Neslyšeli jsme žádný náznak českého patosu, ale nejhlubší pohled do zmařené lidské touhy. Pohled do nitra hrdiny i Janáčka. Hra kvarteta byla impozantní a ježatě přesná, rozpětí všech nálad a dramatického výrazu vskutku fenomenální.Skutečnost, že po přestávce přijde s Klavírním kvintetem A dur, op. 81, Antonína Dvořáka další vrchol koncertu, byla nečekaná. Na pódium usedl ředitel České filharmonie David Mareček a pod jeho rukama zněl Steinway (který neumí nikdo lépe naladit a naintonovat než Ivan Sokol) přesně tak, jak má.Naprosto dynamicky i rytmicky vyrovnané ryzí muzicírování, plné pohody a lehkosti, měkký úhoz plný poezie, decentní použití pedálu, vzájemná inspirace se všemi členy Jerusalem Quartet, bezchybné technické provedení Dvořákem neklavíristicky napsaného obtížného partu, náročné plochy hrané zpaměti, dynamické odlišení obou rukou, interní dynamika, vitální taneční rytmus, vášnivá spontánnost, úsměv na tváři, „joie de vivre“ a mnoho dalších nuancí. To vše byly atributy klavíristovy hry. Konzultace s předními současnými klavíristy, včetně Kirilla Gersteina, tomu zajisté dopomohly. Dumka zpívala a pouze zde bylo slyšitelné, že Jerusalem Quartet má zažité ještě pomalejší tempo. O Dvořákově skladbě bylo mnohé napsáno a souhlasím s názorem, že dílo ztělesňuje, více než jakékoli jeho jiné, zcela originální styl komponisty ve většině svých aspektů.

Včerejší večer Českého spolku pro komorní hudbu České filharmonie se stal vrcholem koncertní sezony. Paradoxní otázkou zůstává, zda by nebylo lépe, kdyby se ředitel České filharmonie mohl více věnovat koncertní a pedagogické činnosti. Ale to by Česká filharmonie ztratila výtečného manažera i prezentátora koncertů.

Hodnocení autora recenze:
100 %

Český spolek pro komorní hudbu
Jerusalem Quartet
Alexander Pavlovsky (1. housle)
Sergei Bresler (2. housle)
Ori Kam (viola)
Kyril Zlotnikov (violoncello)
David Mareček (klavír)
23. března 2015 Dvořákova síň – Rudolfinum Praha

program:
Ludwig van Beethoven: Smyčcový kvartet c moll, op. 18, č. 4
Leoš Janáček: Smyčcový kvartet č. 1 „ Z podnětu Tolstého Kreutzerovy sonáty“
=přestávka=
Antonín Dvořák: Klavírní kvintet A dur, op. 81

www.ceskafilharmonie.cz

Foto Zdeněk Chrapek

Reklama

Hodnocení

Vaše hodnocení - Jerusalem Quartet & D.Mareček (Praha 23.3.2015)

[Celkem: 3    Průměr: 3.7/5]

Mohlo by vás zajímat


2
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
2 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
2 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na

S recenzí Libora Nováčka nelze než stoprocentně souhlasit. Jen těmi nejnadšenějšími superlativy bylo totiž možno hodnotit také vystoupení týchž interpretů s tímtéž programem o den dříve (22. 3.) v Brně. Interpreti spolu snad i dýchali, vyzařovali úžasné charisma a do posledního přístavku naplněný sál Besedního domu jim vestoje nadšeně aplaudoval. Mezi tleskajícími byli i členové Janáčkova kvarteta stojící na balkoně přímo nad účinkujícími, což dávalo večeru další dimenzi jakéhosi symbolického “předávání štafety”. Marně jsem pátrala v paměti, kdy jsem byla svědkem tak dokonalého zážitku z komorní hry.

Ota Blažek

Beethovenův kvartet č.4 bývá považován za interpretačně nejpřístupnější. Snad aby i přesto interpreti dokázali svoji technickou zdatnost, hráli jej “rychle a zběsile” natolik, že se vytratil jindy vždy přítomný spodní proud beethovenovské vášně. Janáček trpěl “nedostatkem feelingu pro lašský backround”. Normálně řečeno – interpreti neměli naposlouchlanou synkopickou mluvu Janáčkova regionu, že které jeho hudba vychází. Tím se trhala melodická linka, která postrádala logiku. Dvořákova hudba je naštěstí natolik v nejlepším smyslu slova nadnárodní, že se do ní může vcítit snad každý interpret z euroamerického kulturního okruhu. I díky skvělé klavírní podpoře pana Marečka vyzněl záverečný kus jako dokonalá oslava hudby… Číst vice »