Dokonce ještě antikulturněji než vláda Mirka Topolánka se v Evropě projevovala a dodnes projevuje italská vláda Silvia Berlusconiho, se kterým si někdejší český premiér – jak známo – snad po všech stránkách výborně rozuměl.
Berlusconiho vláda dopustila gigantickými škrty v kultuře to, že se před pár dny zřítil Dům gladiátorů v Pompejích, že 70% všech tamějších vykopávek je na hranici zkázy, že řada italských muzeí a galerií není přístupná apod. V minulosti římská vláda zrušila rozhlasové orchestry státní rozhlasové a televizní stanice RAI – tedy instituce, která po řadu desetiletí byla čelnou nositelkou (nejen) hudební kultury v Belpaese.
Někdejší “Orchestra Sinfonia di Napoli della RAI “Alessandro Scarlatti”” patřila vždy ke špičce symfonických těles v Itálii, spolupracovala snad se všemi světovými sólisty a například nahrávka Beethovených klavírních koncertů s chebským rodákem Rudolfem Serkinem patří dodnes k “referenčním.” Vedle opery San Carlo a konzervatoře San Pietro in Majella (mezi absolventy jsou například Salvatore Accardo a Riccardo Muti) byla La Scarlatti třetím pilířem hudební kultury v hlavním městě Kampánie a tím bytostně důležitá pro celý jih Itálie. Po zrušení se členové orchestru vydali v roce 1993 na nejistou společnou cestu pod názvem La Nuova Orchestra Scarlatti (N.O.S.). Mimo Itálii vystupovali například v Ženevě, Berlíně, Moskvě, Bejrútu, Luxemburku, Bělehradě či St. Petersburku a spolupracovali s Krzysztofem Pendereckim, Aldem Ciccolinim, Leopoldem Hagerem, Yoramem Davidem či José Carrerasem, premiérovali díla Giacoma Manzoniho a Ennia Morriconeho. Mezi nejdůležitější akce na mezinárodním poli patří v roce 2005 Koncerty pro mír v Jeruzalémě a v Ramalle a v roce 2006 koncerty v Zakázaném městě v Pekingu k zahájení kulturního roku Itálie – Čína. Šéfem orchestru je klarinetový virtuos a profesor na římské Accademia di Santa Cecilia Gaetano Russo.
5. listopadu 2010 se představila sekce dřev pod vedením maestra Russa na koncertě v novém Museo Diocesano poblíž neapolského dómu. Bývalý kostel plný uměleckých památek nejvyšší (“benátské”) úrovně slouží dnes jako inspirující koncertní prostor. Úvodní Mendelssohn-Bartholdy (Nokturno pro 11 nástrojů C dur op. 24) byl vystřídán Beethovenovým Rondem Es dur “Rondino”. I skeptický posluchač byl doslovna unesen precizností v souhře, krásou tónu a především muzikálností a muzikalitou všech účinkujících. Následovalo Mozartových Šest nokturen pro tři hlasy a tři klarinety/basetové rohy – málo známé “vykopávky”, které dávají prostor pro nezvyklé obsazení hlasů a nástrojů. Zazářili sopranistky Leslie Visco a Angela Luglio a basista Sergio Petrarca. Russo si sám zahrál s Leslie Visco Tři vokalízy pro soprán a klarinet od Ralpha Vaughna Williamse. Kompletní ansámbl pak opět předvedl svou mimořádnou třídu ve Straussově Serenádě pro třináct nástrojů op. 7. Vrcholem koncertu byl ovšem závěr: Hrála se Orffova Carmina burana (věty Fortuna plango vulnera, In trutina, Tanz, Amor volat undique, In taberna.). V jediném okamžiku jsme nepostrádali smyčce originální verze, naopak nám přicházela na mysl slova Carla Orffa, že teprve tehdy, když slyšel Mutiho interpretaci, to byla jeho Carmina burana (nota bene desetiletí pro premiéře, a když se Carmina burana již dávno stala světovým hitem). Co tady předvedli “I Fiati della NOS”, to byla absolutní světová špička. Kombinace toho nejlepšího ze symfonické a komorní hudby svědčila o dnes bohužel velmi vzácné kompetentnosti dirigenta v tomto směru. Ovace publika byly nekonečné a oprávněné.
Sotva pamatuji, kdy jsem zažil naposledy tak perfektní dechy – možná v roce 2000 v brněnské Vaňkovce na koncertě Ivy Bittové a amsterodamského Concertgebouw Orchestra.
Na závěr neapolských dnů začala třídenní přehlídka současné filmové tvorby z České republiky a ze Slovenska. Škoda jen, že aspoň během prvního jejího dne se počet návštěvníků dal spočítat na prstech dvou rukou.
Per i fiati
Nuova Orchestra Scarlatti
Dirigent, sólista na klarinet: Gaetano Russo
Leslie Visco, Angela Luglio (soprány)
Sergio Petrarca (bas)
Museo Diocesano, Largo Donnaregina – Neapol 5.listopadu 2010
F. Mendelssohn-Bartholdy: Notturno in do magg. op. 24 per flauto, due oboi, due clarinetti, 2 corni, 2 fagotti, contrabbasso e tromba
L. van Beethoven: Rondino in mi bem. magg.
W. A. Mozart : Sei Notturni per tre voci e tre clarinetti/corni di bassetto
“Due pupille amabili” K 439
“Se, lontan, ben mio, tu sei” K 438
“Ecco quel fiero istante” K 436
“Mi lagnerò tacendo” K 437
“Luci care e belle” K 346
“Più non si trovano” K 546
R. Vaugham Williams: Tre vocalizzi per soprano e clarinetto
R. Strauss: Serenata in mi bem. per 13 strumenti op. 7
C. Orff: Carmina Burana 5 movimenti per 10 fiati