Moskva přivezla svou Věc Makropulos

Úterní večer v Mahenově divadle se nesel v duchu (ne)smrtelnosti. Moskevské hudební divadlo Helikon-Opera přijelo vzdát hold Leoši Janáčkovi svou inscenací Věci Makropulos. Jedná se o první provedení této opery v Rusku, které mělo svou premiéru v červnu 2003.

Režie Dmitrije Bertmana, zakladatele, uměleckého šéfa a hlavního režiséra divadla, se v podstatě drží původní dějové linky, ale v závěru díla divákovi ukazuje Kristinu posedlou receptem elixíru mládí, která se Věci Makropulos nechce vzdát. Zničí ji však Jaroslav Prus, který v momentě nevyššího napětí zešílí, listinu spálí a jeho krečovitým smíchem příběh končí. Celý děj jako kdyby se odehrával mezi životem a smrtí. Bílé postavy (mrtvé či živé?) se potácí po scéně Igora Nežneho a Tatiany Tulubjevy tvořené tisíci dokumenty kauzy Gregor kontra Prus, mezi nimi také mrtvý Janek, který svými gesty promlouvá ze záhrobí.




Soňa Červená v jednom z rozhovorů velmi trefně poukázala na fakt, že Janáček potřebuje češtinu, protože čeština s Janáčkem zpívá. Ačkoliv ruština a čeština si jsou velmi blízké, byla úroveň zpívané češtiny a s tím i spojené janáčkovské dikce velmi nízká. Jazyk díla je stejně jako hudební zápis mimo jiné také technickou záležitostí a není-li dobrá technika, pak veškeré další úsilí postrádá smysl. Proč nevyužít služeb jazykových specialistů, kteří jsou dnes již vcelku běžnou součástí divadelního ansámblu.

Úroveň hudebního nastudování byla velkou slabinou představení, která výše zmíněné problémy nevykompenzovala. Nechci se neustále opakovat, ale opět stejné problémy. Hlučný orchestr pod vedením Vladimíra Ponkina v první polovině večera sólisty zcela odsunul do pozadí. (Seděl jsem v přízemí.) Byla to ovšem přehnaná hlasitost na úkor invenčnosti Janáčkovy hudby, ve které spíše menší hlasy sólistů neměly téměř žádnou šanci.




Nejpřesvědčivější výkon předvedla Natalia Zagorinskaja v hlavní roli. Hlásala sice, že jí je 327 let, čímž se oproti libretu mírně omladila, ale její výkon byl herecky expresivní a velmi propracovaný. Nebylo vůbec od věci dát Emílii do ruky revolver. Od bezvadného výkonu pěvkyni dělí již zmíněná jazyková bariéra. Totéž lze v podstatě říci o výkonu Dmitrije Chromova v roli Alberta Gregora. Sergej Jakovlev byl jako Jaroslav Prus nejméně přesvědčivým výkonem večera, a to především vzhledem ke svému topornému hereckému projevu, který nezachránil ani hudebně, natož jazykově. (Proč měl onoho rána po probuzení na sobě tanga?!) Hlasově a herecky působil Dmitrij Skorikov v roli Dr. Kolenatého velmi nevýrazně. V této roli jsme zvyklí slýchávat zvučnější hlasy. Mile překvapen jsem byl výkony Ilji Ilina v roli Janka a také Kristinou Mariny Kalininy.

 
Leoš Janáček:
Věc Makropulos
Dirigent: Vladimír Ponkin
Režie: Dmitrij Bertman
Scéna a kostýmy: Igor Nežny, Tatiana Tulubjeva
Denis Kirpanev
Moskevské hudební divadlo „Helikon-Opera“ Dmitrije Bertmana
Premiéra 25.6.2003 Moskva
Psáno z reprízy v Mahenově divadle v Brně 16.11.2010
(Festival Janáček Brno 2010)

Emilia Marty – Natalia Zagorinskaja
Albert Gregor – Dmitrij Chromov
Jaroslav Prus – Sergej Jakovlev
Doktor Kolenatý – Dmitrij Skorikov
Vítek – Andrej Palamarčuk
Kristina – Marina Kalinina
Janek – Ilja Ilin
Max Hauk-Šendorf – Michail Seryšev
Strojník – Dmitrij Ovčinnikov
Poklízečka – Marina Karpečenko
Komorná – Jekaterina Obletova

 

 

 

www.janacek-brno.cz
www.helikon.ru

Hodnocení

Vaše hodnocení - Janáček: Věc Makropulos (Helikon Opera Moskva)

[Celkem: 0    Průměr: 0/5]

Mohlo by vás zajímat


9
Komentáře. Respektujte prosím pravidla diskuze.

Please Login to comment
9 Comment threads
0 Thread replies
0 Followers
 
Most reacted comment
Hottest comment thread
0 Comment authors

This site uses Akismet to reduce spam. Learn how your comment data is processed.

  Subscribe  
nejnovější nejstarší nejlépe hodnocené
Upozornit na
VTSlajer

Dekuji Janu L. za dalsi a dobre nacasovany prispevek, ktery jiste nezustane bez odezvy. Janacek a cestina je uz sama o sobe zajimava otazka, na niz neni snadna odpoved. Metropolitni opera a prenosy do kin jsou zde velmi sledovanou a komentovanou zalezitosti. Vubec prvni uvedeni Veci Makropulos v Met pochazi z ledna 1996. Cela serie predstaveni mela velmi pohnuty osud (posunuta premiera kvuli snehove bouri, neplanovana smrt na jevisti) a i ja osobne jsem povazoval za maly zazrak, ze jsem to videl primo v Met (take jsem skoro nedojel kvuli pocasi a hrozilo ze J. Norman zrusi). Opera byla uvadena… Číst vice »

Anonymous

Trochu jsem se bála, že to bude jakýsi experiment z Moskvy. Ale nebylo to tak zlé.

Tomas Grulich

Mně se orchestr moc líbil, to že přehlušoval sólisty mi nevadilo, vzhledem k tomu, že jim stejně nešlo rozumět. Ale neseděl jsem v přízemí, ale ve třetím pořadí. V hodnocením sólistů naprosto souhlasím s recenzí.
Jsem zvědavý na recenzi Výletu pana Broučka, tam orchestr nijak neodváděl pozornost od toho, co se děje na jevišti.

Kamila

Hudební nastudování mě fakt nevzalo, v přízemí byl orchestr přehlušený. Je fajn že Janáčka hrají v cizině, ale nedokonalá čeština v podání zahraničních zpěváků mě zvlášť u Janáčka hodně vadí.

Evan

pro Kamilu: mě to taky nepřišlo úplně dobré. No ale vezmětě v potaz, že to byl ruský alternativní soubor :-) Čeština mi přišla zvlášť hroznhá vzhledem k faktu, že ruština je slovanský jazyk podobný našemu a tak mne překvapilo odfláknuté jazykové nastudování.

Anonymous

Ruština je slovanský jazyk, ale myšlenka, že ruští zpěváci budou mít nějak automaticky lepší výslovnost než jiní cizinci, je nesmysl.
Jednou jsem byla u nás na Carmen a dala se do řeči s Francouzi, kteří seděli ve stejné řadě. Prý by nepoznali, že to bylo ve francouzštině…

Anonymous

To máte pravdu. Naši domácí interpreti italštinu (většinový to jazyk operních libret) asi také pěkně przní :-)

Anonymous

Je fajn, že v Moskvě hrají Janáčka. Čeština mi nevadila. Titulní role byla dobře obsazena. Děsivá byla scénografie a chybělo mi atraktivnější režijní pojetí. Je to představa Moskvy o Česku? Brrrr. J.

r4472c

Po Kátě Kabanové druhý nejhorší počin mini-festivalu (O co důstojnější byl Janáček 2004). Taky zvrácená režijní exhibice, naprosto se míjející s Janáčkem. A je pravda, že orchestr (skoro se chce napsat naštěstí) přehlušoval zpěváky. A k problému překladu – před šesti lety tu byla Liška zpívaná anglicky a přesto byla hravá a chytrá. Toto byla "avantgarda" za každou cenu, ani lepší čeština by představení nepomohla, spíše bylo vidět jak úpravou děje někdo Janáčka vylepšuje.