Festival Baroko: Petra Matějová se s náhlou změnou programu excelentně vyrovnala

Díky publikované autobiografii Václava Jana Tomáška máme poměrně hodně informací o skladatelově životní pouti. Narodil se ve východočeském městě Skuteč do rodiny skromných poměrů. Za studiem putoval do Prahy, která byla tou dobou okouzlena hudbou Wolfganga Amadea Mozarta, a to zejména díky nedávné premiéře opery Don Giovanni. Vliv Mozartova stylu je jasně patrný v počátcích Tomáškovy skladatelské tvorby, jak si také posluchači mohli všimnout v první části koncertu. Pětivětá Sonáta d moll op. 9 byla po vzoru Mozartovy Fantasie a Sonáty c moll (K. 475 a 457) obohacena o úvodní Fantasii a také o původní Mozartovo téma, které do půlhodinové technicky náročné skladby Tomášek hravě zakomponoval.

Přestože s hrou na klavír začínal potajmu a navzdory otcově přání, brzy se stal proslulým klavíristou a vyhledávaným učitelem šlechtických potomků. Jeho drobné poetické skladby se těšily velké oblibě a dodnes se využívají k výuce hry na klavír. Jeho reputace mu zajistila přátelství s vlivnými osobnostmi českého národního obrození, jako byli například Václav Hanka a Josef Krasoslav Chmelenský, jejichž některé básně včetně Rukopisu královédvorského zhudebnil. U českých textů ovšem nezůstal, zhudebňoval i básně osobního přítele Johanna Wolfganga von Goetha.

Díky svému rostoucímu věhlasu a zahraničním cestám Tomášek navázal styky s významnými osobnostmi tehdejšího hudebního světa, například ve Vídni navštívil Josefa Haydna i mladého Ludwiga van Beethovena, kterého velmi obdivoval. Svými pedagogickými schopnostmi a hlubokými odbornými znalostmi si vysloužil přezdívku „Pražský hudební papež“.

Tomáškova pozdější tvorba reflektuje počátky romantického hudebního cítění, jak je doloženo příkladem závěrečného ronda z tradičně čtyřvěté Sonáty B dur, op. 10, která zazněla v druhé polovině koncertu. Tato podobnost s díly německých romantiků, jako Felix Mendelssohn-Bartholdy či Robert Schumann, ovšem neodradila Tomáškovy kritiky od užívání další, méně lichotivé přezdívky: „Poslední mozartovec“, kterou chtěli poukázat na přísné dodržování zastaralých kompozičních principů a Tomáškovu uzavřenost před revolučními myšlenkami jara 1848.

Nehledě na přezdívky, Václav Jan Tomášek byl a nadále zůstává úctyhodným a nepostradatelným základním kamenem české hudby a je škoda, že se na koncertních pódiích neuvádí jeho hudba v autentické interpretaci častěji. Bez povšimnutí zatím zůstává také jediná Tomáškova opera Serafína. Petra Matějová jeho dílu vzdala čest a obě rozměrné zhruba čtyřicetiminutové sonáty provedla s jistotou a nadhledem, navzdory dlouhému dozvuku sálu. Precizně odehrála těžké virtuózní pasáže a výrazově vystihla nádech nastupujícího sentimentálního romantismu, za což ji také publikum v sále odměnilo neutichajícím potleskem. Večer i tentokrát doprovázela projekce na zadní prospekt divadelní scény, tentokrát tematicky výběrem pražských výhledů Vincence Morstadta (1802–1875).

Festival Baroko – Václav Jan Tomášek: Klavírní sonáty
6. června 2024, 19:00 hodin
Vlastivědné muzeum v Olomouci

Program
Václav Jan Křtitel Tomášek (1774–1850)

Sonáta d moll op. 9
Adagio patetico – Allegro assai – Adagio (Fantasie)
Allegro con fuoco
Adagio ma non troppo
Menuetto. Presto
Prestissimo

Sonáta B dur, op. 10
Allegro cantabile
Andante con moto
Menuetto
Allegretto grazioso

Účinkující
Petra Matějová – hammerklavier