Festival barokních umění uvedl ztracenou operu

Umělecký vedoucí barokního souboru Hof-Musici Ondřej Macek objevil rukopisnou partituru a rukopis libreta v Rakouské národní knihovně (Österreichische Nationalbibliothek) ve Vídni – podle dochovaných pramenů byla určena k provedení u císařského dvora ve Vídni během karnevalu roku 1672. V lednu onoho roku však zemřela novorozená dcera Leopolda I. Marie Anna Antonie, což mělo za následek oficiální smutek a zrušení masopustních radovánek včetně provedení karnevalové opery. Vivianiho La Vaghezza del Fato proto patrně nikdy nezazněla, její libreto nebylo vytištěno a v císařově hudební sbírce byl uložen pouze jeho rukopis. Provedení této opery v rámci XV. Festivalu barokních umění tedy s největší pravděpodobností bylo její světovou premiérou.

Libreto La Vaghezza del Fato (Vrtkavost osudu) vykazuje charakteristické rysy dvorské karnevalové opery. Kromě dvou komplikovaně zamotaných mileneckých párů v něm nechybí ani komické postavy – prostořeká pastýřka a koktavý sluha holdující alkoholu. Guadagniho básnická invence skladateli poskytla široký rejstřík afektů, vážné prvky se mísí s ironií, nadsázkou a komikou. Odlehčený karnevalový charakter díla podtrhují četné odkazy na antickou, renesanční a manýristickou bukolickou poezii – záchrana hlavní hrdinky ze spárů medvěda úhlavním nepřítelem, jež ji připravil o království a do něhož se následně zamiluje, útěk milenců dvou znepřátelených rodů, ztroskotání jejich lodi a uvržení hlavních hrdinů do otroctví, vzájemné znovupoznání se milenců dle podobizny a podobně.

Celé představení začínalo tím, že Ondřej Macek, který řídil soubor od cembala, začal zapalovat hudebníkům svíčky, aby viděli na noty – je s podivem, že tuto zvyklost ještě bezpečnostní předpisy v tak unikátním prostoru nezakazují. Po předehře jsme se přenesli na břeh moře, kde dva nešťastníci vzpomínají na své lásky, které před rokem utonuly při jedné bouři. Ačkoliv opera byla proklamována jako karnevalová, v originálních písemnostech je nazvána jako Dramma per Musica – a až na několik vtipných momentů spíše jako drama i vyzněla. Oživením tohoto představení bylo ve třetím dějství použití živého loveckého psa a převleku medvěda, což se do krumlovského zámku s jeho medvědím příkopem obzvláště hodí. Taktéž úsměvy na rtech vyvolávala socha „mrkajícího Apollóna“.

Výkony pěvců byly vyrovnané, ač byli konfrontováni s dobovými hudebními motivy a s koloraturami, které jsou velmi náročné. Navíc se tento zkušený tým potýkal s barokní gestikou pod přísným okem režisérky Zuzany Vrbové. Sopranistka Kamila Zbořilová výborně provedla všechny „lamentace“ nad nešťastným Amelintiným osudem. Obzvláště krásně vyzněl hned v prvním dějství duet dvou hlavních sopránových postav Amelinty a Clarice v jejím podání společně s Janou Kuželovou a na začátku třetího dějství výstup Amelinty s „ozvěnou“. Škoda, že v závěru celého dramatu Kamila Zbořilová zůstala výrazově stejná, nedokázala „přepnout“ a zapomněla se radovat z toho, že se její milenec Floralbo našel. Role Floralba jako by byla přímo ušita na tělo tenoristovi Tomáši Kočanovi. Tento pěvec barokní gestiku dovádí až kamsi na samý pokraj ad absurda, čímž i v dramatických chvílích působí trochu komicky, ovšem tentokrát tím přesně vystihl to, co tato hra potřebovala. V závěru upřímně vyjádřil pěvecky i herecky nadšení ze shledání se svou milou, jak si to správný happy end žádal. Z dalších postav zaujal koktavý pastýř a opilec Bindolo v podání tenoristy Pavla Valenty, který má prvoplánově budit veselí. Po nejistém začátku, poté, co si několikrát pomyslně přihnul z lahve, to Pavel Valenta skutečně „rozjel“ a bravurně zvládl nejen opileckou škytavku.

Hof-Musici jsou mezinárodním souborem hudebníků specializovaných na interpretaci barokní hudby s použitím dobových nástrojů. Tento soubor se soustavně věnuje provádění neznámých skladeb z evropských hudebních archivů v novodobých světových premiérách. Všichni hudebníci si poradili s nástrahami partitury, také souhra se zpěváky dopadla na výbornou. Po hudební stránce představení ozvláštnila svým neobvyklým zvukem velká basová loutna teorba s typicky dlouhým krkem.

Celou operu prováděl zkušený a sehraný tým profesionálů dle nejvyšších standardů poučeného provedení v rámci Festivalu barokních umění, na kterém se scházejí odborníci právě na tuto tematiku. Dá se tedy říci, že jsme měli možnost zhlédnout to nejprofesionálnější zpracování, jaké se dá v našich novodobých podmínkách nabídnout. Představení plné zvratů se odehrálo v originálních prostorách krumlovského barokního divadla, přeneslo diváky o několik století nazpět a poskytlo tak autentický, netradiční a zcela unikátní „barokní“ zážitek. Hof-Musici společně s účinkujícími na jevišti nadšenému publiku jako přídavek zopakovali závěrečný výstup Scena Ultima, tentokrát již zcela popaměti při zhasnutých svíčkách.

XV. Festival barokních umění v Českém Krumlově: La Vaghezza del Fato
16. září 2022, 18:00 hodin
Český Krumlov, barokní zámecké divadlo

Giovanni Buonaventura Viviani: La Vaghezza del Fato (Vrtkavost osudu)
Libretto: Pietro Guadagni
Vídeň 1672

Účinkující:
Clarice: Jana Kuželová (soprán)
Cretideo: Jiří Miroslav Procházka (basbaryton)
Amelinta: Kamila Zbořilová (soprán)
Floralbo: Tomáš Kočan (tenor)
Tigrane: Tomáš Lajtkep (tenor)
Arcombo: Ivo Michl (basbaryton)
Lismilla: Eva Benett (soprán)
Bindolo: Pavel Valenta (tenor)

Barokní soubor Hof-Musici ve složení:
Housle: Anne Schumann, Amber McPherson
Viola: Sara Mosetti
Violoncello: Dalibor Pimek
Teorba a barokní kytara: Marek Kubát
Cembalo: Ondřej Macek

Režie a barokní gestika: Zuzana Vrbová
Od cembala řídil: Ondřej Macek